Byl to váš nejlepší výkon v reprezentaci? 
Samozřejmě na tento zápas budu vzpomínat rád. Mám osobně pocit, že po zranění Blakea Schilba jsme se jako tým ještě víc semkli než kdy jindy. Všichni byli v tom zápase, kdokoliv přišel z lavičky. Velký zápas to byl pro nás všechny a jsme šťastní že se nám podařilo nakonec postoupit.

V závěru utkání byli Řekové nuceni faulovat. Ve všech případech to vyšlo na vás. A vy jste pět ze šesti trestných hodů proměnil. Byl jste v klidu?
Ještě než jsme odjížděli na zápas, tak jsem si v hlavě promítal situaci, kdy by mohla rozhodovat jedna střela. Tak nějak jsem tušil, že to bude vyrovnanější, co se týče toho rozdílu. Musím přiznat, že jsem si to šel užít. Říkal jsem si, že když mám na ruce střelu, která má rozhodnout tady o našem osudu, tak šestka to je asi to nejjednodušší, co by mě mohlo potkat. Takže jsem se vnitřně usmíval, že tyhle šance zase beru. Že hraju takové kasino.

Pomáhal vám fakt, že jste měl v utkání výbornou střelbu?
Určitě. Člověk, když trefí nějakou střelu během zápasu, tak ta obruč je pak mnohem větší. Pomohlo, že jsem nějakou střelu předtím dal.

Ony ty šestky vás držely ve hře o postup. Dosáhli jste na číslo 95 procent. Zapracovali jste na nich oproti minulým zápasům?
Samozřejmě, že jsme si byli vědomi toho, že ty naše šestky jsou až hrozné. My ale máme v týmu samé dobré střelce šestek, nemáme tu žádnou, nechci říct, přítěž, ale někoho kdo se s tím trápí. Věděli, že to procento půjde nahoru, protože máme na tuto činnost vhodné typy hráčů. Jsem rád, že jsme šestky zlepšili, ale byla to otázka času, protože tady na toto máme dobrý tým.

Pomohl vám jedenáctibodový polštář? Skóre se chvílemi přelévalo z deseti na dvanáct a naopak.
Máme zkušenosti s těmi polštáři z Ligy mistrů z Nymburka. K tomuto utkání jsme přistupovali úplně jinak, chtěli jsme vyhrát. V těch hlavách to je a máme zkušenosti, že je to těžké zvládnout. Nemám to rád, ať chcete nebo ne, tak se totiž stejně na konci točí kolem toho výsledku, který je důležitý. Takže jsme se snažili k tomu přistupovat, že chceme vyhrát, ale skončilo to tam, kde to skončilo.

Jak hodně vám pomohlo vyfaulování Jannise Antetokounmpa?
Určitě to byl jeden z nejdůležitějších momentů tohoto zápasu. My jsme si říkali při skautingu, že ty jeho nájezdy jsou dlouho dopředu vidět. Je hodně vysoký hráč a říkali jsme si že tam ty útočné fauly jsou možné protože rád chodí do obrátek. Jsem strašně rád, že kluci obětovali svá těla, protože to není nic jednoduchého. Byl to opravdu jeden z nejdůležitějších okamžiků.

Pomáhaly vám reakce publika? Počínající útok odměňovalo aplausem.
 Musím říct že ano, párkrát jsem to zaznamenal. Když se on nadechoval k nějakým těmto akcím tak to byl jeden velký alarm, že nechceme ty kluky nechávat jeden na jedna s ním. Takže jsme se snažili všichni zatahovat na balon a dělat vše pro to,aby ho pustil z ruky.

Čtyři minuty před koncem obral na půlce o míč Patrika Audu a zasmečoval. Tento moment ale paradoxně nakopl vás, souhlasíte?
To byla zvláštní situace, ale nemyslím, že by to byl největší moment utkání. Oni tam pak měli ve tmenší sestavu, vytvořili na nás tlak a zakončoval jeho bratr. A pak nám sebrali balon. To byl zlomový okamžik kdy to mohlo skončit katastrofou a větším rozdílem než to skončilo.

Po pěti minutách jste prohrávali 2:10. Říkali jste si: Dneska budeme muset ještě víc utáhnout obranu?
To snad ani ne. Chtěli jsme to vyřešit v prvních vteřinách v útoku, což na řeckou obranu nejde. Oni vytvářeli velký tlak na míč a soustředili se na to. Museli jsme si přijít na to, uvědomit, že musíme hrát delší útoky a hlavně si to víc rozhodit. Oni byli hodně orientovaní na balon a Satyho. Museli jsme si uvědomit jak proti tomu hrát a nakonec to nebylo tak hrozné.

Byl ten jejich styl zatím nejagresivnější na turnaji?
Nevím, ale ten jejich styl bránění na balon při pick and rollu se soustředí na hráče s míčem a toho rollujícího. A tím že jsou fyzicky dobře vybavení, mají dlouhé ruce, tak se těžko hledá dlouhý pas do rohu nebo na otevřenější hráče venku na perimetru. Nevím jestli je to bylo nejvíc agresivní, ale bylo to hodně nepříjemné.

Neuchyloval se soupeř ke skryté zákeřnosti?
Ani ne, bylo to čistě basketbalové.

Hráli jste pro zraněného Blakea Schilba?
Myslím, že je dost smutné, že se Blake nemohl zapojit, protože i pro něj jsou to jedny z největších zápasů, které by hrál. Doufáme, že ještě do hry zasáhne. Tohle MS by rád ukončil na palubovce.

Prakticky v každém utkání jsou Češi papírově slabším týmem. Vyhovuje vám role outsidera?
Nemyslím, že to tak vnímáme. Jsme hráči basketbalu, tím se živíme a možná je to jediné, co děláme v životě. Takže od sebe očekáváme výsledky, nemyslím si, že si jdeme zahrát a uvidíme jak to bude. Od sebe něco čekáme a s vývojem jsme zatím spokojení.

Najednou je ve hře přímá účast na olympijských hrách. Co tomu říkáte?
Je pravda, že pár měsíců zpátky snil o olympiádě jen Tomáš Satoranský. On se netají tím, že je to jeho velký sportovní sen. Já se přiznám že jsem o tom nikdy nepřemýšlel. A teď to není tak daleko. Už máme zajištěnou kvalifikaci. V Tokiu by se mi líbilo (culí se).