Před dvěma lety se mohli stát českými hrdiny na olympijských hrách v brazilském Riu. Ve finálové jízdě si jeli pro zlato, pak ovšem přišla poslední protivodná branka s číslem 22 a nešťastné převrhnutí lodi. Sen o medaili z olympiády se rozplynul.

A šance na reparát nepřijde. Už v Riu se živě diskutovalo o tom, že kategorie deblířů na příštích hrách v Tokiu se jako taková nepojede, což se před časem také potvrdilo. Mezinárodní federace ICF dala přednost singlkanoistkám. Loni se rozhodlo také o tom, že mužské posádky nebudou startovat ani na mistrovství světa či v seriálu světových pohárů.

Následky mezi deblkanoisty jsou nedozírné. Vzhledem k tomu, že najednou v podstatě není o co „hrát“, řady této sportovní disciplíny výrazně prořídly. Pokračovat nebudou ani Opaváci Jonáš Kašpar s Markem Šindlerem.

„Po rozhodnutích, která přišla, jsme se rozhodli ukončit aktivní kariéru. Bylo to čistě naše rozhodnutí. Oba dva profesionálně děláme sport. Věnovali jsme se tomu na sto procent. Na této úrovni to ani jinak. Buď tomu dáte všechno anebo to prostě dělat nemůžete,“ řekl včera naší redakci Jonáš Kašpar.

Ztráta motivace

Společně se svým parťákem rovněž vydali tiskovou zprávu, kde vše vysvětlují. Vyřazení deblkanoí z programu olympiád je jen špičkou ledovce. Podstatnější jsou další změny, které v důsledků tohoto verdiktu na mezinárodní scéně následovaly.

Byť na domácí půdě ze strany Českého svazu kanoistů a zaměstnavatele ASC Dukly Praha mají Kašpar se Šindlerem zajištěny podmínky, aby dál závodili, jejich pokračování de facto nemá smysl.

V zahraničí totiž většina národních svazů orientuje svou politiku podpory pouze na olympijské kategorie. Řada deblířů tak rovněž skončila anebo se rozhodla zkusit štěstí v jiné disciplíně. Důsledek je každopádně takový, že mezi top deblíři v současnosti chybí konkurence. V podstatě není s kým závodit.

Rozhodnutí vyškrtnout deblkanoe z olympijských her tak tento sport zdevalvovalo. „Přitom by se podle nás tolik nestalo, kdyby se tato kategorie na velkých akcích zachovala. Každá jízda trvá minutu. Pokud by závodilo dvacet deblířů, dělalo by to nějakých čtyřicet minut. Ztrátu budou evidovat samotní pořadatelé. Za každého akreditovaného sportovce dostali peníze. Trať je přitom připravena tak jako tak a jsou u ní i rozhodčí,“ pokračoval háček opavské lodi.

A co bude dál?

Ke konci kariéry Jonáše Kašpara a Marka Šindlera se vyjádřil také trenér juniorské reprezentace Kamil Křempek z Opavy, jenž dvojici pro vrcholový sport vychoval.

„Když člověk nemá s kým a kde závodit, je jasné, že ztratí motivaci. Nemá prakticky proč jezdit dále,“ komentoval ze soustředění v Itálii Kamil Křempek, mimochodem bývalý vynikající deblkanoista.

Opavští deblíři se vzdali možnosti přesedlat například mezi singlíře anebo na nově vzniklou kategorii C2 mix. O budoucnosti bude muset přemýšlet také mladší bratr Jonáše Kašpara Albert, rovněž deblkanoista, který se svým parťákem Vojtěchem Mrůzkem vybojoval třeba zlato na juniorském mistrovství světa. U této dvojice se počítalo, že by se v budoucnu rovněž mohla stát pevnou součástí mužské reprezentace.

„Na singl kanoi je konkurence obrovská a šance, že bychom se prosadili velice malá. Vodu však milujeme a chceme se na ní pohybovat i nadále, už ovšem na hobby úrovni. Brácha se také bude muset rozhodnout co dál. Naštěstí pro něj to přichází brzy. U nás je to už v pokročilejší fázi našich kariér,“ uzavřel Jonáš Kašpar, který se s Markem Šindlerem plánuje s fanoušky rozloučit na domácí půdě při červnovém evropském šampionátu. Ten totiž hostí pro ně dobře známý areál v pražské Tróji.

KOMENTÁŘ PETRA DUŠKA

Ryba smrdí od hlavy
Vyřazení kategorie deblkanoistů z programu olympijských her odstartovalo řetězec následných událostí, které ze samotných deblířů udělaly sportovní druh na hranici vyhynutí. Tato disciplína se nepojede ani při mistrovství světa anebo světových pohárech. Opaváci Jonáš Kašpar s Markem Šindlerem se rozhodli ukončit kariéru. Jak sami řekli, bylo to jejich svobodné rozhodnutí. Naprosto tomu rozumím a beru to tak, že v podstatě byli mezinárodní federací ICF zatlačeni do kouta. Nemohli se rozhodnout jinak. Stejně to probíhalo u řady dalších závodníků. Osobně sleduji vodní slalom od olympijských her v australském Sydney. Deblířské souboje vždy patřily k těm nejatraktivnějším. Česko navíc dlouhodobě patřilo mezi velmoci této disciplíny. Ať už za časů Jaroslava Volfa a Ondřeje Štěpánka anebo nyní za Jonáše Kašpara s Markem Šindlerem. Když si uvědomím, že oba mohli na top úrovni závodit klidně dalších deset let, je mi z toho do breku. Těžko si představuji, co to pro oba musí znamenat. Od dětství tvrdě dřou, aby se probojovali mezi nejlepší. A když se tam dostanou a trvale usadí, někdo od stolu rozhodne, že jejich kategorie se vyškrtává z nejlepších závodů světa. Rozumím, že úbytek deblířů v mládežnických třídách je dlouhodobý trend. Otázka ale je, zda se s tím dalo něco dělat a kdo měl zavčas zasáhnout. Ryba přece smrdí od hlavy. Fakt, že se na olympiádě díky singlkanoistkám, které zastoupí deblíře, genderově narovnají stavy sportů, rozzlobené fanoušky stejně neuklidní. Přišli jsme o královskou disciplínu vodního slalomu, po níž navždycky zůstane nezacelená díra.