Zkušený žokej nepatřil se sedmiletým ryzákem Sergeant Thunder k favoritům. Náročnou trať ale s koněm, kterého připravuje trenér František Holčák, zvládl s velkým přehledem. Za sebou nechal i největšího aspiranta na prvenství Delight My Fire.

Spojení Marka Stromského se Sergeantem prostě funguje. Letos vyhráli počtvrté. „Ještě nikdy jsem čtyřikrát s jedním koněm nevyhrál. Mám z toho radost," usmíval se po dostihu šťastný žokej. V sobotu se Marek Stromský představí v Pardubicích. Přihlášen je do čtvrté kvalifikace s Nikasem.

Marku, jak se rodilo velké polské vítězství?

Šlo o to zvolit dobrou taktiku. Sergeant šel poprvé tak dlouhou distanci. V předchozích startech jsem ho držel zezadu, od toho jsme nyní upustili. Nechtěli jsme se oba zbytečně vysilovat. Navíc Deli má skvělý finiš, vyhrává o deset až patnáct délek. Nechal jsem ho cválat s tím, že všem utečeme, což se nakonec vyplatilo.

Kdy jste začal tušit, že by to mohlo vyjít?

Celou dobu jsem trnul, Deli jsem cítil v zádech, když se k nám přiblížila, Sergeant zrychlil a nakonec jsme s přehledem vyhráli.

Jak vy osobně vnímáte ve Wroclawskou národní?

V Polsku je tento dostih vrcholem sezony. Něco jako u nás Velká pardubická. Je také hodně sledovaná. Vítězství v ní si hodně považuji.

Je závodní dráha ve Wroclawi něčím specifická?

Každá dráha má svá specifika, to platí i o té ve Wroclawi. Stejně jako v italském Grand premiu se běží po trávě. Pořadatelé do ní zakomponovali tři nové skoky. Jeden z nich je podobný pardubické Irské lavici. Náročný je proběh vodou, kdy zhruba deset metrů probíháte třicet centimetrů hlubokým vodním příkopem. Svým způsobem je to zvláštní závodiště.

Dostihoví příznivci mají o tento sport zájem?

Mají, diváků dorazilo hodně. Vstupné je dobrovolné. Navíc součástí dostihů je i bohatý doprovodný program, ve kterém je myšleno i na děti.

V letošní sezoně jste čtyřikrát startoval v sedle Segeanta a pokaždé z toho bylo první místo. Je vidět, že jste si s tímto koněm sedli…

Je to výborný kůň, travnatý povrch mu sedí. Nikdy se mi nestalo, že bych s jedním koněm čtyřikrát vyhrál. Jsem moc rád, že se mi to podařilo, už i proto, že má suprového majitele.

Myslíte, že by Sergeant obstál i ve Velké?

Trenér Holčák ho chtěl zkusit v Pardubicích už letos. Nevím ale, zda by mu konkrétně Pardubice seděly. Je to kůň, který šest let běhá po trávě. Podle mě by měl běhat hlavně v Itálii. Záleží, jak se rozhodne trenér a majitel.

Dá se říci, že vítězství v Polsku je vzkazem pro vaše konkurenty, že máte před Velkou formu?

Ne, tak bych to nebral. Do Velké je ještě daleko, před sebou mám několik dostihů. Důležité je, abychom já i Nikas byli zdravotně v pořádku. Samozřejmě že člověka takové vítězství povzbudí do další práce.

Při pohledu na startky sobotní čtvrté kvalifikace v ní figuruje i Nikas, není to trošku risk?

Bavili jsme se na toto téma s trenérem Popelkou. Chtěli jsme ho nechat proběhnout v práci, zkusit nějaký malý dostih. Nakonec se trenér rozhodl pro čtvrtou kvalifikaci.

Dva roky zpátky jste se Zarifem jel tři kvalifikace, bohužel při Velké už neměl tolik sil. Nemáte teď strach, že se tato zkušenost bude opakovat?

Je pravda, že Zarif byl trochu unavený. Na druhou stranu trenér Popelka zná Nikase velmi dobře, má ho odmala, ví, co mu svědčí a co ne. Uvidíme, jaké bude v sobotu i počasí. Pokud bude velké horko, není vyloučeno, že nakonec v Pardubicích nepoběží.