Dařila se mu oblíbená střelba z dálky. Proměnil čtyři ze sedmi trojkových pokusů. „Konečně mi tam něco spadlo,“ pousmál se Luděk Jurečka. Opava má před sebou náročné období, kdy ji čeká šest zápasů v FIBA Europe cup. „Bude to jízda, ale těšíme se. Věřím, že něco uhrajeme,“ podotkl zkušený křídelník.
Luďku, v prvních dvou čtvrtinách jste na palubovce kralovali, v té třetí jste soupeře trošku vrátili do hry…
Souhlasím. Víme, že Jindřicháč hraje za každého stavu pořád stejně. Ve třetí čtvrtině přišel úsek, kdy jsem polevili a soupeři tam prakticky všechno spadlo a pak to vypadalo, že bude drama. Ale naštěstí jsme nešli pod těch pomyslných deset. Nechci říkat zkušeně, ale nějak jsme to dokopali. Výsledek asi není takový, jak bych osobně očekával. Ale dva body jsou doma. My se musíme poučit z chyb a v sobotu se připravit daleko lépe na USK Praha.
Trenér Petr Czudek před utkáním říkal, že zápas bude hlavně o Opavě, jak bude koncentrovaná…
Přesně tak. Klasika, je to o nás. Známe svoji sílu, jsme doma, takže tady nemůžeme ztrácet body a je to hlavně o té koncentraci. Proti Jindřichovu Hradci jsme nedokázali být koncentrovaní plných čtyřicet minut. Udělali jsme si pauzu ve třetí čtvrtině. Jsem ale rád, že jsme soupeře nepustili na čtyři až šest bodů a nemuseli se strachovat o výsledek.
Vám osobně zápas vyšel, osmnáct zapsaných bodů je slušným počinem…
Konečně jsem něco trefil, takže jsem za to strašně rád. Doufám, že mi to bude padat i v dalších utkáních.
Kromě duelů s Nymburkem jdete do všech dalších v roli favorita. V minulosti to tak nebylo, jak se s tím sžíváte?
Minulý rok jsme se dostali do finále, letos jsme se navíc posílili. Máme špičkového obrovského pivota. To nás pasuje logicky do role favorita, my ji přijímáme a hlavně pak hrajeme doma. Musíme odvést maximální výkon a ten, kdo je na palubovce, musí makat.
Vzpomenul jste Mattiase Markussona, jak vy ho osobně vnímáte? Hru s ním…
Pro nás je velmi platný. Pod košem je pro soupeře strašákem, každý se ho bojí. Musí to házet kopcem, aby nedostal nějaký blok, což jsme proti Jindřichovu Hradci viděli ze třetí řady. Prostě posbírá každé utkání patnáct balónů, což nám v minulosti chybělo. Doufám, že mu to vydrží a výkony půjdou ještě nahoru.
Nyní vás čekají pekelné dva měsíce. Vedle domácí soutěže bude hrát ještě FIBA Europe cup, ve spojení s ním máte před sebou i daleké cestování…
Vzpomeňte si na Ligu mistrů, bude to v podobném duchu. Máme tam daleké destinace, a to Lisabon a Perm, vlastně ani Holanďané nejsou blízko. Nebude to tolik asi o trénování. Zápasy půjdou rychle za sebou. Musíme dobře rozložit síly, je nás prakticky čtrnáct hráčů a věřím, že to rozumně odehrajeme.
Na kterého soupeře vy osobně se nejvíce těšíte?
Nikdy jsem nebyl v Portugalsku. I když bude listopad, tak tam může být tepleji než u nás. Těším se na to, co uvidíme, co tam bude kromě basketbalu k zhlédnutí.
Do Opavy jste přišel před šesti lety, původně se záměrem střihnout si ještě jednu sezonu. Asi ani ve snu vás tehdy nenapadlo, že si ještě zahrajete Ligu mistrů nebo FIBA Europe cup?
(usměje se). To určitě ne. Chci hrát co nejdéle, dokud budu týmu prospěšný. Jsem za to rád, že se to takhle krásně natáhlo. Pro mě super. Hlavně ať se naši mladí učí a posouvají dál.
Asi kvitujete, že opavská soupisku se rozšířila a nehrozí tak, že nastane situace, když jste dva roky zpátky hráli Ligu mistrů se sedmi hráči…
Přesně tak. Tenkrát jsme měli strašnou smůla na zranění, kdy nás hrálo šest, sedm, osm. Lepili jsme sestavu, jak se dalo, a to se promítlo i do výsledků v lize. Nyní je nás více, jsme silnější a doufám, klepu všude, že se nám zranění budou vyhýbat a vydržíme.
Jak vidíte sobotní duel s pražským USK?
Podle mě to bude daleko větší drama, než předešlá domácí utkání. Věřím, že na ně vlítneme a jasně ukážeme, kdo je doma a vybudujeme si rychle náskok a dva body zůstanou doma.
