Radime, zápas jste měli dobře rozehraný, prakticky pořád si Opava držela vedení. Jenomže přišel závěr, který patřil Pardubicím…

Dalo se čekat vyrovnané utkání, bohužel závěr nám utekl. Z naší strany tam byly nepovedené věci, hlavně doskok, ten nás táhl dolů. Podle mě ve zlomových fázích rozhodl. V prvním poločase jsme hráli slušně, padalo nám to tam. Vytvářeli jsme si pozice, po přestávce mi přišlo, že nám dochází síla. Nebyla to z naší strany hra, kterou jsme chtěli praktikovat. Bylo to pomalejší a to byla voda na mlýn Pardubic.

Osm vteřin před koncem jste prohrávali o tři body, mohli jste si vynutit prodloužení, kdyby byl Jurečka při třech šestkách stoprocentní…

I takový střelec se někdy netrefí, má na to právo. Tím jsme ale zápas neprohráli.

Opava si připsala třetí porážku v řadě, proti Pardubicím to byl ale úplně jiný zápas než před týdnem. Teď jste hráli opravdu dobře, souhlasíte?

Určitě. Byl to lepší zápas, ale také i lepší soupeř. Minulý zápas se nám opravdu nepovedl. Kdybychom hráli proti Olomoucku jako proti Pardubicím, tak vyhrajeme.

Pojďme k vaší osobě, zažíváte zajímavý sportovní příběh. Byl jste v reprezentaci, ale zdravotní problémy vás na rok vyřadily ze hry. Dokázal jste se ale vrátit, důkazem toho je pozvánka na kvalifikační dvojzápas. Jak to vnímáte?

Je to pro mě čest. Nemyslím si, že mé aktuální výkony tomu odpovídají. Mám pořád co zlepšovat. Pro mě osobně je to, co nyní předvádím, málo, spokojený s tím nejsem.

V době, kdy vás trápilo nemocné koleno a chodil jste na tréninky v papučích, a nevědělo se, co vám přesně je, asi ani ve snu by vás nenapadlo, že se objevíte znovu v reprezentaci.

Doufal jsem v to, že se dostanu zpátky nahoru. Ještě to ale není ono, mám před sebou hodně práce. Přece jenom zranění bylo chronického charakteru a nějaké mezery tam jsou. Ale že by mě to limitovalo, to ne.

Věděl jste, že utkání sleduje z tribuny reprezentační trenér Ginzburg?

Někdo to před zápasem řekl, já to ale nevnímám.