„Je to moc špatné. Fitko mám už skoro třicet let a nikdy mne ani nenapadlo, že dopadnu tak, jak jsem teď dopadl. Není to žádná legrace, protože je můj celý život. Když jsem ho v roce 1992 rozjížděl, splnil jsem si svůj životní sen. Se současnou situací jsem rozhodně nepočítal,“ konstatuje Jiří Týn.

Smysl uzavření svého sportovního zařízení nechápe, Je přesvědčený o zbytečnosti takového postupu, protože člověk, který se necítí být zrovna fyzicky nebo zdravotně v pohodě, podle jeho názoru určitě cvičit nepůjde. Uzavření nepostihlo pouze jeho, ale i dceru Marcelu a vnuka Jana, které ve Fitness Bavarii zaměstnává a ti teď musejí hledat obživu na brigádách.

„Já se protloukám, jak se dá a finančně kloužu na dno rychleji, než by se mohlo zdát. Bez koruny příjmu musím platit energie i faktury za zboží a nikdo se mě neptá, kde na to mám brát. Nějaké kompenzace mám sice přislíbené, ale částku zatím neznám. Přesto pánbůh za ni zaplať! Přes léto se lidé do posilovny zrovna nehrnuli, k podzimu se to začalo pomalu lepšit a teď je zase konec. Netuším, kolik nových zákazníků po povoleném otevření přijde a ani si to netroufám odhadovat. Lidé jsou hodně vystrašení, “ míní Jiří Týn s neskrývanou trpkostí.

Současnou situaci se snaží brát pozitivně s vědomím, že mu nic jiného nezbývá, ale příslovečné světlo na konci tunelu nevidí. Nostalgicky chodí do svého fitka, dívá se na opuštěné stroje a to ho značně deprimuje. Ze všech sil chce věřit tomu, že se situace po znovuotevření vrátí do zaběhnutého normálu a že už k dalšímu uzavření nedojde. Jako kulturistickou legendu ho poměrně nedávno kontaktoval člověk z Hradce Králové, který se tímto oborem zabývá a dává dohromady jeho historii.

Ilustrační foto
Bezmocné posilovny: Jsme v totálním mínusu. Dočkají se záchrany?

„Už jsme se párkrát sešli, ale teď to možné není a tak mu různé dobové materiály a fotografie musím posílat. Je to kontakt na dálku, který není pro daný účel to pravé ořechové. Osobní kontakt je každopádně vhodnější, ale , současná doba ho neumožňuje,“ říká proslulý trenér Jiří Týn.

Jeho dlouholetým svěřencem je René Richter, známý jako silák Golem, který je držitelem několika desítek světových rekordů v drtivé síle. Letos měli spolu dojednané rekordy proti dopingu, ale pro vládní nařízení celý plán ztroskotal. „Rekordy, které jsme si připravili, mají dokázat, že síla se dá vytvořit cvičením a vůlí, ne anaboliky. Protože nikam jezdit nemůžeme, zůstávají zatím u ledu,“ hlásí.

„Doufám, že je v příštím roce zase obnovíme, jenže kdo dnes ví, co bude příští rok?“ klade si známý trenér otázku, na kterou zatím nikdo odpověď nezná. 

Šestasedmdesátiletý Jiří Týn vyšlápl na svou kulturistickou dráhu účastí v mistrovských soutěžích během 70. let minulého století. Založil opavskou kulturistiku při TJ Slavia Minerva Opava, je dlouholetým krajským metodikem, trenérem úspěšných závodníků v kulturistických soutěžích i handicapovaných závodníků v benchpressu. Celoživotně vyznává pohyb, trénování těla i vůle a miluje čokoládu.