Na pohárový zápas v Ostravě pětadvacetiletý křídelník hned tak nezapomene. „Tak těžké zranění v kariéře jsem ještě neměl," povzdechl si Kryštof Vlček.
Co se vlastně v hale Tatran stalo? „Chtěl jsem zablokovat Bohačíka, bohužel jsem se mu svezl po zádech, pak už si toho moc nepamatuji. Byl to šok a velká bolest zároveň," přehrává si v hlavě inkriminovaný okamžik.
Následoval převoz do ostravské Fakultní nemocnice a hodinu před půlnocí operace. „Ještě v hale se mi to snažili rovnat, ale to jsem moc nevnímal. Operace byla nezbytná, trvala hodinu, do kloubu mi dali malý šroubek, který mi tam asi zůstane napořád," podotkl Kryštof Vlček.
Pohled na Vlčkovo zranění nebyl příliš pěkný. „Stalo se to v mé rodné Ostravě. Na tribuně byla mamka, která vše viděla, jakožto lékařka měla jasno. Byla z toho více zděšena, než já," konstatoval pětadvacetiletý basketbalista.
Své zranění už viděl na internetu. „Moc vidět nebylo, co se přesně stalo. Už se mě na to ptali, ale sám přesně nevím, moc si toho nepamatuji," přiznal Kryštof Vlček.
Zranil se v době, kdy se Opavě příliš nedařilo, na palubovce dominovala jasně Nová huť. „Hráli jsme špatně, třeba mé zranění kluky nakoplo," pousmál se odchovanec ostravského basketbalu, který se na čas zabydlel na nemocničním lůžku ostravské Fakultní nemocnice.
I když trpěl bolestmi, informace ze zápasu měl. „Pravidelně mi psal Tomáš Mičůnek, alespoň nějaká pozitivní zpráva. Byl jsem omámen rajským plynem, docela mi bylo veselo," usmál se opavský basketbalista.
Letošní sezona vzhledem k vážnosti zranění pro něj zřejmě skončila. „V uvozovkách dobré je, že se jednalo o levý loket. Je jasné, že rekonvalescence bude dlouhá, ale neřeším to. Už se těším, až se objevím opět v kabině, navíc mám trenérské povinnosti u mládeže. Z basketbalového kolotoče rozhodně nevypadnu," uzavřel Kryštof Vlček.
