Trápí ho zánět středního ucha, bere antibiotika, přesto o tom, že by nenastoupil, neuvažoval, a to měl za sebou páteční duel za rezervu v Hradci Králové. Proti Kolínu odehrál necelých patnáct minut, které okořenil šesti důležitými body.

„Hlavně že jsme vyhráli. Nyní máme ještě vánoční večírek, od zítřka si lehnu do postele a budu se kurýrovat," má jasno o nejbližším programu rodák z Ostravy, který se vedle hraní věnuje také trenéřině. V opavském klubu pracuje u přípravek a dělá asistenta u devatenáctky. Aby toho nebylo málo, ještě v klubovém zpravodaji má svůj tradiční blog.

Kryštofe, dnes proti Kolínu jedno z vašich nejpovedenějších utkání, trenér Petr Czudek vás dokonce označil za hráče zápasu…

Vážně? Tak to mě ani nenapadalo. Měl bych ze zápasu ještě lepší pocit, kdybych proměnil alespoň jednu ze dvou šestek.

Ale je pravda, že s trestnými hody se v poslední době trápím, měl jsem s nimi problémy i v pátečním duelu rezervy, kde jsem byl jen na padesáti procentech. Nevím, co bych více k tomu řekl. Jsem na brufenech, a z nich jsem docela zblblý.

Právě, málokdo z fanoušků ví, že bojujete se zánětem středního ucha. Přemýšlel jste, zda nastoupit, nebo ne?

V pátek jsem se bavil s trenérem, zda mám jet s béčkem. Nakonec k zápasu do Hradce Králové odcestovalo se mnou jen osm hráčů, věřil jsem a s týmem odjel. Měl jsem v sobě tři brufeny jeden nimesil. Nějak jsme to nakonec uhráli, myslím si, že se nám podařilo Hradec i potrápit.

Dnes se mě Petr Czudek ani nějak neptal, zda jsem ready. Připravený na zápas jsem byl. Nyní nás čeká vánoční večírek a zítra ulehnu do postele a Vánoce asi strávím v posteli.

Podle výsledku vypadalo utkání na pohodu, ale opak byl pravdou. Kolín se držel až do poslední čtvrtiny…

Hrál proti nám tým, který má hodně dobrých jmen, ať už je to Machač, Chán nebo Ličartovský, mají docela šikovné Američany, Field hraje u nás už strašně dlouho, nedávno porazili Prostějov, dostali se ze svých trablů.

Snažili jsme se na ně dobře připravit, aby to nevypadalo tak, že už sedíme u vánočního stromečku. To se nám nakonec podařilo, i když lehké to vůbec nebylo. Soupeř potvrzoval, že kvalitu má.

Co ty vaše úspěšné nájezdy pod koš?

Trenér mi řekl, že to mám tak dělat. Nejsem žádný střelec, tak tohle se ode mě čeká. Kdyby mi někdo pomohl, tak to někomu podám, to se nestalo, tak jsem většinou zakončoval sám. Asi mě moc neznali, takže nevěděli, že preferuji nájezdy, jejich Američan se na mě hodně lepil, podařilo se mi vždy na prvním kroku ho přejet. Pak už to bylo většinou jednoduché.

Odbočme od dnešního zápasu. Vedle hraní za áčko a béčko ještě trénujete a máte svůj blog v klubovém zpravodaji…

Hraji za áčko, za béčko, trénuji přípravku na Englišce a nyní chodím ještě dvakrát týdně na tréninky s devatenáctkou. Když máme volný den nebo se nám nekryjí zápasy, tak jsem ještě na utkáních devatenáctky. A do toho ten zpravodaj.

Co vás nejvíce naplňuje?

Řekl bych, že celá tato kombinace. Basketbal mám rád.

To jste dostal přiděleno, nebo jste si to vybral sám?

V podstatě vše jsem dostal přiděleno, ale na druhou stranu kdybych řekl, že bych to dělat nechtěl, tak bych lhal, určitě kdybych něco odmítl, tak se nic nestane. Chci se uživit, tak nemohu jenom hrát basket. Navíc mě to baví.

Určitě je velký rozdíl trénovat děti v přípravce a devatenáctku…

S tím souhlasím. V přípravce se děti na každý trénink šíleně těší, mají hodně energie, ale zase se s nimi nedají dělat samé basketbalové věci. Spíše je to o pohybu, o tom, aby si začali tykat s míčem. Tréninky jsou dělány, hlavně aby je bavily a trošku se i vyblbli. U devatenáctek jsou kluci, kteří by z této kategorie měli jít do mužů.

Už jste koučoval i zápas?

Oficiálně ne, ale snažím se do toho mluvit, dát svůj postřeh, radu.

Prožíváte zápasy taky tak intenzivně, jako když hrajete?

Je to tak, někdy je to i nepříjemné, když nemohu zápas nějak ovlivnit. Naposledy jsme hráli s devatenáctkou v Ostravě a večer po utkání mi bylo normálně fyzicky i psychicky špatně. Nějak moc jsem se nechal do toho vtáhnout.

Dokážete si třeba sám sebe v budoucnu představit jako třeba trenéra v Kooperativa lize? Už máte nějaké trenérské vzdělání?

Zatím mám céčko, nyní mám 
v plánu udělat si béčko, ale problém je v tom, že kurz není v Olomouci, ale jenom v Brně, což je daleko, navíc začínají už v lednu. Nedokážu si představit, že bych to časově zvládl, k tomu je to ještě přes víkend, kdy máme zápasy.

Počkám tak na další rok, kdy se kurz otevře v Olomouci, a to ještě po sezoně, bude to trvat dva tři víkendy, ve kterých si licenci chci udělat.

Jak snáší vaši vytíženost přítelkyně Veronika?

Nadšená z toho není. Ale pokud chci třeba v budoucnu v trenéřině nějak pokračovat, musím tomu nyní něco obětovat a nasbírat nějaké zkušenosti.

Patříte k oporám rezervního týmu, ten měl špatný vstup do sezony, nyní se ale naladil na vítěznou vlnu a v tabulce jde nahoru. V čem byl problém? Nebo čím to, že jste šli výsledkově nahoru?

Možná je to tím, že jsme se i trochu uklidnili. Přišlo mi, že někteří kluci po sobě občas dost štěkali, navíc jsme konečně i kompletní. Tým má kvalitu, tři hráči pravidelně pendlují z áčka, plus Robin Matějka, který s prvním mužstvem trénuje.

Klidně bychom mohli být v tabulce druzí třetí. Nyní musíme udržet čtvrté místo, abychom si zajistili účast ve finálové skupině.

Co první tým, čekal jste, že budete hrát více minut?

Očekával jsem, že budu hrát něco okolo deseti patnácti minut, někdy to vyjde, někdy ne. Záleží na soupeři nebo na vývoji utkání. Čekal jsem, že zasáhnu do každého zápasu, zatím se mi stalo jenom jednou, že jsem nehrál, bylo to v Děčíně. Spokojený v podstatě jsem.