Na olympiádách nejste nováčkem. Jaká byla ta letošní ve srovnání s předchozími?

Byly to určitě nejlépe organizované olympijské hry, kterých jsem se dosud zúčastnil. Organizátoři nenechali nic náhodě a všechno klapalo jako dokonalé soukolí. Například vzdálenost z olympijské vesnice do tréninkových prostor byla někdy hodně velká a dojíždění trvalo i hodinu. Provoz na přeplněných silnicích však byl plynulý, protože pruh s olympijskými kruhy byl vyčleněn pouze pro dopravu účastníků her. Nedocházelo k žádnému čekání v kolonách, k problémům s dalšími řidiči ani k dopravním nehodám.

Jaký byl pobyt v olympijské vesnici?

Z mého pohledu dokonalý. Vstup byl sice přes trojí pečlivou kontrolu, ale probíhal rychle. Pro každou misi byli určeni dobrovolníci z řad studentů, u naší byli i čínští studenti češtiny. Určené výpravě byli k dispozici nepřetržitě a kdykoliv jsem se vracel z venku do svého pokoje, stál některý z nich u dveří ubytovny. Pomáhali nám se vším, co jsme potřebovali zajistit. Ubytovaní jsme byli v dobře vybavených bytech s klimatizací a denně jsme kromě úklidu měli i měněné prádlo.

Zaujalo vás ve vesnici ještě něco?

Toho bylo hodně. Z profesního hlediska jsem ocenil perfektně vybavenou polikliniku s nepřetržitým provozem. Lékaři výprav dostali akreditaci k léčení účastníků po celou dobu trvání olympiády. To znamená, že tam mohli pracovat stejným způsobem jako doma v nemocnicích. Poliklinika disponovala nejmodernějšími přístroji včetně dvou magnetických rezonancí, CT, sonografie a dalších. Zajímavé však bylo, že obsluhující personál, většinou tvořený mladými čínskými lékaři, si někdy s hodnocením nálezů nevěděl rady. Často proto docházelo k případům, kdy byli o konzultaci výsledků žádáni lékaři výprav.

Získal jste ještě nějaké medicínské poznatky?

Měl jsem příležitost navštívit ve svém volném čase kromě pamětihodností i pekingskou univerzitní kliniku. Musím uznat, že úroveň jejího ortopedického oddělení je naprosto srovnatelná se západoevropskou nebo americkou včetně vyškoleného personálu s dobrou znalostí angličtiny. Dost mě překvapilo, že místní odborníci nepoužívají žádné postupy tradiční čínské medicíny. Profesor Wengmi vysvětlil, že tato medicína je v Číně používána už jen na venkově a velmi okrajově. U nás se naopak těší větší přízni pacientů a je považována za jeden z proudů reflexní terapie. Navštívil jsem také pekingskou továrnu na výrobu ortopedických implantátů. Vlastní vývojové středisko tam však prakticky nemají a vyrábějí dokonalé kopie německých a anglických kloubních náhrad, které ovšem prodávají za třetinovou cenu. Výrobu zatím rozjíždějí a dosud nestačí pokrývat vlastní potřebu, ale nástup na světové trhy je u nich i v tomto odvětví pouze otázkou času.

Měl jste při olympiádě hodně práce?

S ošetřováním svěřených sportovců ani ne, protože žádný z nich naštěstí nepřišel k úrazu, který by omezil jeho další účast. Zasahoval jsem jen u drobnějších problémů. Česká výprava měla šest lékařů, a proto jsme se v pohotovosti střídali. Když někteří zůstávali v olympijské vesnici, další jezdili se závodníky na sportoviště.

Počasí vám přálo?

Jak se to vezme. Když jsme do Pekingu přiletěli a když jsme z něj odlétali, bylo docela hezky. V dalších dnech ale hodně pršelo a někdy šlo i o silné bouřky a přívalové deště. Déšť však byl teplý, a proto ani moc nevadil. Horší byl smog, kterého jsme si všichni užili skutečně bohatě. Trápil hlavně venkovní sportovce, v halách příliš nevadil. Byli jsme sice vybaveni rouškami, ale nenosili jsme je. Pokud si vzpomínám, roušky nosili jen pouliční prodavači potravin.

Z jídla jste k žádným problémům nepřišel?

Ne, bylo výborné. Jídelna v olympijské vesnici nabízela asijská, mezinárodní a středomořská jídla i košer stravu pro židovské sportovce. Nejdřív jsem si vychutnával asijskou stravu a pochopitelně jsem si nenechal ujít ani vyhlášenou pekingskou kachnu. Zkraje mi chutnaly také pálivé nudle, zapékané se zeleninou. Nakonec jsem se ale stejně vrátil k mezinárodní kuchyni, která mi byla složením přece jen bližší.

Stravoval jste se jen ve vesnici?

Většinou ano, ale možností bylo víc. V Pekingu byl olympijské výpravě denně k dispozici Český olympijský dům s českými jídly. Probíhaly v něm také oslavy po získání medailí. Bohužel byl od olympijské vesnice hodně daleko. Navštívil jsem i typicky čínskou restauraci s čínskými pokrmy. Dnes už vím, že rozdíl mezi čínskou a českou „čínou“ je nebetyčný. Zvládl jsem dokonce i jídelní hůlky natolik, že jsem se s nimi ke konci večeře dokázal najíst.

Jste si jist, že na vašem talíři nebyl pes?

Jistý si tím být nemohu, ale doufám, že nebyl. Pravdou sice je, že jsem na ulicích moc psů neviděl, ale chci věřit, že jsem žádného nesnědl. Nenašel jsem ani odvahu ochutnat různé smažené larvy a brouky, které prodejci připravovali rovnou na ulicích. Nejčastěji jsem se stravoval v olympijské vesnici. Jídelnu tvořil asi sto metrů dlouhý stan, vybavený jednoduchými plastovými stolky a židlemi. Saláty a přílohy si každý mohl nabrat ze samoobslužného pultu sám a další jídlo vydával personál jídelny podle přání strávníka.

Jak se na olympiádě promítl doping?

Kupodivu moc ne. Mezinárodní olympijský výbor vytvořil pro letošní olympiádu velmi husté antidopingové síto a sportovci to věděli. Možná proto bylo odhalených hříšníků daleko méně než na dřívějších hrách.

Vraťme se ještě do restaurace. V čem se čínská od české odlišuje?

Čínské restaurace pulzují společenským životem. Nechodívají do nich jednotlivci, ale skupinky. Většinou jsou to rodiny, které v nich také slaví různé domácí události. Číšník připravuje objednané jídlo hned vedle stolu na servírovacím stolku a okamžitě po dokončení ho servíruje do misek na stole.

Jak vypadá typický čínský oběd?

Narozdíl od českých se skládá z několika, zpravidla šesti až sedmi chodů a trvá minimálně dvě hodiny. Takový oběd přijde v Číně v přepočtu na zhruba dvě stě korun. Co mě hodně překvapilo, byla výborná kvalita čínského piva.

Všichni Číňané se v restauraci asi nestravují.

Jak už jsem řekl, mohou si jídlo kupovat také od pouličních prodejců. Obyčejný Číňan obědvá také kopku rýže v papírové misce a sedí přitom jen tak „na bobku“ na chodníku. Oběd v restauraci by si finančně asi dovolit nemohl. Ekonomické nůžky jsou v Číně hodně rozevřené. Na jedné špici jsou miliardáři a na druhé tito obyčejní lidé s měsíčním příjmem pod tři tisíce korun. Mezi nimi je stále se vzmáhající střední vrstva obyvatelstva, která po skončení her najde domov také v olympijské vesnici.

Takže vesnice po olympiádě nezmizí?

Kdepak. Olympijská vesnice vznikla přehrazením jednoho nového sídliště, které bude po olympijských hrách sloužit původnímu účelu. Třebaže jsou tyto byty na Čínu hodně drahé, všechny jsou už prodané právě zájemcům ze střední třídy, kteří si je vzhledem k rostoucím příjmůmmohou dovolit.

Co můžete říci o dopravě?

Provoz v Pekingu je vyloženě hektický. Na ulicích jsem viděl jen málo cyklistů, téměř žádnou rikšu a žádné malé vozy. Po silnicích jezdí jen moderní rozměrné limuzíny a chodci ani cyklisté nemají v dopravě žádnou přednost. Vyloženě v jejich zájmu je, aby jedoucímu vozidlu nepřišli do cesty.

Kromě suvenýrů jste si přivezl také vzpomínky. Jaké jsou?

Dalo by se říci, že ty nejlepší. Zahrnuji do nich i naše medailové úspěchy, které jsou přímo na olympiádě vnímány přece jenom trochu jinak než mimo místo děje.