Po diskvalifikaci v rozběhu na evropském šampionát v Amsterdamu byl Jakub Holuša hodně zklamaný. Na Diamantovou ligu do Monaka ani nechtěl odcestovat. Neměl chuť závodit, ale vzhledem k tomu, že šlo o prestižní podnik a jeho účast byla potvrzena, na jih Francie nakonec zamířil.

A ještě, že to udělal, jelikož zde téměř o vteřinu vylepšil hodnotu svého vlastního českého maxima na 3:33,36 min.

„Myslím si, že v budoucnu jsem schopen tento čas minimálně ještě o dvě sekundy stlačit dolů," řekl bývalý svěřenec trenéra Jana Škrabala z opavského Sokola Jakub Holuša. 

Kdy přesně máte v plánu odletět do Brazílie?

Momentálně jsem na posledním soustředění v Melagu. Aplikuji stejný model přípravy, jaký jsem používal na jiné vrcholné akce. Do Ria odletím až v neděli 7. srpna. Do dějiště olympijských her dorazím devět dní před závodem. Budu se co nejdéle snažit setrvat v Itálii a doma, kde mám přece jenom daleko lepší podmínky pro to, abych absolvoval těžké tréninky.

Není naopak lepší dorazit do dějiště her s předstihem a zvykat si na tamní podmínky?

Jde o to, že nevíme, jaké tam ty podmínky budou. Budu bydlet ve vesnici a nevím, jaký bude prostor na trénování. Připravovat se vždy snažím ve vyšší nadmořské výšce a v nížině před takovými akcemi hodlám strávit co nejméně času. Samozřejmě, každý běžec to má nastaveno jinak, já však tento způsob mám osvědčený a praktikuji ho i v tomto případě.

Rozhořčení ze sporné diskvalifikace v Amsterdamu už ustoupilo?

Hodil jsem to už za hlavu. Po návratu z Nizozemska jsem se s tím pokoušel srovnat. Neměl jsem ale ani náladu trénovat a pár dní jsem se víceméně jen tak poflakoval. Snažil jsem se to přijmout.

Pak ale přišla Diamantová liga v Monaku, která vám musela pořádně zvednout náladu.

Určitě, padl český rekord. Ukázalo to, že v Amsterdamu jsem byl dobře připraven a zároveň mi to dodalo síly před Riem. Po Mo Farahovi, který běžel za 3:31,74 min a patnáctistovku bere spíš doplňkově, jsem byl druhým nejrychlejším závodníkem Evropy.

Čekal jste, že by národní maximum mohlo padnout právě v Nizozemsku?

Právě že vůbec. Moje rozpoložení před tímto podnikem mělo k ideálu hodně daleko. Vlastně se mi ani nechtělo závodit a jet tam. Nechtěl jsem však manažerovi dělat nějaké potíže, když mě tam dostal. Start v Monaku je přitom snem mnoha atletů. Patnáctistovka tam je skoro až magická. Já byl před cestou do Francie stále hodně zklamaný, moc jsem netrénoval a o to víc mě výsledný čas překvapil.

Myslíte si, že hodnotu českého rekordu můžete ještě vylepšit?

Nedávno jsme to probírali. Věřím, že o dvě sekundy to může jít ještě dolů. Moje výkonnost s přibývajícím věkem na této trati roste a další dva nebo tři roky by ještě růst mohla. Do budoucna bych to chtěl stlačit ke 3:30 min.

Všech medailových úspěchů na evropských či světových akcích mezi dospělými jste dosáhl v hale. Proč to venku na ta úplně čelní postavení zatím nevychází?

V hale jsem už zkušený závodník. Mám ji naběhanou a umím se na ni dobře připravit. Neřekl bych, že venku na dráze by mi to nešlo. Mnohdy při mně nestálo štěstí a nepřály mi okolnosti. Teď v Amsterdamu mě diskvalifikovali a před dvěma lety na evropském šampionátu v Curychu mě postihly zdravotní problémy. Snad jsem si to vybral a v Riu se bude dařit.

Co ambice pro olympiádu? Nejspíš postup do finále, kde se může stát všechno.

Stát všechno… (zamyslí se) Rozhodně chci v klidu postoupit do finále. Tam bych se s tím ovšem neměl nechat uspokojit. Přesvědčil jsem se, že můžu běhat s každým. Záleží na tom, jak by se závod vyvíjel. Olympijská medaile, to je můj obrovský sen.

U vás je známo, že se na soupeře díváte na videu. Sledujete, jak běhají a víte, co od nich můžete čekat. V minulosti to už několikrát slavilo úspěch. Probíhá i nyní před Riem taková příprava?

Teď to není moc potřeba. Na olympiádě bude startovat pětačtyřicet běžců. Většinou se známe a víme o sobě. Potkáváme se přece jenom na evropských či světových šampionátech nebo Diamantových ligách a mám je už dobře nastudované.

Budete v olympijské vesnici bydlet se svým velkým kamarádem Janem Kudličkou?

Honza bude s Jiřinou (Ptáčníkovou – pozn. red.). Poslední rok už spolu na pokojích nebýváme, oni dva zůstávají spolu. Momentálně nevím, s kým budu. Tyto věci se budou řešit až na místě. Popravdě, byl jsem na soustředění a nestihl jsem ještě ani nafasovat věci. (smích)

Otázka na závěr. Pravidelně se věnujete psaní svého běžeckého blogu. Jak jste se k tomu dostal a jaké jsou ohlasy?

Oslovil mě portál Český běh.cz, jestli bych něco takového nechtěl dělat. Souhlasil jsem. Ohlasy od lidí, co to čtou, jsou pozitivní. Není to tak, že bych přispíval v pravidelných intervalech. Vždycky to je o nápadu. Když přijde myšlenka, tak něco napíšu. Častokrát při běhu přemýšlím, o čem bych příště napsal. Návrhy na témata mi ale mohou posílat i samotní čtenáři.