Lukáši, vaše basketbalové krůčky začaly v Příboru…

Ano, je to tak. Začínal jsem v přípravce, kam mě přivedl můj otec, kterému se tento sport líbí, sám ho hrával, když byl mladý. Nakonec on sám začal trénovat a trénuje v klubu dodnes. Někdy ve čtrnácti patnácti došlo ke spolupráci s ostravskými Snakes, tak jsem šel tam.

Nabízí se ale otázka, proč jste nepřešel do Nového Jičína, který je svým způsobem basketbalovým městem. Hrával dlouhá léta úspěšně v nejvyšší soutěži…

Přechod do Ostravy mi přišel daleko více perspektivnější než hrát v Novém Jičíně, a to i kvůli trenérům jako jsou Dušan Hrdlička nebo Patrik Smažák. Proto jsem zvolil tuto cestu. Po dobu tří let jsem hrával jak za Snakes, tak Příbor.

Jak byste charakterizoval basketbal v Příboru?

V Příboru dělají basketbal lidé, kteří ho mají jako koníček, rozhodně je to neživí. To je případ i mého otce. Musím říct, že basket se u nás dělá dobře.

Pamatujete si ještě na slavné doby novojičínského basketbalu?

Určitě ano, na zápasy jsem chodil. Pamatuji si ještě Luďka Jurečku, se kterým jsem dnes v opavském týmu. Sledovat jeho, ale i další borce jako Šaroviče či Havlíka, byl zážitek.

Dá se říci, že tito hráči byli pro vás impulzem pro další kariéru?

Svým způsobem ano. Škoda, že basketbal v Novém Jičíně skončil. Jičín je specifickým klubem, fanoušci basketbal doslova žerou. Třeba si tam jednou zahraju, když se tam vrátí nejvyšší soutěž.

Vzpomenul jste vašeho spoluhráče Luďka Jurečku, máte třeba jeho autogram z dětských let?

Podpis mám, a to dokonce ve svém deníku, kam jsem si sbíral podpisy hvězd. Nyní spolu jezdíme do Opavy autem na tréninky. O tom jsme se dokonce i bavili a je to úsměvné. Spoluhráči si z nás dělají srandu, že jsme jako otec a syn.

Nebyla třeba možnost hrát za Opava a působit v Novém Jičíně formou pendlu?

Tahle možnost nebyla, protože jsem byl nejdříve zaháčkovaný v Ostravě, a když jsem přestoupil do Opavy, tak jsme se s trenérem dohodli, že budu hrát za béčko.

A jaké je to učit se po boku reprezentačního rozehrávače Jakuba Šiřiny?

Je to pro mě velká zkušenost, hlavně bránit ho. Věřím, že to v budoucnu zúročím.