I když se Jan Kozák basket naučil v Brně, jeho kariéra je spjata s Ostravou a s basketbalovým klubem Nové huti. Zařadil se mezi výjimečné postavy ostravského sportu, uznání si vysloužil u hráčů, odborníků i fanoušků.

Na Ostravsko ho přivedla vlastně náhoda. Po absolvování vysokoškolských studií jej zavál osud učit do Hlučína, kam dostal jako kantor umístěnku. O jeho výrazném basketbalovém talentu se už ale vědělo a byl o něm pevně přesvědčen i někdejší významný basketbalový a fotbalový funkcionář Miloslav Dopita.

Vedle místa asistenta na katedře tělesné výchovy VŠB Ostrava se tak pro něj našel také post v sestavě prvoligového Tatranu Ostrava, předchůdce Nové hutě.

Jan Kozák to ve zlaté éře Brna jako hráč dotáhl až na 113 reprezentačních startů, zúčastnil se dvou olympiád, zahrál si s mnoha velikány poválečné éry, z evropských šampionátů si přivezl čtyřikrát stříbro. Byl nejen vynikajícím basketbalistou, ale i výtečným trenérem.

Mistrovský titul získal na lavičce Brna a Opavy, jejíž tým přivedl mezi absolutní špičku až z třetí nejvyšší soutěže. Úspěchy měl i v roli kouče ženského celku Přerova, který dovedl ke stříbrným medailím za tehdy bezkonkurenčními Žabovřesky. Jako jeden z mála basketbalových trenérů působil i v zahraničí, když pomáhal při popularizaci tohoto odvětví v Kuvajtu.

Klubem, s nímž byl spjat nejdéle, je Nová huť Ostrava. V „enháčku“ působil mnohokrát jako trenér ligového týmu i jako trenér mládeže, vychoval několik generací vynikajících hráčů a reprezentantů, do historie ostravského sportu se zapsal i jako úspěšný kouč prvoligového celku Baníku Ostrava.

Pod jeho taktovkou Baník i Nová huť silně šlapaly na paty kdysi špičkovým celkům československého basketbalu Zbrojovce Brno a VŠ Praha. Zkušenosti u něj sbírali mnozí trenéři, například současný kouč Nové huti Zdeněk Hummel či trenér Opavy David Klapetek.

Nesmazatelně je pak spojen s raketovým vzestupem Opavy, která ve své premiérové prvoligové sezoně 1996/97 získala nejen mistrovský titul, ale i Český pohár.

Všude, kde působil, na něj vzpomínají jen v dobrém. Nejen kvůli jeho trenérskému umění, ale i pro jeho kamarádskou povahu, ochotu naslouchat, schopnosti nezkazit žádnou legraci. K řadě gratulantů se s přáním pevného zdraví a veselé mysli do dalších let připojuje i redakce Deníku.