Vidět byl i na Velké pardubické. Po vítězství v prvním rámcovém dostihu přišel ovšem v dalším těžký pád. K překvapení všech se ale na startu nejslavnějšího dostihu objevil. Se Zarifem obsadil ve velké konkurenci výborné šesté místo.

„Šesté místo je dobré, ale vnitřně jsem cítil, že to mohlo být i lepší. Svou roli sehrálo i to, že jsem byl celý potlučený a nemohl tolik jet na riziko," říká jednačtyřicetiletý žokej, který se může pyšnit i druhým místem v šampionátu překážkových jezdců.

Dva roky zpátky mluvil o konci kariéry, letos tahle slova od něj neuslyšíte. Připravuje se na novou sezonu, v tréninku pracuje ve Dvorcích u trenéra Pavla Tůmy, dostihy bude pak jezdit pro trenéra Stanislava Popelku.

Zajímavostí je také fakt, že s ježděním začal i Stromského syn Filip. Táta ale z toho příliš nadšený není. „Myslel jsem, že si vybere jiný sport, ale zakazovat mu to nebudu. Paradoxně ho v ježdění podporuje více manželka než já," usmívá se Marek Stromský, který se rozpovídal v následujícím rozhovoru.

Dá se říci, že loňská sezona byla z vašeho pohledu povedená. Taky ji tak vnímáte?

Jsem maximálně spokojený. Posbíral jsem docela dost vítězství, podařilo se mi vybojovat druhé místo v šampionátu jezdců, a hlavně se mi vyhýbala zranění, pominu-li drobná naražení. Dařilo se mi také ve velkých dostizích, jako například na Velké švédské.

Zajímavé bylo italské Grand premio. Když to shrnu, sezona ani lépe dopadnout nemohla.

Vrcholem sezony byla Velká pardubická. Vy jste v ní nakonec obsadil se Zarifem šesté místo, což není špatné. Nečekal jste v koutku duše, že by to mohlo být i lepší? Přece jenom Zarif byl pasován do role černého koně…

Asi všichni počítali s tím, že dopadneme lépe. Já to vidím trochu jinak. Zarif měl za sebou těžkou sezonu a to se ve Velké na něm projevilo. Nejdříve se řešilo, zda na distanci Velké má jet, nebo ne. Proto šel první velký dostih hned zjara, pak šel tři těžké kvalifikace a následně Velkou. Byla to pořádná porce, únava se musela projevit. Na to se ale nechci vymlouvat.

Svou roli sehrál i fakt, že jsem do Velké nešel po předchozím pádu zcela v pořádku. Ve druhém dostihu odpoledne jsem se zranil, a to docela bolestivě. Byl jsem rád, že mě dal masér dohromady. Musím přiznat, že kdybych byl zdravotně v pohodě, bojujeme o vyšší příčky. Jel jsem více na jistotu.

Myslím si, že v letošní sezoně o Zarifovi uslyšíme, má na to, aby dopadl lépe než loni. Skončil Tumen, skončila Orphee, nyní přišel jeho čas. Loni získal dobrou zkušenost, letošní sezonu mu naplánuje trenér lehčeji. Podle mě v letošní Velké bude bojovat o první místa.

Myslíte, že loňskou sezonu mohl mít Zarif lepší, kdyby nebyl tolik přetěžován? Přece jenom tři kvalifikace je vcelku slušná porce…

Některý kůň to snese, některý ne. Na Zarifa to už bylo hodně. Ale trenéra bych rozhodně nekritizoval, on sám nejlépe ví, na co kůň má. Problém byl v tom, že se nevědělo, jakou distanci může kůň zvládnout. Proto se zkoušely starty v kvalifikacích.

V první vybouchl, druhou zaběhl, třetí mu nevyšla. Nakonec se rozhodovalo, zda Velkou půjde, nebo ne. Potom ale ukázal, že na ni má. Když to shrnu, má suprového koně na letošek.

Říkáte suprového koně na letošek, pojede ho opět Marek Stromský?

To nedokážu v současné době říct. Sezona je dlouhá, Velká je na jejím konci. Nevím, zda budu zdravý já, zda bude zdravý Zarif. Možná mi ho majitel i pan Váňa nechají.

Otázkou budou také mé povinnosti směrem k trenéru Popelkovi, ke kterému jsem vázán smlouvou. Loni mi to vyšlo, protože jsem neměl koně, tak jsem mohl jezdit Zarifa. Letos může jet Zarifa mladý Pepča Váňa nebo Honza Kratochvíl. Přiznávám, že bych při Velké na něm rád seděl.

Myslíte si, že Zarif může jít ve stopách Amanta, že to může být výjimečný kůň?

Myslím si, že ano. Kůň ukázal, že na to má. Čím delší dostih, tím je lepší. Navíc je u pana Váni, což je trenér, který to na ten den D umí nachystat skoro nejlépe. Tento kůň má na to, aby šel ve šlépějích Orphee nebo Amanta.

Loni jste dokázal i to, že dostihový sport je krásný v tom, že v minulosti byl Josef Váňa vaším soupeřem číslo jedna, letos jste hájil jeho barvy, a hlavně pro něj dostihy vyhrával. Památný závod, kdy vás s Amantem zatlačil na bariéru a odsunul na druhé místo je zapomenut?

Hodně lidí mi kladlo tuhle otázku. Nebyl jsem na pana Váňu až tak hodně naštvaný. Jsme přece jenom profíci a musíme táhnout za jeden provaz. Když nemám koně a mohu pro něj jezdit, jedu rád., Je to přece jenom nejlepší trenér u nás. To, co se stalo v minulosti, jde stranou. Jsem rád, že mi dá nabídku, a když jsem ji dostal, vždy jsem měl dobrého koně.

Řekl jste, že výhodou bylo to, že jste mohl jet pro Váňu, jenomže tohle nyní končí, když jste vázán na trenéra Popelku…

Když má člověk stálou práci a k tomu nejlepšího koně ve stáji, tak je to ideál. Byly případy, kdy jsem na to ale doplatil a musel jezdit i horšího koně. Beru to tak, že mám rodinu, kterou musím živit. Pro mě je důležité mít měsíční plat.

Je jasné, že každý chce Velkou vyhrát, ale já se musím dívat, co mě živí přes rok a ne vzhlížet jen k vrcholu sezony. Třeba s Amantem se nám to sešlo krásně, živil mě majitel a měl jsem dobrého koně.

Pojďme v krátkosti ještě k Velké pardubické. První rámcový dostih jste vyhrál. Ve druhém jste měl také kvalitního koně, jenomže na třetí překážce přišel pád, vypadalo to, že povedená sezona byla tímto dostihem pokažena…

Bylo by super, kdyby to vyšlo, ale je to sport a já to tak beru. Jeden dostih vyhrajete, druhý se vám nepovede. Jednou jste nahoře, jednou dole. Osobně jsem s letošní sezonou spokojený, už proto, že jsem ji prožil ve zdraví.

Beru to tak, že to mělo být. Byli jsme favorité. Ale to se stává. Koni do hlavy nevlezete. Pro mě je důležité, že kobyla byla po pádu zdravá a já mohl dál jezdit.

Myslíte si, že trpíte tím, že jste ze Štěpánkovic, že nemáte nějakou stáj v blízkosti?

Nechci si stěžovat, ale je to pro mě hendikep. Mám to všude daleko, ať už se jedná i o samotné dostihy. To mě stojí hodně peněz, které musím po majitelích chtít. Pro ně je lepší, když si zavolají někoho z Čech. Nyní trénuju ve Dvorcích, dojíždím denně skoro sto kilometrů. O víkendech je to dalších x kilometrů navíc.

Kdybych měl práci tady, tak je to pro mě jednodušší. Bohužel nic takového tady poblíž není. Holt žiju na špatném místě, ale barák na kolečkách nemám, tak ho nemůžu přestěhovat.

Dva roky zpátky jste hovořil o konci kariéry, letos v zimě takové slovo nepadlo…

Tohle slovo nepadlo z jediného důvodu. Loni i předloni jsem chtěl skončit proto, že to mám všude daleko. Jediný Pavel Tůma z Dvorců, který neměl tehdy ještě tolik koní , nevěděl, zda u něj budu mít práci. Nyní má dost koní, kolem dvaceti, tak tam tu práci mám.

Letos nebyl čas přemýšlet, zda skončím, nebo ne. Tehdy jsem nechtěl končit, že by mě trápila zranění , šlo o to dojíždění, přestože tuhle práci mám strašně rád.

Když se podíváte na koně, které máte ve stáji, může to být úspěšná sezona?

Ve Dvorcích, kde trénuju, jsou koně vesměs od pana Charváta a pro toho jezdí jiní. Dostihy budu jezdit pro trenéra Popelku, loni jsme spolu spolupracovali a šlo nám to.

Ono je celkem zvláštní trénovat v týdnu koně a v dostizích pak jezdit jiné…

A jsme zase u toho a tím je poloha mého bydliště. Kdyby byl Popelka blíže, dělám u něj. Kdyby byl Albertovec, dělám tam.

Říkáte Albertovec, nezamrzí vás, když vidíte, jak se tam nyní pasou krávy?

Už tam ani nejezdím, pokud to jde, vyhnu se mu. Mrzí mě, jak to tam dopadlo. Občas tam vyrazím za Amantem. Člověka zabolí u srdce, když vidí tak pěkný areál, kde je všechno pro koně, a oni tam nejsou.

A Amanta už ani rekreačně nejezdíte?

Nejezdím. Měl problém s kopyty, hrozilo u něj riziko zranění. Když mám ale čas, tak za ním s dětmi vyrazím.

Co blížící sezona, s jakými cíli do ní jdete? Máte v plánu opět zvládnout porci sedmdesáti dostihů?

Nikdy si sezonu neplánuju, co by, kdyby. Protože když to člověk udělá, špatně to dopadne. Chci zůstat zdravý a atakovat špičku v poháru. Hlavním cílem je Velká pardubická. Kdybych dostal nabídku startovat ve Švédsku nebo Meranu, nezlobil bych se.

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Váš syn Filip taky začal jezdit, radíte mu, nebo byste ho raději viděl třeba jako fotbalistu?

Viděl bych ho raději někde jinde, protože vím, co to obnáší. Ale jak říkáte, jablko nepadá daleko od stromu, ježdění ho chytlo až moc. Spíše než já ho v tom podporuje manželka. Holt, zakazovat mu to nebudu, vnucovat ale taky ne. Zatím jezdí rekreačně. Doufám, že nebude profík jako já.

Čistě hypoteticky, otec a syn Váňové také spolu soupeřili, co u vás? Může se to taky stát?

Ne, nebudu jako pan Váňa dlouho jezdit, viděl bych to ještě tak na dva tři roky. Doufám, že Filip nebude jezdit dostihy.