Jaké vlastně byly vaše šachové začátky?

Teď už děti začínají dříve. Já jsem začal později, bylo mi sedmnáct let. Prakticky rok jsem tehdy nechodil do školy, protože jsem byl těžce nemocný a rok jsem ležel. Chodil za mnou ale jeden spolužák, který mě šachy naučil.

Kdy jste se dostal k šachovým soutěžím?

Začal jsem mizerně, ale za rok už jsem s tím kolegou občas remizoval. Potom jsme se přestěhovali do Bašky a asi za tři roky jsem začal hrát i soutěžně, v klubu z Frýdku-Místku. To bylo okolo roku 1941. Potom ale přišla okupace a válka, takže jsem žádné soutěže nehrál. Tehdy nešlo hrát ani v klubech. Až někdy po roce 1945 jsem přišel do Válcoven plechu, kde vznikal šachový kroužek. V tom jsem pak začal hrát i soutěže.

Jaké byly vaše největší šachové úspěchy?

Hrával jsem za první mužstvo. Získal jsem první výkonnostní třídu a startoval jsem i na turnajích. Vyhrál jsem například, když jsem byl rekreačně v Mariánských Lázních, kde jsem byl na léčení. Úplně první turnaj, který jsem odehrál, byl ale ve Frýdku-Místku. Tehdy jsem dokonce remizoval s předsedou místního klubu, což byl pro mě velký úspěch. Hodně zajímavá situace byla taky za války, kdy byly rozpuštěné české spolky i šachový klub ve Frýdku-Místku. Na Pržně ale bylo jedno kadeřnictví, kde pracoval zanícený šachista. Jednou týdně, vždy po jeho práci, jsme se u něj tajně sešli, bylo nás tam šest nebo sedm, a hrávali jsme neoficiální turnaje.

Šachy hrajete už řadu let. Stále vás baví?

Jistě, to se ničím nedá nahradit. Ze začátku to bylo jako Člověče, nezlob se, ale až se do toho dostanete a chcete to hrát na vyšší úrovni, tak to najednou musíte studovat. Potom už máte pocit, že v tom něco vidíte. Něco, co se zdá téměř nemožné a najednou už to není jen tahání figurek, ale hledání strategií, taktiky, útočení i obrana. V tom jsou šachy jedinečné, musíte během nich přemýšlet, uvažovat a kombinovat. Zároveň zapomenete na všechno okolo sebe a mozek už musí myslet jinak.

To vám asi pomáhá i v dnešní době, která je velmi těžká, že?

Můžete mít problémy v práci, ale když si sednete k šachovnici, tak se za chvíli ponoříte do hry a mozek už musí myslet jinak. I když jsem byl zatížený, tak se mi běžné starosti ztratily. Byl jsem sice unavený, ale jinak, než za normálních situací. Na psychiku šachy hodně pomáhají.

Šachy se teď dají hrát jen online. Hrajete je tedy aspoň virtuálně?

Jistě, stále to musíte počítat, ale na druhou stranu proti vám nesedí žádný soupeř a ten kontakt tam chybí. Díky šachům máte řadu přátel a sociální kontakt mi nyní chybí. Po partii jsme vždy zápas probírali a zkontrolovali i to, co bylo špatně a jaké jsme udělali chyby.

Hrajete šachy denně?

Jak kdy, pořád totiž nemám čas. Musím dělat i něco jiného, dávám si do pořádku fotky a pořád nestíhám. Týdně šachům věnuji tak osm až devět hodin.

Věnoval jste se dříve i jiným sportům?

Dělal jsem toho spoustu. Když jsem se vyhrabal z nemoci, tak jsem běhal 110 metrů překážek, chytal jsem ve fotbale i hokeji nebo jsem hrál národní házenou. Ta se mi, mimochodem, líbila více, než ta současná.

Vydal se někdo z vaší rodiny i ve vašich šachových stopách?

Vnuk má o šachy zájem. Hraje dobře, ale jenom rekreačně. Teď je však situace u dětí jiná. Když jsem hrával já, tak se hrálo v kavárně Radhošť, kde se začínalo okolo pěti hodin odpoledne a hrálo se klidně i do deseti do večera. Práce s mládeží proto tehdy nebyla žádná. Na rozdíl od dnešní situace, kdy ve Frýdku-Místku existuje jedna z nejlepších šachových organizací u nás. S mládeží tady pracují už v mateřských školách a mladí mají velké úspěchy.