S opavským basketbalem prožil Ladislav Schreiber kus svého života. Podílel se výraznou měrou na výstavbě nové haly. Klub neopustil ani v dobách, kdy byl na dně. I díky němu přežil opavský basketbal klinickou smrt.
„Za těch necelých dvacet let jsme toho prožili hodně. Těší mě, že jsme klub postavili na pevné nohy,“ říká pyšně úspěšný podnikatel, který se rozhodl v roli ředitele a předsedy klubu skončit. „Klub ale neopouštím. Basketbal je součástí mého života,“ svěřil se Deníku Ladislav Schreiber, který bude v BK Opava figurovat v roli čestného prezidenta.
Můžete trochu osvětlit situaci okolo vaší osoby v souvislosti s BK Opava?
Společně s Dušanem Štěničkou jsme měli s řízením klubu spoustu práce. Když jsme se navíc přihlásili do Ligy mistrů, tak další starosti přibyly. Dušan měl k tomu zdravotní problémy. V té době jsem začal přemýšlet o tom, že bych část výkonných věcí někomu předal. Hledal jsem někoho z basketbalové veřejnosti. Při celé organizaci Ligy mistrů hodně pomáhal Kamil Vajda, který prokázal velmi dobré organizační schopnosti. Na podzim jsem mu dal nabídku, zda by výkonné věci pro klub dělal on. Před koncem roku jsme se domluvili s tím, že mu budu pomáhat a předám mu dvacetileté zkušenosti s řízením klubu. Kamil je nyní výkonným ředitelem.
A vy úplně vyklízíte pozice?
Basketbal mám rád, je to kus mého života. Budu rád, když bude klub pokračovat v úspěšných kolejích, jak je vše nastaveno. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale je třeba přinést oživení a práci předat jiným. Jsem připraven pomáhat při jednání se sponzory, s politiky. Zůstávám ve funkci čestného prezidenta. Neodešel jsem, nezavřel dveře, jak se povídá.
Další změny ještě přijdou? Smlouva končí například trenéru Czudkovi…
Petrovi smlouva končí, ale určitě bude v klubu působit. Řeči, že by měl jít někam pryč, jsou neopodstatněné.
Posledních dvacet let bylo pro opavský basketbal divokých. Postavila se hala, spadli jste do druhé ligy a nakonec přišla postupná cesta na vrchol…
Před rokem 2003 byl opavský basketbalový klub nejúspěšnější v České republice. Sbírali jsme tituly, vyhráli jsme Český pohár. Celý basket sponzoroval Jarda Dostál. Založila se akciová společnost, ve které mělo padesát procent město a stejnou polovinu ICEC. S úspěchy vznikla poptávka po důstojnější hale než je Mařádkova, která svými parametry již nevyhovovala. Vedení města rozhodlo, že by se postavila nová hala pro míčové sporty. S tím začaly všechny problémy, které se táhly až do roku 2014, než byla hala převedena do majetku města.
Můžete se trochu vrátit do minulosti? Mám na mysli výstavbu haly…
V té době byly vyhlášeny na ministerstvu pro místní rozvoj programy pro rozvoj sportovních činností. Do těchto programů mohla být zařazena výstavba sportoviště nebo víceúčelové haly. Žadatelem nemohlo být město, ale sportovní klub. Dohodlo se, že BK, jehož jsem byl předsedou představenstva, vezme stavbu na sebe. Vše padlo na má bedra. To se nakonec stalo terčem politických hrátek. Část politiků halu chtěla, část ne. Na zastupitelstvu se nakonec výstavba odsouhlasila s tím, že investorem bude basketbalový klub a město dorovná zbytek částky, která se získá z dotací. Tím, že na městě nebyla shoda, došlo k různým tahanicím, zda město doplatí, či ne. Řešilo se, kolik se zaplatí dodavateli. Z toho vyplynula spousta složitých věcí. Podařilo se nám získat 66 milionů ze státních dotací. Dohoda zněla, že zbytek doplatí město. Na to doplatil zhotovitel stavby, kterému se rozhodnutím od stolu zaplatilo o dvacet milionů méně, než byly vysoutěženy rozpočtové náklady stavby. Situace byla obtížná i pro mou firmu. Musel jsem si vzít úvěr, aby se dofinancovalo zázemí haly, jinak bychom přišli o dotaci.
Hala se postavila za krátkou dobu, ale problémy pokračovaly, je to tak?
Hala se postavila za krátkou dobu, ale problémy pokračovaly, je to tak?
Hala byla slavnostně otevřena, začal její provoz. Jenomže najednou nebyly peníze na provoz klubu a stalo se to, že jsme sestoupili do druhé nejvyšší soutěže. Hráči se rozutekli, odešel trenér. Nakonec jsme v klubu zůstali s Dušanem Štěničkou a Davidem Klapetkem sami. Tady vidím obrovskou zásluhu Davida s Dušanem, kteří se věnovali práci s mládeží. Vybudoval se nový tým a dokázali ho dostat zpátky do první ligy. Později se ke klubu po konci svého hráčského angažmá v Prostějově připojil Petr Czudek, který se věnoval koučování béčka a poté převzal pod svá křídla první tým.
Věřil jste po sestupu do druhé ligy, že se vrátí opavský basketbal zpět do české špičky?
Kdybych tomu nevěřil, tak bych skončil. Pořád jsem měl v sobě víru, že máme skvělé zázemí, až rodinnou atmosféru, výborné trenéry, že se nám podaří tým sestavit zpátky a sehnat i sponzory, abychom mohli hrát důstojnou roli.
Opava svou filozofii postavila na českých hráčích, co vás k tomu vedlo? Co bylo tím impulzem?
Česká cesta začínala tím, že jsme neměli prostředky na to, abychom si pořídili zahraniční hráče. Spočívala v tom, že si budeme vychovávat vlastní kluky. Jelikož je opavský region malý, sáhli jsme do Ostravy. Tato strategie byla správná.
Je to svým způsobem paradox, že Opava má většinu áčka postavenou z ostravských odchovanců, kdežto u ní hrají cizinci…
Je to paradox. Hráči zjistili, že v Opavě mají šanci si zahrát nejvyšší soutěž. V klubech, kde jsou zahraniční hráči, převážně nastupovali jako druzí.
Do této skupiny patří Jakub Šiřina, z kterého jste udělali Opavana…
Kubu si vybral David Klapetek, stejně jako Radima Klečku. Kuba se především vlastním úsilím vypracoval až do reprezentace.V Opavě je dvanáct let, našli jsme si k sobě cestu. Vnímám ho jako Opavana.
Opava není destinací, kde by se chodilo za velkými platy. Čím si hráče získáváte?
V Opavě berou menší plat než v jiných klubech, ale dostávají ho po celých dvanáct měsíců. Výplaty chodí pravidelně každý měsíc, aby si kluci mohli nastavit svou životní úroveň. Většina hráčů trénuje mládežnické týmy a zúčastňuje se vedení přípravek na školách, aby sami zjistili, zda mají po ukončení hráčské kariéry schopnost pracovat v trenérské práci a zůstat tak u basketbalu. Také hráčům doporučujeme, aby se věnovali studiu. Klub je uvolňuje na zkoušky a semináře. Je třeba si totiž uvědomit, že hráčská kariéra je krátká a případné zranění ji může ještě zkrátit.
Na sklonku své bohaté kariéry hrál za Opavu Ladislav Sokolovský. Hovořilo se o tom, že to byla vaše osobní iniciativa…
Takové akce jsem udělal dvě. Když jsme postoupili do ligy, angažoval jsem Slamáka (Tomáš Hrubý pozn. aut.) z Ústí nad Labem. Potřebovali jsme pomoct, svou misi splnil do puntíku. Druhá věc byla oslovení Ládi Sokolovského. Se všemi hráči, kteří z Opavy odešli a hráli tady ve slavných dobách, jsme se rozešli v dobrém. I když jsme měli finanční problémy, podařilo se mi se všemi hráči se finančně vypořádat.
Proč Sokolovský?
S Láďou Sokolovským jsme měli nadstandardní vztah, a to nejen v rámci sportu, jsme i přátelé. Když jsem ho oslovil, tak dlouho nad nabídkou nepřemýšlel.
Jak vnímáte opavskou účast v Lize mistrů? Jakou máte třeba zpětnou vazbu z Evropy?
Dostalo se nám ocenění od velkoklubů, které tady hrály, že máme skvělou halu, výborné zázemí, k tomu výtečnou organizaci. To je nejvyšší pocta. Těší mě, že to přišlo z Evropy. Pochvalovali si, že je hala spojena i s hotelem, což se hned tak někde nevidí.
Zatížila Opavu Liga mistrů hodně finančně?
Zatížila Opavu Liga mistrů hodně finančně?
Pokud se týká financí klubu, tak my hospodaříme s vyrovnaným rozpočtem. I to, že jsme hráli Ligu mistrů, nám rozpočet nenarušilo a za minulý rok máme kladný hospodářský výsledek.
Stavíte už kádr na další sezonu?
Uděláme vše proto, aby tým zůstal pro další sezonu ve stejném složení.
Takže s hráči, jako například Gniadek, Kouřil či Jurečka jste domluveni?
S těmito hráči projednáváme prodloužení smlouvy. Současně jednáme s agentem Honzy Švandrlíka o jeho dalším působení v našem klubu. S ostatními hráči už jsou smlouvy uzavřeny.
Jak vidíte právě probíhající sezonu? Zatím se Opava vyhla předkolu… Liga mistrů byla určitě velkým zásahem…
Účast v Evropě byla zásahem do sezony, ale dvoutýdenní reprezentační přestávka, která před startem nadstavby proběhla, týmu prospěla. Kluci mohli dobře zregenerovat. Když pominu propadák v Olomouci, šla naše hra nahoru. Tým prokazuje, že má velkou sílu. Pokud se nám budou vyhýbat zdravotní problémy, tak si myslím, že budeme mít stejné ambice jako v minulé sezoně.
Kdy vám bylo během těch devatenácti let s opavským basketbalem nejhůře?
Nejhůře mi bylo při dění ohledně výstavby haly, a pak, když se nám tým rozpadl a hráči odešli do jiných klubů. To bylo pro mě nejtěžší období i v životě. Výstavba haly, to nebyly jen politické hrátky okolo. Bylo to i o různých udáváních a kontrolách ze strany finančního úřadu. Jelikož jsme byli příjemci šestašedesátimilionové dotace, bylo nám sdělováno, že dotaci budeme stejně muset vrátit, že se všechno nestihne udělat a celý projekt krachne. Měl jsem bezesné noci, dvakrát týdně jsem jezdil do Prahy, pořád se něco muselo dokládat, dotace se nám přidělovala po částech. Když musíte každý týden chodit na finanční úřad vysvětlovat faktury a čekat, jak dopadne hlasování na zastupitelstvu, tak to jsou opravdu těžké chvíle.
Jak jste si vychutnával první zápas Ligy mistrů, kdy jste nečekaně doma porazili Nanterre?
(usměje se) Byla to úleva i zadostiučinění, že celá naše práce nebyla nadarmo a důkaz pro všechny škarohlídy, kteří říkali, že nemáme v této soutěži co dělat. První zápas ukázal, že se dokážeme poprat i s předními evropskými týmy. Navíc to byla odměna nejen pro mě, ale pro všechny lidi, kteří se kolem opavského basketbalu pohybují, ať už se jedná o trenéry, stolek, pořadatele, prostě pro všechny, kteří k opavskému basketbalu neodmyslitelně patří. Masér Kivi, Jarda Horák, otec myšlenky s přípravkami, Ondra Ludvík.
Nemrzí vás slabá divácká návštěvnost?
Strašně mě mrzí, že chodí diváci v tak nízkém počtu. Přitom vstupné se až tak razantně nezvýšilo. Zavedli jsme on-line prodej, který byl odsouhlasen federací, je povinný. Vstupenka stála devadesát na ligu, my ji zdražili na sto, a to jen proto, že stokoruny odvádíme DPH a provizi společnosti, která on-line systém provozuje.
Není problém v tom, že jste zrušili vstup ženám zdarma?
Byli jsme nuceni. Chodila na nás udáni, že zvýhodňujeme jedno pohlaví před druhým a jedná se o diskriminaci mužů. Proto jsme zpoplatnili vstupné i pro ženy. Až tak daleko naše společnost došla. Nám ženy na basketu chybí. Jednak doprovázely své děti, jednak na zápasy chodily i holky, které basket až tak nezajímal, ale sledovaly naše kluky. Taky přestaly chodit, za sto korun to nestojí.
Jak vidíte opavský basketbal do budoucnosti?
Získali jsme důvěru města, a pokud to pojede v kolejích, jak jsou nastaveny, a pokud se zachová přízeň sponzorů, opavský basketbal čeká světlá budoucnost.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
