„Patřím do skupiny lidí, pro které je práce koníčkem,“ svěřil se Dominik Janoš. „V klubu mám na starosti sociální sítě. Starám se o facebook nebo instagram. Vedle toho řeším i streamové přenosy,“ popisuje svou náplň práce. „Musím říct, že mě práce naplňuje, a když máte kolem sebe i výborný kolektiv spolupracovníků, je to značka ideál,“ pochvaluje si odchovanec opavského basketbalu.

Kouč basketbalové Opavy a reprezentační asistent Petr Czudek
Basketbalový dotazník opavského kouče Petra Czudka. Co na sebe prozradil?

Sám stále aktivně hraje, a to za dva kluby. Je kmenovým hráčem opavského béčka. „Momentálně se nacházíme ve středu tabulky, ale máme ambice postoupit,“ nastínil plány týmu. „Škoda dvou zbytečných porážek. Jak v Brně, tak v Kroměříži jsme ztratili zápasy v koncovkách,“ mrzí opavského rozehrávače.

Béčko Opavy by přitom mělo být favoritem druhé ligy. Na rozdíl od svých soupeřů totiž pravidelně trénuje. „Ano, s tím souhlasím, ale trápila nás zranění. Navíc někteří hráči z áčka s námi netrénují, nejsme tolik sehraní a na palubovce nám to skřípe. Ale věřím, že všechno doladíme a v play off už nám to bude klapat,“ poznamenal Dominik Janoš.

Opavský odchovanec nastupuje i za prvoligový Basket 2010, má tak možnost srovnat úroveň první a druhé ligy. „Rozdíl mezi oběma soutěžemi je znát. Druhá liga je méně basketbalovější, občas je to taková plácaná. To v první lize umí všechny týmy basket hrát,“ srovnává Dominik Janoš.

Během letošního ročníku opavské béčko narazilo i na Valašské Meziříčí. Pro Slezany šlo o pikantní duel. „Za Valachy hrají Kuba Blažek a Lukáš Bukovjan. Ten byl ještě loni naším spoluhráčem. Na palubovce byla znát poměrně slušná rivalita,“ směje se dvaadvacetiletý basketbalista, který v minulosti oblékal i dres druholigového Krnova.

A jak vidí Dominik Janoš své působení v Basket Opava 2 010? „Jsem rád, že mohu nastupovat v první lize. Naše výkony i má minutáž se odvíjí od toho, v jaké sestavě se hraje,“ poznamenal.

Jako opavský odchovanec si toužil zahrát za první tým Slezanů. „Ambice jsem měl a byly vždycky. Jenomže na nejvyšší soutěž nemá každý,“ končí povídání Dominik Janoš.