Sám si plánoval, že naskočí v sobotu proti Nymburku. Realita je ale jiná.

„Měl jsem problémy s tříslem, bolest se mi ale přesunula do lýtka. Momentálně nejsem schopen říci, kdy naskočím,“ povzdechl si Jakub Šiřina.

Jakube, kdy vás opět uvidíme na palubovce?

Sám nevím, myslel jsem si, že stihnu zápas s Nymburkem, ale nevypadá to dobře. Píchlo mě v třísle, pak se mi to posunulo do lýtka. Bolí to jako blázen. Byl jsem na konzultaci u fyzioterapeutky, v pátek jdu znovu na kontrolu. Uvidím, co mi s tím udělá pár dnů klidu.

Kdy jste ke zranění přišel?

Na tréninku před zápasem v Bulharsku mě píchlo v třísle. Nic velkého, bylo to v klidu, zápas jsem zvládl, naskočil proti Islandu. Bohužel mě to ale začalo tahat čím dál víc.

Bulharsko jste porazili, Island už ne. V obou zápasech ale nebyl výkon národního týmu ideální…

S tím souhlasím. Oba zápasy měly stejný bodový vývoj, proti Islandu se nám výsledek obrátit nepodařilo. Porážka byla zasloužená.

Když to shrneme, tak tento dvojzápas osobně pro vás nevyzněl dobře. Porážka s Islandem, k tomu vážné zranění…

Tak už to chodí, herně nic moc, navíc daleké cestování. Teď ani hrát nemůžu.

Náplastí může být, že Opavě se daří. Hlavně proti Pardubicím to bylo z vaší strany velké…

Musím uznat, že proti Pardubicím kluci hráli výborně, prali se statečně. Ani v Olomouci to nebylo špatné. Tato dvě vítězství nás vrátila do hry o druhé místo.

Přitom s Pardubicemi jste neměli doposud vůbec dobrou bilanci…

Víme, jak to s Pardubicemi máme. Byly doby, kdy jsme je poráželi, pak se karta obrátila. Můžete to mít s nimi 4:0, pak ale přijde play-off a to je jiná liga.

Uvidíme, zda se letos ve vyřazovacích bojích potkáme.

Jak proti Pardubicím, tak v Prostějově jste byl na lavičce v civilu, zasahoval jste do zápasu třeba svými postřehy?

Moc ne, jen jsem občas klukům něco řekl, ale nic velkého to nebylo. Musím ale přiznat, že jsem to na lavičce více prožíval než na palubovce. Jsou to muka, když nemůžete klukům pomoci.

Neplánoval jste, že vyrazíte i do Děčína?

Trenér mi říkal, že ani do Prostějova nemusím, ale je to kousek, udělali jsme si s manželkou romantický výlet. Do Děčína je to ale daleko, což by nebylo dobré pro mou nohu, navíc manželka musí do práce. Klukům jsem držel palce u televize.

Odbočme nyní od basketbalu, blíží se finále ankety O nejúspěšnějšího sportovce Opavska. Dá se očekávat, že budete opět vysoko…

U nás to monitoruje hlavně babička. Anketu beru jako společenskou událost. Jde o příjemně strávenou chvíli zakončenou plesem. Výsledky ale vůbec neřeším.