Přesto je trenér Robert Segeťa se sezonou spokojený. Pro zkušeného kouče, který má za sebou bezpočet extraligových bitev na lavičce FBC Ostrava, to byla první celá sezona v Opavě. A P.E.M.A. mu za tu dobu přirostla k srdci.

Postup se nepovedl. Když se ohlédnete za sezonou, jaká vůbec byla?

V prvé řadě musím říct, že byla nejdelší v mém životě (usmívá se). Byla taková, jaká byla kvalita hráčského kádru. Když hráči předvedli standardní nebo podprůměrné výkony, tak výsledky nebyly. Naopak když byly individuální výkony nadstandardní, výsledky jsme měli.

Byli jsme zcela vyrovnanými protivníky pro všechny týmy Národní ligy, vyjma Torpeda Havířov. Tam je ta kvalita přece jen jinde. Klidně jsme po základní části mohli skončit druzí nebo i desátí, soutěž byla hodně vyrovnaná.

Nakonec se mužstvo trochu se štěstím protlačilo do play-off.

Skončili jsme osmí, takže play-off se povedlo vybojovat. Tam už byla vidět naše taktická vyzrálost, tam už si to všechno sedlo a podávali jsme hodně kvalitní výkony. Že se pak ve finálové sérii s Torpedem prohrálo, to byla i trošku otázka štěstí.

V těch rozhodujících momentech byli hráči Havířova individuálně lepší. V baráži to bylo obdobné. Dokázali jsme držet s Rožnovem krok, ale když se lámal chleba, oni tam měli hráče, kteří dokázali proměnit šance.

Je to vaše první celá sezona v Opavě. Co se v týmu všechno muselo změnit, co se hráči museli naučit?

Hlavně taktické věci, na těch jsme museli dlouho pracovat. Dát celému týmu určitý systém. Ale zase těch věcí nesmělo být moc, aby tím kluci nebyli přehlcení. Když byli až moc omezeni taktikou, pořád na to na hřišti mysleli a vytrácela se jejich individualita, tak to nefungovalo. Takže jsme prakticky dělali základy.

Nakonec si to všechno sedlo v pravou chvíli. A to, že se udělal výsledek, to byla hlavně otázka taktiky, kterou se kluci naučili.

Před sezonou se v Opavě ukázala i další nová tvář, bývalý hráč Vítkovic Oldřich Sova, který patřil k lídrům mužstva. Jak jste ho do Opavy dostal?

To byla čistě práce Dominika Klimschy a Lukáše Rychlého, kteří ho znali. Samozřejmě já znám Oldu od žáků. Vím, že musel ze zdravotních důvodů přestat hrát. Teď se vrátil a já jsem rád, že je tady v Opavě.

Kdo patřil k hlavním tahounům týmu?

Co se týče nějakých branek a asistencí, tak Dominik Klimscha, už zmíněný Olda Sova a Marek Dzierža. A po té psychické stránce to byli zkušení hráči jako Vláďa Černín nebo Martin Both. To jsou kluci, kteří toho mají hodně za sebou, už mají život postavený jinak než jen na florbale.

To byla taková protiváha mladým dravcům Vojtovi Repčekovi a Dankovi Gebauerovi.

Když jste zmínil Vladimíra Černína, podívejme se na otázku brankářů. V sezoně vás hodně podrželi, že?

S gólmany nebyl vůbec žádný problém, tam se nemuselo nic řešit. A jakmile se objevil mladý Matěj Martínek, bylo úplně po problému. Ze začátku tam byl Vláďa Černín a Ondra Kyselý. Ale Vláďa marodil, Ondra byl ve škole a o Matějovi jsem vůbec nevěděl.

Až jsme jeli z nějakého zápasu a Dalibor Repček říkal, že v béčku je jeden mladý vysoký brankář. Tak přišel na trénink a od té doby chytal. Vláďa se dal dohromady a od té doby jsme měli hodně kvalitní dvojici. Kdy se nedařilo jednomu, zastoupil ho druhý a na týmu to vůbec nebylo poznat. Takže tam nás bota netlačila.

A kde vás tedy nejvíc tlačila bota?

Hlavně v útočné fázi. Chyběla tam větší střelecká produktivita. V těch finálních fázích technika a taková ta střelecká vyspělost. Zkrátka totéž, co jsem už říkal po loňské baráži o první ligu, neměli jsme toho střelce, toho zabijáka.

Naopak asi největší posun udělalo mužstvo v obraně, že?

Na ničem jiném jsme to ani nemohli stavět. Jedinou cestou bylo pořádné vypilování obranného systému a jen pár věcí směrem dopředu. Musím říct, že obrana fungovala opravdu nadstandardně.

Průběh sezony byl jako na houpačce. Ze začátku se dařilo vyhrávat, před Vánoci přišel útlum a tým se vzbudil těsně před play-off. Čím si to vysvětlujete?

Začátek se povedl, protože spousta týmů hrála opravdu špatně. Soupeři nebyli rozhraní, nefungovala jim obrana, dělali jsme jednoduché body. Jakmile se mužstva začala zlepšovat, my jsme šli dolů. Ale bylo to logické. Stále jsme se během sezony učili taktické věci, které jsem už zmiňoval. Takže kluci se soustředili na dodržování taktiky a smazávala se jejich individuální kvalita.

Pak se to ale zlomilo, najednou Dzierža začal dávat hattricky. Jak jsem říkal, sedlo si to. Tak to mělo být. A nakonec se do play-off postoupilo.

Do vyřazovacích bojů sice tým postoupil se štěstím, ale tam doslova válel.

Tak když to vezmu popořadě, čtvrtfinále s Havlíčkovým Brodem bylo jednoduché. Oni hráli sice tvrdě, ale jinak na nás neměli. Neuměli zareagovat na naši hru, proto to bylo 3:0 na zápasy.

Semifinále s Brnem už bylo hodně vyrovnané, proto se rozhodovalo až v pátém zápase. Byla to mužstva na stejné úrovni. V náš prospěch rozhodla větší taktická vyspělost a vetší zápal. Finále s Havířovem bylo až na jedno utkání taky vyrovnané, i když jsme prohráli 3:1 na zápasy. Tahle série mě štve nebo mrzí nejvíc.

I když Havířov byl kvalitativně lepší hráčem, byli k poražení. Tam kdyby si pár věcí sedlo trochu lépe, vyhráli bychom.

No a baráž s Rožnovem…tam mám takové rozporuplné pocity. Projevila se na nás ta dlouhá sezona, fyzická a hlavně psychická únava. Spousta kluků hrála se sebezapřením s nějakým zraněním, bylo to hodně o vůli. Rožnov byl odpočatý, měli za sebou jen jednu sérii play-down s MVILem Ostrava. Takticky lepší nebyli, jen měli hráče, kteří dali ty potřebné góly, v tom byli lepší.

Co říkáte opavským fanouškům?

Jedním slovem fantastičtí. Nečekal bych, že ve středu večer přijede do Brna na rozhodující zápas skoro sto lidí z Opavy. Nezbývá než před nimi smeknout, jak nás podporovali, jak tím žili. Měl jsem z nich pocit, že všichni v Opavě táhnou za jeden florbalový provaz.

Jaké máte vy osobně pocity z uplynulé sezony?

Pro mě, když něco dělám, je vždycky důležité, aby mě to bavilo. A musím říct, že to trénování v Opavě mě fakt bavilo. Samozřejmě není to nejvyšší soutěž, takže člověk je trochu omezený, jak po stránce tréninků, tak třeba i po stránce hráčské. Kluci jsou různě po školách, takže nejsou na každém tréninku, kádr není tak široký.

Člověk si kolikrát říká, jak něco udělat jinak, ale pak zjistí, že to nejde. Ale jinak musím všechno hodnotit pozitivně. Jsme vicemistry Národní ligy, hráli jsme hezký florbal, lidi chodili, prostředí klubu, ti lidé v něm, to je paráda. A v tomhle kontextu je škoda, že se ten postup nepovedl.