Na začátku července se ze soustředění v Brazílii vrátil, avšak už ve čtvrtek se českým speciálem do dějiště olympijských her v Riu přesunul znovu.

Jonáš Kašpar společně se svým parťákem Markem Šindlerem budou patřit k jedněm z největších favoritů ve vodním slalomu, konkrétně v kategorii C2. „Nějaký extra velký tlak necítíme. Snažíme se být maximálně koncentrovaní," mínil bývalý student Slezského gymnázia Jonáš Kašpar.

Před několika dny jste osobně fandil mladšímu bratrovi Albertovi při světovém šampionátu juniorů v Krakově, který společně s Vojtěchem Mrůzkem mezi deblkanoisty vyhrál. Navrch tam tato dvojice přidala vítězství v hlídkách. Co jste říkal na výkony opavského páru?

Byl jsem nadšený. Jsem rád, že už nejsem v rodině mistr světa pouze já. Na začátku jsem měl o ně trochu strach. Na šesté brance se dotkli, ale nakonec udrželi koncentraci a dovezli to do cíle. Jeli dobře a pro nás to byl naprosto parádní zážitek.

Nepřipomíná vám to něčí cestu?

(smích) Já a Marek jsme se mezi juniory stali mistry Evropy. Tenkrát se juniorské mistrovství světa jezdilo co dva roky. My měli trochu smůlu v tom, že jsme věkově tento šampionát minuli. Na bráchu jsem moc pyšný. Vždycky, když je v Praze, snažím se mu ze sebe předat zkušenosti a poskytnout rady, které by se mu mohly hodit.

Taková paralela se vidí málokdy. Váš bratr je o sedm let mladší, se svým parťákem podobně jako vy sbírá úspěchy na nejprestižnějších kanoistických akcích a aby toho nebylo málo, je to také háček. Kde mezi vámi hledat rozdíly?

To je dobrá otázka. Abych řekl pravdu, ještě jsem nad tím vůbec nepřemýšlel. Řekl bych, že jsme si hodně podobní. A to především v hlavě. Brácha s Vojtou to mají srovnané a jdou si za svým cílem. Chtějí to dělat na profesionální úrovni. Zapálení pro tento sport máme stejné.

Vy ve spojitosti s vaším bratrem máte jeden velký sen. Můžete ho čtenářům odtajnit?

Moc bych si přál, abychom s bráchou jednou jeli hlídky na mistrovství světa. Myslím si, že po jejich úspěchu z Krakova je k tomu zase o kousek blíže. Letos udělali ohromný výkonnostní pokrok, byli čtvrtou nejlepší deblířskou lodí u nás a vyzkoušeli si i světové poháry.

Pojďme nyní k vám a Marku Šindlerovi. Během 8. července jste se vrátili do vlasti, ale brzy se do Brazílie vrátíte. Kdy přesně to bude?

Do Ria odcestujeme tento čtvrtek druhým českým olympijským speciálem, v němž poletí spousta atletů. Loď ovšem posíláme o čtyři dny dříve. Na kanále v Brazílii nebude na trénink takový prostor, na vodu se dostaneme jedenkrát denně, proto jsme se rozhodli zůstat o čtyři dny déle v Praze a ještě potrénovat v našich podmínkách.

Kanál v Brazílii máte velmi dobře nastudovaný. Kolik soustředění jste tam doposud stihli a jak byste ho charakterizovali?

Byli jsme tam zatím třikrát vždy na dva týdny. Najetý ho máme slušně. Poslední úsek je ovšem špatně čitelný. Voda zde není úplně čistá a člověk se tak hůře orientuje. Voda teče do jezera, kde je jí nedostatek. Dá se předpokládat, že organizátoři tak nějakou vodu připustí. To se odrazí právě na změně podmínek v onom posledním úseku. Věřím ovšem, že nám to nebude dělat problém a dokážeme se s tím popasovat.

Po nominaci na olympiádu jste této akci museli uzpůsobit také svůj program. Jaké závody jste objeli?

Zúčastnili jsme se evropského šampionátu v Liptovském Mikuláši, kde jsme ve finále obsadili sedmou příčku. Nechyběli jsme ani na světovém poháru ve francouzském Pau. Loni jsme tam vyhráli, tentokrát z toho bylo ve finále až desáté místo. Jeli jsme si tam ale hlavně zazávodit. Nebyli jsme odpočatí a věděli, že nebudeme v ideální formě. Tu přece jenom směřujeme do Ria. Semifinále jsme však dokázali s přehledem vyhrát. Ozkoušeli jsme si, že loď skvěle klouže. Bohužel finále nám nevyšlo. Byly tam čtyři chyby.

Stejně jako na mistrovství Evropy. Spokojenost s výsledky tedy tak napůl?

Je to škoda, nebýt těch doteků, měli jsme zaděláno na slušný čas a výsledek. Je to sport. Někdy to holt nevyjde. Na Slovensku jsme se o lepší umístění připravili sami. Najeli jsme na špatnou vlnu a od začátku jeli mimo ideální stopu. Doufám, že smůlu jsme si vybrali a to nejlepší ze sebe vydáme v Riu.

Cítíte na sobě, že by vrchol formy mohl skutečně přijít až na olympiádě?

Věříme, že to tak bude. Při poslední přípravě na kanále v Brazílii jsme se rozhodli formu otestovat. Zajeli jsme si společný trénink se Slováky a Brity. Vyhráli jsme. Snad je to signál, že forma graduje.

Před nedávnem jsem si četl rozhovor s Jiřím Prskavcem. Tuším, že to bylo právě z pobytu při soustředění v Brazílii. Překvapilo mě, že na hotelovém pokoji byl ubytován s vaším parťákem Markem Šindlerem. Co za tím stojí?

Praktikujeme to u nás od juniorských časů. Závody a soustředění jsme objížděli společně s Ondrou Karlovským a Jakubem Jáněm. Vždycky jsme se rozhodili mezi sebou. Konzultovali jsme to také se sportovní psycholožkou, která nám řekla, že to děláme dobře. Přece jenom je lepší, když některé věci zůstanou na vodě. Na pokoji má pak každý na sebe svůj klid. Předcházíme tím ponorkové nemoci. Počítali jsme, že v rámci naší tréninkové skupiny jsme spolu strávili tři měsíce v kuse. Je proto dobré, pokud má každý prostor pro sebe.

Olympijské hry se blíží. Pociťujete větší tlak?

Já osobně to nijak extra necítím. Snažím se zůstat klidný a moc se tím neunášet. Pokoušíme se být maximálně koncentrovaní a soustředit se sami na sebe. Věci, které mohou souviset s nějakým tlakem, filtrujeme ven.

JONÁŠ KAŠPAR (vpravo) s Markem Šindlerem při rozboru vlastní jízdy na videu společně s trenérem Ondřejem Štěpánkem. Zdroj: archiv Jonáše Kašpara

Albert Kašpar: Vodním slalomem bychom se chtěli živit Mladí deblkanoisté z Opavy Albert Kašpar a Vojtěch Mrůzek mají za sebou životní závod. Před nedávnem se představili na světovém šampionátu juniorů v polském Krakově a ve finále zvítězili. Dokonce si mohli dovolit i jeden dotek. Že by do budoucna pro seniorskou deblířskou reprezentaci rostla další ryze opavská dvojice?

Bratr slavnějšího Jonáše Kašpara, který na deblu jezdí společně s Markem Šindlerem, Albert a jeho parťák Vojtěch Mrůzek letos zaznamenali ohromný výkonnostní skok. Soupeřům zle zatápěli už na jarních nominacích. Nakonec skončili čtvrtí za elitní trojicí, která tvoří českou reprezentaci seniorských deblířů. Přesto již však stačili ochutnat atmosféru světových pohárů. Už zmíněná dvojice Jonáš Kašpar – Marek Šindler se totiž nominovala na olympiádu do Ria, vynechala většinu svěťáků a jejich místo tak zaujali právě talentovaní mladíci z Opavy.

„Měli jsme na kontě stříbro z evropského šampionátu juniorů v hlídkách. Úspěchem pro nás byly starty na světových pohárech. V Itálii jsme došli do semifinále a ve francouzském Pau skončili v kvalifikaci. Byly to pro nás obrovsky cenné zkušenosti," líčil háček opavské lodi Albert Kašpar.

NEJBLÍŽ JIM BYLI NĚMCI

S úspěchem v Polsku se to ovšem srovnat nedá. V semifinále sice dvakrát šťouchli, ale finálová jízda byla obzvlášť povedená, byť na šesté brance přišel dotek. Druzí Němci sice ani jednou nechybovali, ale v cíli na ně ztratili 0,33 setiny sekundy.

„Když jsme dojeli do cíle, okamžitě nás přivolali na kontrolu lodi, jestli splňuje všechny parametry. Následně dojížděli zbývající závodníci a nikdo nás nedokázal překonat. Nejblíž byl německý pár, ten jel na hraně našeho času. Pak jsme ovšem zjistili, že jsou až za námi a propukla velká radost. Všichni začali skákat, lidé nás začali objímat. Měli jsme tam rodiny. Nechyběl tam můj taťka, mamka anebo brácha Jonáš s jeho přítelkyní," pokračoval člen zlaté juniorské lodi z Opavy.

Přiznal, že po návratu do vlasti proběhla také oslava: „Mohli jsme si užít zasloužené volno a také oslavit tento úspěch s kamarády od vody a podobně." V Krakově si mladí Opavané pověsili zlato ještě jednou. Na závěr programu šampionátu totiž opanovali také kategorii hlídek před druhými Němci a třetími Poláky. Český tým na německé soupeře najel více než jedenáct vteřin a byl suverénně první.

JEZDÍ SPOLU OD OSMI LET

Albertu Kašparovi je momentálně sedmnáct let a dokončil druhý ročník Slezského gymnázia, které vystudoval i jeho bratr Jonáš. Vojtěch Mrůzek má osmnáct a chodí na Střední technickou školu na Kolofíkově nábřeží v Opavě. Opavská dvojice je už v tuto chvíli přesvědčena, že by v kariéře do budoucna chtěla pokračovat v Praze.

„Na gymnáziu cítím velkou podporu. Často se zde vzpomíná také na bráchu. Chtěl bych jít v jeho šlépějích. Uvidíme, jestli se mi do Prahy podaří dostat na vysokou školu. I kdyby se to však nepovedlo a my bychom se dostali do Dukly, určitě bychom tam zamířili. Podle mého i za Vojtu můžu říct, že nás vodní slalom strašně baví. Jsme přesvědčeni o tom, že bychom se jím jednou chtěli živit. Byl by to náš sen," uvedl dále Albert Kašpar. Oba dva jezdí spolu od osmi let.

Momentálně je trénuje Vojtěchův otec Vladimír Mrůzek, který v minulosti tvořil rovněž úspěšnou deblířskou dvojici s dalším Opavanem Kamilem Křempkem: „Když nám mohlo být okolo jedenácti let, přišel nápad, abychom usedli do jedné lodi. Nejprve jsem seděl vzadu, ale poté se to vyměnilo. Zjistilo se, že kdybych zaujal místo na háčku, bylo by to proporčně lepší řešení. Háček je motor lodi, zadák to mimo jiné musí uhlídat technicky."

PŘITLAČILI NA SEBE V TRÉNINKU

Pro Alberta Kašpara je jeho bratr Jonáš odmala velkým vzorem. Pokud potřebuje s něčím poradit, ví, na koho se může obrátit. „Hodně mi dokáže pomoci po psychické stránce. Učím se od něj, jak se při kterých situacích chovat. Naučil jsem se například, jak se oprostit od lidí na břehu. Častokrát s vámi běží podél trati a povzbuzují, což mnohdy může rozptylovat vaši pozornost. Když má čas, chodí za námi a řešíme techniku. Vysvětluje mi, kde děláme chyby a podobně. Obrovsky těžíme i z konzultací s jejich trenérem Ondrou Štěpánkem, který je legendou tohoto sportu u nás," mínil dále.

Čerstvé juniorské mistry světa v této sezoně ještě čeká mistrovství Evropy, které se uskuteční ve Slovinsku. I zde budou patřit k nejžhavějším kandidátům na zisk zlatých medailí. Jak už bylo uvedeno výše, letos výkonnostně vyskočili nahoru. Albert Kašpar se na závěr zkusil zamyslet nad tím, co stojí za vzestupem formy.

„Přitlačili jsme na sebe v tréninku. Sestavili jsme nový tréninkový plán. S Vojtou a ještě s jedním oddílovým kolegou Janem Mrázkem se vidíme prakticky denně. Více posilujeme a celkově trénujeme. Vstříc nám vyšel také juniorský reprezentační tým. Nabídl nám, abychom absolvovali třítýdenní soustředění ve Spojených arabských emirátech. Dostali jsme navíc novou loď přímo na míru. Všechny tyto věci se asi nějakým způsobem spojily, a proto jsme šli nahoru," zakončil.