Mohli dosáhnout největšího úspěchu v historii opavského vodního slalomu, ale ve finále jim po nedávném světovém šampionátu, který se uskutečnil na kanále v Deep Creeku, zůstala jen hořká pachuť v ústech. Jakmile dokončili svou poslední jízdu v individuálním závodě, poskočili na průběžné první místo a zdálo se, že zlaté medaile už jim nikdo nevezme.

Po několika minutách však na obrazovkách naskočila padesátivteřinová penalizace za údajné neprojetí branou a následoval propad na devátou příčku.

„Obrovskou euforii vystřídalo skutečně velké zklamání. Nemohli jsme tomu uvěřit," líčil své pocity háček opavské deblkanoe Jonáš Kašpar, který si se svým parťákem alespoň trochu spravil chuť v závodě hlídek, kde Češi za Francií a Slováky obsadili třetí místo. V individuálu deblkanoistů nakonec brali zlato Slovinci Luka Božič se Sasem Taljatem.

Jonáši, od finále uplynulo už několik dní. Vydýchali jste za tu dobu s Markem ono osudné rozhodnutí ze strany rozhodčích?

Hrozně mě štve, že se o našem osudu nerozhodlo na trati, ale u stolu. Po závodě jsme cítili velkou křivdu. Chodili za námi naši soupeři a říkali, že pro ně jsme šampioni my.

Šťouch Marka na devatenáctce byl evidentní, ale minimálně z pohledu diváka u televizní obrazovky nebylo patrné, že byste brankou neprojeli.

Je rozdíl na to koukat přes televizní signál a pak přes signál, který mají k dispozici jednotlivé týmy. Viděli jsme to ze všech možných záběrů a žádný nebyl průkazný v tom smyslu, že bychom devatenáctkou neprojeli. Šťouch byl jasný. Mára to lízl zády, ale hlavu v bráně měl. Podle mého to bylo regulérní.

Neměli by při podobných momentech rozhodčí rozhodovat spíše ve prospěch závodníků?

Takhle by to fungovat mělo, ale v poslední době se to bohužel neděje. Žádný záběr nebyl absolutně průkazný. Nevidím důvod, proč by měli rozhodovat proti nám. Na každé bráně sedí rozhodčí. Měl by si stát za svým a jeho názor by měl být nejdůležitější. Ne že se rozhodčí na něčem shodnou a penalizují nás několik minut poté, co projedeme cílem.

Zkoušeli jste prodat protest?

Dnes už protest v podstatě podat nejde. Můžeme se pouze dotázat na rozhodnutí. Vše potom prozkoumávají videorozhodčí. Problém bývá v tom, že vše prozkoumávají lidé, kteří o penalizaci vlastně rozhodli. Byli by tak trochu sami proti sobě, kdyby svůj verdikt změnili.

Má tím pádem možnost dotázání vůbec nějaký smysl?

I rozhodčí je člověk omylný. Osobně si myslím, že je dobře takovou možnost mít a určitě bych to nerušil. Také u rozhodčích se někdy stane, že se pak na celou situaci podívají znova a uznají třeba svou chybu. Není to sice příliš často, ale přesto se to stává.

Jak jste se cítili těch pár chvil potom, co jste dokončili finálovou jízdu, a vaše jména se skvěla na čele průběžné výsledkové listiny?

Vystupovali jsme ven z lodi a přišli za námi slovenští bratranci Škántarovi, které jsme odsunuli až za nás. Říkali, že to byla nejlepší jízda a že nás už asi nikdo nepřeskočí. V cíli jsme věděli, že jsme odjeli naši životní jízdu. Krásně nám to klouzalo, zvládali jsme kombinace, byla to paráda. Mysleli jsme, že by to mohlo klapnout. Pak ale na obrazovce najednou naskočila trestná padesátka a euforii vystřídalo velké zklamání.

Průjezd na devatenáctce nepatřil k nejjednodušším. Byly podmínky na této brance ideální?

Celá tato kombinace byla dost obtížná a hodně hloupě postavena. Stavitelé trati to opravdu nevymysleli moc dobře. Závodníci si do ní nemohli pořádně najet. Bylo tam málo vody a loď chvíli jela dokonce po dně. Při průjezdu jsme se naklonili na jednu stranu. Nebyli jsme v ideálním úhlu a při točení jsme se špicí zasekli proti proudu. Prožili jsme si zde horké chvilky.

Když jsme se spolu někdy v srpnu bavili naposledy, zrovna jste se vrátili ze soustředění právě v Deep Creeku. Už tehdy jste mi říkal, že tento kanál je hodně specifický. De facto se nachází na kopci a voda je do něj přečerpávána z jezera, které je pod ním. Odrazilo se to nějak negativně přímo na trati?

Voda se chová trochu jinak. Celkově to je velmi specifické. Pochybuju, že někde jinde na světě narazíte na něco podobného. Na trénink jsme se na kanál dostali pouze jednou denně. Každý to měl stejně. Museli jsme nějak vyplnit volný čas, abychom se nenudili. Snažili jsme se aktivně odpočívat. Běhali jsme a procestovali okolí Deep Creeku zhruba do vzdálenosti pětadvaceti kilometrů.

Byl bronz z hlídek dostatečnou náplastí na individuální závod?

Přiznám se, že po událostech z individuálu jsme měli problém se zkoncentrovat. Stále jsme to měli v hlavách a naše obličeje byly hodně protažené směrem dolů. Každá medaile z takové akce je každopádně úspěchem a počítá se. Snažili jsme se, ať hlídky nejsou z naší strany poznamenané tím, co se stalo předtím.

Zbavili jste se už myšlenek, že od zlata vás dělil opravdový kousek? Na chvíli jste si vlastně i vyzkoušeli, jaké to je být průběžnými mistry světa.

Co k tomu říct. Jeli jsme naši životní jízdu. Pořád nám je ale dvaadvacet a máme celou svou kariéru před sebou. Je blbost to po tomhle nějak balit. Do příštích závodů naopak musíme jít ještě s větší chutí po úspěchu. Chceme ukázat, že finálová jízda z Deep Creeku nebyla náhoda a že máme svou kvalitu.

Letošní sezona je vlastně u konce. Vnímáte ji jako úspěšnou? Stali jste se světovými šampiony do třiadvaceti let, pravidelně jste jezdili světové poháry a hlavně ve druhé půlce jste výkonnostně ještě šli nahoru.

Trénovali jsme tak, aby forma s blížícím se světovým šampionátem byla co nejlepší. Nakonec jsme vše vyladili výborně. Podle mého však jdeme správným směrem a nabrali jsme zase hromadu cenných zkušeností.

Nejsou právě ony zkušenosti tím nejdůležitějším, co si lze z nyní už uplynulé sezony vzít?

Je to tak. Byl to první rok pod naším novým trenérem Ondřejem Štěpánkem, kterého není nutno představovat. Dennodenně se nám snaží předat své zkušenosti. Nedávno ještě sám jezdil na té nejvyšší úrovni a všechno si pamatuje, což je pro nás velkou výhodou. Říká nám, jak věci řešili oni s Jardou Volfem. Přitom nám ovšem svou verzi nevnucuje. Spolupráci s ním si nemůžeme vynachválit.

Co další plány? Dopřejete si teď nějakou pořádnou dovolenou?

Jedeme domů do Opavy, ale jen na otočku. V Ostravě si máme vyzvednout povolávací rozkaz. Od 1. října ve Vyškově zahajujeme vojenský výcvik a od Nového roku se z nás stanou vojáci.

Berete to jako velkou čest? Dukla tuto službu neprokazuje každému.

Moc dobře víme, že je to za zásluhy a vážíme si toho. Ze strany Dukly Brandýs nad Labem je to signál pro to, abychom pádlovali dál. Chtějí nám vytvořit co nejlepší podmínky.