Rozehrávač s ostravskou minulostí bojuje s opotřebovanou chrupavkou v pravém koleni. Šestadvacetiletý člen širšího kádru reprezentace nestihl začátek sezony, na jednu minutu naskočil až 29. prosince, od 16. ledna hrával pravidelně, dostával se do formy, když třemi trojkami v řadě rozložil Děčín.

Zdálo se, že je všechno na pohodu. Jak se ale ukázalo, nebylo. Bolest se vrátila. Radim Klečka opět trpěl, v derby na Tatranu proti domácímu NH vydržel jen tři minuty, od té doby se v opavském dresu neobjevil. „Bolest byla tak velká, že s ní nešlo hrát. Je to hrozné, ale věřím, že léčba, kterou mám nyní naordinovanou, mi pomůže," je optimista opavský rozehrávač.

Do parády si ho vzal Alois Hrabec, odborník z Kroměříže. „Doporučil mi ho Láďa Sokolovský, zatím mám ze všeho dobrý pocit, věřím, že brzy budu opět hrát," dodal opavský basketbalista. Více se o svých zdravotních problémech rozpovídal v následujícím rozhovoru.

(rozhovor vznikl před středečním zápasem ve Svitavách, pozn. editora)

Radime, opět sledujete zápasy Opavy pouze v civilu, opět vás trápí koleno?

Bohužel, vrátila se mi bolest kolena. Problém řeším s novým doktorem, tentokrát jsem dostal kontakt od Ladislava Sokolovského na odborníka Aloise Hrabce z Kroměříže, který působil u ženské basketbalové reprezentace.

Minulý čtvrtek jsem byl u něj na první návštěvě. Řekl mi nějaké možnosti, jak se ke kolenu zachovat. Ptal jsem se i na možnost operace, tu mi ale nedoporučil, takže nakonec zvítězila varianta s injekcemi. Píchá mi do kolena plazmu obohacenou o aktivované krevní destičky. Je to z mého těla, mělo by to tak být pro mě účinnější.

Doktor Hrabec ale není prvním lékařem, který se o vaše koleno stará. Kolik se jich už na vás během této sezony vystřídalo?

Bude už tak čtvrtý, možná pátý.

Přijde mi, že vaše problémy jsou dlouhodobého rázu. Nešlo s tím už dělat něco dříve? Připadá mi, že se ve vašem případě pořád přešlapuje na místě, nevnímáte to také tak?

Mě už to taky štve. Připadá mi, že si každý myslí, že s tím nic nemám a simuluji. Bohužel nejsou to vazy, není to meniskus. Můj problém je svým způsobem neobvyklý, opotřebování chrupavky v koleni se až tak často u sportovců neprojevuje.

V letošní sezoně jste nastoupil do osmi zápasů, proti USK Praha nebo Děčínu už to vypadalo, že se vrací i reprezentační forma. V té době koleno drželo?

Hrál jsem s menšími bolestmi. Během utkání jsem to úplně nevnímal, člověk se dostal do euforie, měl zápasový adrenalin. Bohužel poslední zápasy jsem už dohrával pod brufeny.

Přišlo derby v Ostravě a to jste zvládl jen tři minuty. Tady šlo o tu poslední kapku, jak se říká?

Nastoupil jsem na pár minut, více už jsem nedal, bolest byla nesnesitelná. I trenér viděl, že to nejde. Tam jsme to utnuli. Natvrdo jsme se rozhodli, že půjdu třeba na artroskopii, ať se přesně ví, co mi je. Nakonec jsem skončil u doktora Hrabce.

Už vidíte světlo na konci tunelu? Nebo stále žijete v nejistotě?

Doufám, že nyní už jsem na správné cestě, že doktor Hrabec mi správně určil diagnózu. Dal mi možnost léčby, kterou mi jiní lékaři nenabídli.

Spadl vám kámen ze srdce, že nemusíte pod nůž?

Ulevilo se mi, na druhou stranu jsem si řekl, že bych na operaci nejraději šel. Už jsem byl z toho zoufalý, když jsem nevěděl, co mám s kolenem dělat.

Máte už v hlavě datum návratu na palubovku?

Jednou týdně jezdím na injekce do Kroměříže, jednu mám za sebou, čekají mě ještě čtyři. Jsme domluveni tak, že doktor Hrabec mi povolí, co bych mohl na palubovce dělat. Po první injekci mám mít do čtvrtka klid, potom mohu zkusit nějakou střelbu a lehčí zátěž bez kontaktu, po třetí, po čtvrté bych už mohl normálně hrát.

Při pohledu na lazaret, který postihl vaši kabinu, to vypadá, že zranění se šíří jako infekce…

Zranění je letos hodně, každý rok za poslední tři sezony si říkáme, že horší už to být nemůže, že jsme si to vybrali, bohužel nevybrali. V posledním utkání s Pardubicemi jsme dokázali, že umíme těžký zápas zvládnout i v úzké rotaci. Musíme to vydržet a doufat, že brzy budeme kompletní.

Jak jste snášel sobotní velkou bitvu v roli diváka?

První poločas nebyl pro nás příjemný, ale nakopli jsme se, třetí čtvrtina rozhodla, drželi nás skvělí diváci.

Ruku na srdce, věřil jste, že když to bylo minus dvaadvacet, že to ještě otočíte?

Pravda je, že v prvním poločase jsem tomu moc nevěřil. Pardubice neminuly jedinou střelu a naše obrana nebyla dobrá, ale nakonec všechno dobře dopadlo.