Na kanálu v pražské Tróji dvakrát s přehledem vyhráli, kdežto jejich největší soupeři Ondřej Karlovský s Jakubem Jáněm v obou podnicích obsadili třetí místo. „Emočně to bylo velmi napjaté. Stres a tlak na nás byl enormní," popisoval Jonáš Kašpar a ochotně odpovídal na další otázky naší redakce.

Jonáši, došlo vám už, co jste vlastně dokázali?

Řekl bych, že to hrozně dlouho trvalo a ještě teď na sto procent nemůžu tvrdit, že mi to plně dochází. Je to pro nás obrovský úspěch a splněný sen. Zároveň si uvědomujeme i to, že jde o mezikrok, vystoupení na samotné olympiádě nás teprve čeká.

Úctyhodná je také vaše bilance ve finále čtveřice nominačních závodů ve Veltrusech a Tróji. Ani jednou jste totiž nebyli penalizováni.

Poslední dotek jsme měli v kvalifikaci prvního závodu. Nikdy jsme tak čistě nejezdili a doufám, že nám to co nejdéle vydrží. Podle mého pro nás bylo zásadní druhé vítězství. Potom jsme to měli ve vlastních rukách.

Čím bezchybně zvládnuté jízdy vysvětlujete?

Těžko říct. Asi se potvrdila slova našeho trenéra Ondřeje Štěpánka, který říká, že umíme jezdit, jen si to musíme dobře srovnat v hlavě. Vždy existují různé varianty, jak trať zajet. Jde o to, abychom zvolili tu nejlepší. Závody nám zkrátka sedly, tratě byly postaveny velmi dobře a parádně se na nich jelo. Šli jsme do toho nadoraz.

Bylo pro vás určitou výhodou, že se jelo právě v Tróji? Na tomto kanále přece jen pravidelně trénujete, na druhou stranu podobně to má i řada dalších lodí.

Je to tak. Bojovali jsme vlastně s tréninkovými parťáky. Najeli jsme toho tady skutečně hodně. Trénujeme zde od roku 2012. Jedná se už o naše domácí prostředí. Nehraje to však asi až takovou roli, protože ostatní to nemají jinak.

Po dvou nominacích ve Veltrusech jste měli stejně bodů jako vaši tréninkoví partneři a velcí kamarádi Ondřej Karlovský a Jakub Jáně. Před Trójou tak byla situace otevřena. Do Ria však jedete vy. Už jste si o výsledku nějakým způsobem dokázali promluvit?

Zatím moc ne, od víkendu jsme se prakticky neviděli, ale úspěch si přejeme navzájem. Kdyby to nevyšlo nám, celým srdcem bych to přál jim. Myslím si, že v takové té první vlně to člověka mrzí, ale podle mého se s tím už dokázali vyrovnat.

Proč jim to vlastně nešlo? V Tróji byli dvakrát třetí, což po podnicích ve Veltrusech bylo velké překvapení.

Samozřejmě nemůžu mluvit za ně, ale pokud to zhodnotím z našeho pohledu, situace okolo nominace byla emočně velice napjatá. Po závodech jsme ve dvě tři hodiny odpoledne byli úplně vyčerpaní. Stres a tlak byl skutečně velký. Byla to taková válka nervů. Fyzicky jsme na tom byli podobně.

Do těch dnů asi už vstoupili levou nohou a nešlo jim to tolik jako v jiných závodech. Někdy to tak je. Klidně se to mohlo stát nám a nechci ani domýšlet, jak by to dopadlo.

Výsledkový propad vašich největších konkurentů je zajímavý i z toho důvodu, že při druhém závodě ve Veltrusech vás porazili i navzdory jednoho šťouchu, vy jste přitom jeli čistě. To signalizovalo výtečnou formu soupeřů.

Vyhráli jsme úvodní podnik a v tom druhém jsme nechtěli jet finále z první pozice. Přece jenom posloucháte komentátora, víte, že vaši soupeři jeli skvěle a vy musíte jet ještě lépe, abyste je porazili. Proto jsme před cílem kvalifikace záměrně brzdili.

S trenérem jsme se ovšem shodli na tom, že to pro nás není úplně ono. Přece jenom potřebujeme být pod tlakem. Za takových okolností se umíme co nejvíce zmáčknout. To se nám v dalších závodech i podařilo.

Stresu plynoucího z náročné nominace jste se sice zbavili, ale další, mnohem větší, vás čeká. Postavení z minulých sezon světového poháru anebo výsledky z mistrovství světa vás totiž automaticky řadí k jedněm z největších favoritů na zisk zlaté olympijské medaile. Uvědomujete si to?

Je to tak, ale oproti světovým pohárům nebo šampionátům bude menší konkurence. Z každé země může jet pouze jedna loď. Pojedou tam ti nejlepší, špička je vyrovnaná a každý může pomýšlet na medaile. My se na to chceme co nejsvědomitěji připravit a podat co nejlepší výkon.

Mohly by zkušenosti nabyté třeba právě emočně vypjatou domácí nominací být nějakým způsobem prospěšné na olympiádě?

Popravdě si to neumím představit. Finále v Londýně sledovalo dvanáct tisíc lidí. My nejvíc zažili čtyři tisícovky v Tróji. Atmosféra tak bude nesrovnatelná.

Dlouhodobě ovšem spolupracujeme se sportovním psychologem a velkým rádcem nám je také Ondra Štěpánek. Ten to má přece jenom čerstvě zažité a jeho olympijské zkušenosti jsou ohromným přínosem. Seznámil nás s tím, jak to bude fungovat, na co si dát pozor a podobně.

Trať v Riu jste si mohli vyzkoušet loni na podzim. Jak moc mohou být tyto poznatky důležité?

Oproti některým jiným tratím je jednodušší, není tak z kopce a je více technická. Má hlavní proud, na který se nabalují menší vlnky a válečky. Nejdůležitější ze všeho je na trati udržet rychlost. Když ji ztratíte, špatně se získává zpátky.

Strávili jsme tady celkem čtrnáct dní a za tu dobu jsme si ji mohli najezdit. Poznali jsme také prostředí. Víme, co si kupovat za potraviny a spoustu dalších užitečných věcí. Ne vždycky to je pouze o závodění, je třeba dělat správně i další věci, které vám pomohou k co nejlepší aklimatizaci.

Před nominacemi v Tróji připadaly v úvahu dvě verze letošní sezony. Jedna byla neolympijská s účastí hlavně na světových pohárech a pak samozřejmě varianta počítající s Riem. Už jste si stihli nastínit program?

Dohromady nás čekají celkem tři tréninkové kempy. Každý z nich bude trvat čtrnáct dní. V červenci se chceme účastnit světového poháru ve francouzském Pau, kde jsme loni zvítězili. Nepojedeme na výsledek, spíše to pro nás bude přípravný závod, abychom si vyzkoušeli závodní atmosféru, tempo a tak dále.

Nebojíte se toho, že by vám pak v Brazílii chyběla závodní praxe?

Olympiáda je už za tři měsíce a my prakticky začneme takovou malou zimní přípravu. Soustředění zabírají docela dost času a není jednoduché v programu najít volný termín, během něhož se nějaký světový pohár jede.

V závěru tohoto rozhovoru se nejde nezeptat na vašeho o sedm let mladšího bratra Alberta, který s Vojtou Mrůzkem jezdí debla za váš mateřský oddíl Kanoe klub Opava. Za vámi a dvojicemi Karlovský/Jáně respektive Koplík/Vrzáň obsadili v celkovém součtu všech čtyři nominačních závodů skvělé čtvrté místo. Nemohli bychom se v budoucnu dočkat toho, že byste se potkávali v reprezentaci dospělých?

Přes zimu s Vojtou udělali neskutečný kus práce. Pořádně zamakali v tréninku, pořídili si novou loď a nese to kýžené ovoce. Koukal jsem ze záznamu na všechny jejich jízdy, ukázali, že mají velký potenciál a já jenom doufám, že jim to co nejdéle vydrží.

Podle mého bude trvat maximálně dva roky, než budou atakovat postavení tří nejlepších lodí a dostanou se do reprezentace. Doufám, že si s bráchou splníme velký životní sen. Bylo by fantastické, kdybychom si jednou na mistrovství světa zajeli hlídku.

Letos mohou sbírat zkušenosti. Tím, že nepojedeme většinu světových pohárů, zastoupí nás na nich právě oni.

Co stojí za tím, že KK Opava produkuje to nejlepší v rámci vodního slalomu právě v kategorii deblkanoistů?

Je to možná dáno některými historickými fakty. Mě s Márou dal do kupy Kamil Křempek, který jezdil debla s Vladimírem Mrůzkem. Tato posádka byla také v reprezentaci a účastnila se vrcholných akcí. Vláďa je otec Vojty, kterého dal do dvojice s mým bratrem. Problém je trochu v tom, že většina deblířů u této kategorie nezůstává, což je velká škoda. V pubertě se zaměří na jiné specializace a debl opouští.

Já pro bráchu vždycky fungoval jako vzor. Vzhlížel ke mně, sledoval mé výkony a dělal všechno pro to, aby se mi dorovnal. To se mu nejen podařilo, ale v některých mládežnických kategoriích byl lepší než já.

Moc bych si přál, aby s Vojtou vydrželi. Jeho táta s nimi několikrát týdně trénuje. Kluci mají správné vedení. Doufám, že to i nadále bude úspěšná spolupráce.