Při prvním skoku totiž praskla tyč a následně bylo třeba obvázat zraněné stehno.

„Čtyři a půl metrů dlouhý napružený konec zlomené tyče se mi zabodnul do vnitřní strany stehna. Musel jsem vynechat nějaké tréninky. Pak jsem si šel zkusit zaběhat, ale pořád to bolelo. Chystám se za Pavlem Kolářem a věřím, že mě dá do pořádku a nepůjde o nic vážného. Nakonec jsem měl štěstí v neštěstí. Kdyby to nešlo do stehna, ale „doprostřed", tak bych to asi tak snadno nerozchodil. Bohužel i tohle k naší sportovní disciplíně patří. Někdo jezdí automobilové závody a může se nabourat. Nám zase hrozí toto," komentoval Jan Kudlička.

Při loňské exhibici na Dolním náměstí v Opavě mu tyč praskla také. Tehdy se to ovšem obešlo bez zranění, třebaže celá situace vypadala poměrně strašidelně: „Tenkrát to s největší pravděpodobností byla chyba výroby. Vzpomínám si, že se jednalo o první skok na dané tyči. Nejspíš byla někde naprasklá a pak se stalo tohle. Byla to spíš smůla."

Na Amsterdam už zapomněl

Zranění z tréninku bývalého svěřence trenéra Jiřího Lesáka ze Sokola Opava neznervózňuje. Do odletu směr Brazílie mu ještě stále nějaký čas zbývá, takže má prostor se zotavit. „Letím tento čtvrtek. Kvalifikace se bude skákat až v sobotu 13. srpna. S takovým předstihem tam jedeme i proto, abychom stihli alespoň dva skokanské tréninky," vysvětloval.

Po návratu z evropského šampionátu v Amsterdamu, se na finále snažil zapomenout. Ve větrné loterii, v němž například nezapsal ani jeden platný pokus největší favorit Renaud Lavillenie, sice získal stříbro, avšak sám věděl, že k zisku nejcennějšího kovu chyběl kousek.

„Dále jsem se k tomu už nechtěl nějak upínat. Po návratu z Amsterdamu jsme zamířili do Harrachova. Následoval víkend, během něhož jsem příliš netrénoval. Chodil jsem hlavně běhat do lesa a dokonale si pročistil hlavu. Poté jsem se už naplno vrhl zpátky do tréninku a v přípravě na olympiádu opět makal na sto procent," uvedl.

Kvalifikace se půjde v osm večer

Mistrovství Evropy napovědělo, že Jan Kudlička je ve skvělé formě. Nedlouho předtím pokořil hodnotu českého rekordu, když se na Pražské tyčce přenesl přes výšku 583 centimetrů.

„Nacházel jsem se v životní formě. Po psychické i fyzické stránce jsem se nikdy předtím necítil lépe připraven. Věřím, že mi to vydrželo. Před mým zraněním jsem běhal výborné časy. Před odletem do Brazílie chci v Praze stihnout dva skokanské tréninky a všechno zase bude v pohodě," poznamenal. Specialitou olympijských her ve skoku o tyči bude začátek kvalifikace. Ta začíná až v osm hodin večer. Podle Jana Kudličky to může být výhoda a nevýhoda v jednom.

„Zažil jsem to už v Pekingu. Večer se obecně lépe skáče. Na druhou stranu se však do postele můžete dostat klidně až v jednu hodinu ráno. Finále je sice až obden, ale člověku se špatně spí a nedokáže si tolik odpočinout," líčil atlet pražské Dukly.

Ve finále se může stát všechno

Neobává se přitom, že by se v Riu opakoval průběh z finále evropského šampionátu, jež ovlivnil vítr.

„Foukalo nárazově, brazilský stadion je ale více uzavřený, proto doufám, že nic takového znovu nenastane. Uvidíme, jak to dopadne. Ve finále se může stát cokoliv. Samozřejmě bych byl rád za co nejlepší výsledek. Hlavním favoritem je Lavillenie. Druhým mužem tabulek je Kendricks. Nevím, jak je na tom Kanaďan Barber. Nezávodil v Londýně a v tabulkách mu patří třetí místo. Následuje Brazilec Silva, u něhož možná zafunguje domácí prostředí. Vyvíjen na něj bude enormní tlak. No a pak už jsem na páté příčce já," usmíval se Jan Kudlička, který na velkých atletických akcích skákat umí. V minulosti už předvedl, že se přes laťky v důležitých momentech dokáže dostávat klidně i posledními pokusy, nervy drží na uzdě a vykazuje velkou psychickou odolnost.

„Nemyslím si, že by to oproti ostatním byla nějaká výhoda, protože všichni mají na to, aby skočili dobře. Teď záleží, jak vysoko to bude. Ještě jednou připomínám, že na takových akcích nejde o výkon ale umístění. Jak jsem už dříve říkal. Raději budu stříbrný za 570 než čtvrtý za 580," vysvětloval Jan Kudlička a na závěr ještě dodal: „Uvidíme, kolik na medaili bude stačit. Koukal jsem na finále posledních dvou olympiád. V Pekingu to bylo 570 centimetrů. V Londýně to dlouho vypadalo na 575 cm, ale před koncem soutěže se dva tyčkaři přenesli přes 590."