Paní Veroniku, se kterou má čtyřletou dceru Sofii, poznal na své štaci v Novém Jičíně. „Je to tak. Máme česko-slovenské Vánoce,“ usmívá se devětadvacetiletý basketbalista.

„Na Slovensku se například servíruje kapustnica, v Čechách je to převážně rybí polévka. My tak máme obojí. Mně osobně ale více chutná kapustnica,“ přiznává Marek Štec.

Samozřejmostí je smažený kapr s bramborovým salátem. „Kapra máme živého. Já ho pak klepnu a manželka zvládne zbytek,“ doplňuje Štec.

Společně s manželkou a dcerkou tráví vánoční svátky daleko od civilizace. „Pocházím z Krompach. Kousek od nich, asi pět kilometrů je vesnička Slovinky, kde otec předělal starou chalupu na takovou rodinnou rezidenci. Je to dům úplně mimo civilizaci, ani autem tam nedojedete,“ říká slovenský basketbalista.

„Zatopíme si v kamnech a pět dnů tam vegetujeme s manželkou a dcerou. Neznám lepší romantiku,“ zasnil se Marek Štec.

Vánoční stromek ale nekupuje. „Ona chalupa je v lese, vezmu dcerku a jdeme si nějaký uřezat,“ práskl na sebe a dodal: „Jak se říká, chodíme na něj pytlačit.“ Loni byl při svém lovu překvapen. „Naštěstí to byl jenom stryko, také šel pytlačit,“ smál se Mára Štec.

Životosprávu během svátků neřeší. „Nic si neodepřu, ale na druhou stranu nic nepřeháním. Dám si vždy z každého něco,“ poznamenala opora Klapetkova výběru. Po štědrovečerní večeři pak vyrazí na návštěvu. „Je to taková tradice. Jdeme za mamkou a další rodinou,“ řekl ještě Marek Štec, který vánoční pohodu zbožňuje: „V těchto dnech úplně vypnu. Nemyslím na basket, věnuji se rodině. Teď třeba je sníh, určitě půjdeme i sáňkovat.“

Během svátků je součástí Štecovy rodiny i televize. „Pohádky jsou základem. Manželka vaří a my s dcerkou koukáme na telku. Vítězí u nás klasika, jako třeba Popelka, prostě ty známé české pohádky,“ prozrazuje opavský křídelník.

Samozřejmě že vše se točí kolem malé Sofinky. „Je to tak. Ona sama ví, že Ježižko je za dveřmi. Je nyní nesmírně hodná, alespoň tedy jednou v roce,“ usmívá se, ale vzápětí zvážní její otec.

Jinak dárky u Šteců mají dávno obstarané. „Už jenom zabalit,“ podotýká devětadvacetiletý Slovák. A který dárek udělal zatím největší radost? „Bylo mi dvanáct a já dostal pod stromeček štěňátko vlčáka. Úplně mě to vzalo,“ končí vánoční povídání Marek Štec.