Halová sezona se od druhého lednového víkendu dostává do obrátek, ale půlkař pražské Dukly Jakub Holuša se zatím musí obejít bez závodní praxe. „V říjnu jsem měl nějaké zdravotní trable, z nichž se bylo třeba vylízat,“ vracel se v myšlenkách právě Holuša, jenž naší redakci poskytl zevrubnější rozhovor.

Jakého charakteru byly tyto zdravotní trable?

Šlo o zánět v obalu Achillovy šlachy. Měsíc jsem vůbec nemohl běhat.

Zrovna vy? Jste znám jako neskutečný dříč.

Měsíc bez běhání jste musel vysloveně protrpět. Hrůza. Jednalo se o poměrně vážný problém. Bylo to pro mě velmi těžké. Hlavně z toho důvodu, abych se s tím srovnal psychicky. Člověk to však nějakým způsobem přestojí, protože musí jít dál.

Nyní už jste v pořádku?

Cítím se dobře. Trénuji, ale první závody bych mohl absolvovat až za dva nebo tři týdny. Nechtěl bych to zakřiknout, ale myslím, že přichází dobrá forma.

Je tedy halová sezona v ohrožení?

Udělám všechno pro to, abych se dal kompletně do pořádku. S trenérem Josefem Vedrou jsme domluveni na tom, že nehodláme nic uspěchat. Raději halovou sezonu vynechám, než bych něco uspíšil.

Hovořil jste, že za dva tři týdny byste se mohl objevit na nějakém podniku. Máte už vytipované potenciální závody, kde by se vaše účast dala případně očekávat?

Nechceme to honit. Prostě uvidím. Rád bych se někde pokusil splnit limit pro Halové mistrovství Evropy v Paříži. Třeba na mítinku ve Vídni.

Která z tratí bude pro letošek vaší doménou? Patnáctistovka anebo osmistovka?

Objemově mám nyní spíš natrénováno na patnáctistovku. V hale bych určitě upřednostňoval tuto trať.

Vrcholem sezony se patrně stane světový šampionát v Jižní Koreji.

Stoprocentně. Největší cíl pro letošek je dostat se na venkovní mistrovství světa.

Zaměříte se na půlku?

Určitě. Osmistovku bych chtěl běhat ještě minimálně dva roky do Olympijských her v Londýně.

Jakou hodnotu mají nominační kritéria?

Jedná se o čas 1:46,30. Měl bych to zvládnout, protože osobák mám zaběhnutý pod jednu minutu šestačtyřicet vteřin. Závodník však musí tento čas pokořit hned dvakrát, aby ho potvrdil.

Co lze očekávat od korejského šampionátu? Korejci se o pořadatelství třináctého mistrovství světa prali v rekordní konkurenci dalších osmi kandidátů. Už nyní je o tuto akci evidován nebývalý zájem.

Myslím, že to bude hodně velké. Asi ne tak jako olympiáda v Pekingu, ale Korea vše uspořádá na velmi vysoké úrovni. Nedávno sice médii proběhly zprávy o konfliktu mezi Jižní a Severní Koreou, ovšem co se týká bezpečnosti, bude to v pohodě.

Kromě světového šampionátu plánujete se objevit třeba i na závodech Diamantové ligy?

Bude záležet na venkovní výkonnosti a také na mém agentovi. Nic teď nelze tvrdit s určitostí. Každopádně bych se na některý z těchto mítinků rád podíval.

Můžete letos na půlce opět posunout hranici svého osobního maxima, které činí 1:45,56?

Trenérovi jsem jasně řekl, že chci běžet pod 1:45. Musíte mít samozřejmě štěstí i na závody, protože sám takového času nikdy nedosáhnete. Chce to být ve správný čas na správném místě.

Sledujete i formu svých protivníků? Rudishy, Kakiho a ostatních?

Lhal bych, kdybych tvrdil, že se nezajímám o to, jak trénuje třeba Rudisha, ale více se soustředím na evropské běžce. S některými jsme velcí kamarádi. Třeba s Polákem Marcinem Lewandowskim.

Zavzpomínejme ještě na českou anketu Atlet roku 2010. Skončil jste čtvrtý, což je přímo fantastické. Jak se na tento úspěch zpětně díváte?

Jsem hodně spokojen. Velmi si ho vážím. Člověk si uvědomí až později, čeho vlastně dosáhl.

Vzhledem ke skvělé loňské sezoně jste si to i zasloužil. Být pátý na halovém mistrovství světa a poté i na venkovním evropském šampionátu má v disciplíně, jakou je nabitá půlka, obrovskou váhu.

Co k tomu říct? Byla to životní sezona. Vydařilo se téměř všechno. Každému atletovi bych přál zažít něco podobného.

Petr Dušek