„Až s přibývajícím časem si uvědomíme, co se nám podařilo. Konec sezony byl úžasný,“ rozplýval se po vítězné bitvě nad Děčínem Jakub Mokráň. Více už v následujícím rozhovoru.

Jakube, vaše působení v Opavě se proměnilo v angažmá snů…
Určitě, je to tak. Jsme mistři a to nikdo nečekal. Trefil jsem příchod do Opavy v době, kdy jsme sesadili po dvaceti letech Nymburk z trůnu. Stále si připadám jako ve snu. Až v dalších dnech si člověk pořádně uvědomí, co dokázal. Opava mi sedla po všech stránkách. Tenhle přestup mi vyšel a jsem rád, že jsem svými výkony pomohl týmu ke zlatu. V kabině se vytvořila skvělá parta, která svou sílu ukázala v nejdůležitější části sezony.

Přitom před startem play-off jste byli v krizi. V nadstavbě jste nevyhráli jediný venkovní zápas a ani v předkole to nevypadalo na žádný velký výsledek…
Je to tak. Trápili jsme se. Sám jsem byl smutný z toho, že se nám nedaří. Sezona se nevyvíjela vůbec dobře. Přitom v posledních ročnících hrála Opava dobře. Sami jsme nevěděli, co se děje. Naštěstí v pravý čas jsme se postavili na nohy a byla to jedním slovem velká jízda.

Do sezony jste ale nevstoupili špatně. Z pěti zápasů jste čtyři vyhráli. Evropu jste měli dobře rozehranou. Jenže přišlo nezvládnuté utkání v Levicích a na tým padla deka…Ztratili jste vyhraný zápas a nepostoupili do další fáze FIBA Europe Cupu…
Bylo to tak. Levice jsme totálně zpackali. V poločase jsme vedli o čtrnáct bodů, ve finále jsme mohli prohrát i o devět, ale ani to jsme nedali. Navíc se nám zranil americký pivot Bassett, který nám do té doby hodně pomáhal. Dolehlo na nás velké zklamání a šlo to s námi dolů. Věděli jsme, že zpátky nás dostane jen tvrdá práce.

Kdy podle vás nastal zlom k lepšímu?
Podle mě kluci, kteří jsou v Opavě delší dobu, nehráli v sezoně tak dobře, ovšem když přišlo play-off, tak jejich výkony měly rapidně stoupající tendenci. Po dvou vítězstvích v Brně jsme dostali neskutečnou energii. Začalo nám to jít a cítili jsme, že můžeme něco uhrát. Po vítězství v Nymburku jsme poznali, že se dá hrát i s nimi. Rázem to bylo 3:1 a nám narostla křídla.

Miloslav Brožek
Trenér Miloslav Brožek pokračuje na opavské lavičce

Do finálové série s Děčínem jste vstoupili ve velkém stylu. Vedli jste 2:0 na zápasy a vypadalo to, že si k oslabenému soupeři jedete pro titul. Avšak domácí zabrali, vrátili se do hry a na Opavě byla ve čtvrtém utkání vidět velká nervozita…
Cítili jsme, že soupeř má zraněné klíčové opory, mysleli jsme si, že to půjde. Ale opak byl pravdou, už v Děčíně jsme chtěli rozhodnout, přišel ale blok v hlavě a ten nám svazoval ruce a nohy. Všichni jsme si uvědomovali, že titul je strašně blízko, ale jak se říká, poslední krok bývá nejtěžší. Děčín se navíc rval i v oslabené sestavě, za to má velký kredit.

Co rozhodlo poslední finálový zápas?
X faktor Kuba Šiřna, trojky Larryho a Švandise. Byli jsme svázaní, ale fanoušci nás hnali. Atmosféra byla neskutečná. Když šel Děčín na šestky, fanoušci pískali, dokonce i koš se třepal.

Vedle povinností v Opavě jste pravidelně hrál i za slovenský nároďák, na odpočinek jste tak příliš prostoru neměl…
Obdobně to měl i Kuba Slavík. Taky měl dlouhou sezonu. Únava se zvládnout dala, teď ještě budeme chvíli slavit a pak si budeme užívat volníčka. Mám taky v plánu vyrazit někam na dovolenku.