Nedávno si po boku rozhodcovského guru Iva Dolínka písknul přátelský zápas mezi Opavou a Svitavami. „Všichni nám říkali, že půjde o sranda mač, nakonec tomu ale tak nebylo. Oba soupeři na sebe vlítli, nedali si nic zadarmo. Navíc přišlo i hodně lidí. Ze začátku jsem byl i trochu nervózní, ale jinak se snažím chodit na palubovku s čistou hlavou. K tomu zápas byl napínavý až do posledních vteřin, “ vzpomíná na skoro dva týdny staré utkání Jonáš Kavan. Pro něj osobně šlo o zvláštní zápas. „Jako bývalý hráč Opavy jsme si musel zprvu zvyknout na to, že nyní běhám po palubovce jako rozhodčí. Pískat před tolika lidmi je něco jiného než sedět s nimi v publiku,“ pokračuje opavský rodák.

Sice je mu teprve jednadvacet, ale už měl tu čest řídit zajímavé zápasy. „Nebylo jich moc, ale stály za to. Když pominu ten opavský, tak určitě nejvýše řadím utkání z juniorského turnaje v Jindřichově Hradci, kde jsem rozhodoval zápas mezi domácím týmem a akademií Barcelony, navíc před plnou halou,“ prozrazuje jednadvacetiletý rozhodčí.

A jaké zápasy může Jonáš Kavan rozhodovat? „Jsem zařazen do nejvyšší skupiny, která je rozdělena na další tři, já spadám do té druhé. Z toho vyplývá, že mohu pískat ženskou basketbalovou ligu a první národní mužů. Ženy jsem ale ještě nepískal, u mužů čtyři zápasy,“ poznamenal Jonáš Kavan. Cíle má vysoké. „Rád bych se v budoucnu dostal do KNBL, ale dobře vím, že je to běh na dlouhou trať,“ přiznává skromně. „Řada lidi si myslí, že si vezme píšťalku a jde na zápas. Ale tak to není. Za vším stojí hodně práce. Jako například vyhodnocení odpískaného utkání, které se musí zpracovat,“ vysvětluje student vysoké školy.

Jeho výhodou je, že si pro radu může dojít za dědou Dušanem Štěničkou, který v minulosti pracoval jako mezinárodní komisař. „Když za dědou přijdu, je mi otevřený, poradí a za to jsem moc rád,“ podotkl Jonáš Kavan, který v minulosti sám za Opavu hrával. „Teď chodím jen trénovat s kluky z béčka. Na zápasy už to není, mám strach, abych se nezranil,“ svěřil se.