Téměř čtvrt století rozdával basketbalovým fanouškům radost. V samostatné české lize nastřílel bezmála 9500 bodů, což se nikomu jinému ze současně hrajících borců nepodařilo. Na svém kontě má bývalý reprezentant, dvojnásobný mistr s Opavou, který oblékal také dres Ostravy a Prostějova, více než sedm set zápasů.
O kom je řeč? O dvoumetrovém křídelníkovi Marku Stuchlém, který po devatenácti sezonách v nejvyšší soutěži řekl: Končím! Bohatou a úspěšnou hráčskou kariéru uzavřel „Mahel" před začátkem středečního zahajovacího utkání sezony mezi Ostravou a Prostějovem. V sedmatřiceti letech.
„Už toho bylo dost. Jsem rád, že jsem kariéru ukončil," řekl Stuchlý, kterému tleskala zaplněná hala Tatran. S basketbalem se však nadobro neloučí. V Ostravě bude působit šumperský rodák jako druhý asistent po boku hlavního kouče Dušana Medveckého a jeho kolegy Zdeňka Hummela.
„Jsem rád, že jsem dostal tuhle nabídku a dál tady můžu být s kluky," prohlásil Stuchlý. „Je to pro mě ideální. Hlavního trenéra bych asi dělat nemohl, nemám na to mentalitu. Jsem spíše kamarádský. Dokážu si představit, že strávím v hale osm a půl hodiny denně a všem se budu naplno věnovat," podotkl Stuchlý.
„Už na konci minulé sezony jsem říkal, že bych chtěl zůstat u basketbalu. Pořád mě strašně baví. Po těch letech v tom nevidím jen samotnou hru. Loni jsem ani tolik na palubovku nechodil, což mi ale nevadilo. Jsem rád s kluky, jsou super. Raději dám přednost jim. Neměl jsem si už co dokazovat," dodal Marek Stuchlý.
Své poslední utkání odehrál 20. dubna 2012 v dresu Ostravy, která neúspěšně bojovala ve čtvrtfinále play off s Prostějovem.
Co o něm možná nevíte
>> V šestnácti letech mu protihráč při zápase málem vypíchl oko. „Hrál jsem za mladší dorost druhou ligu. Hráč s číslem sedmnáct z Blanska mě píchl do oka tak nešťastně, že mi protrhl natřikrát sítnici. Dál už si nic nepamatuju, protože jsem upadl do bezvědomí."
>> Kariéra byla ohrožena. Následovaly dvě operace a navrch striktní zákaz jakéhokoli sportu. „První měsíc jsem na pravé oko vůbec neviděl. Na zápasy jsem jezdil tajně a hrál ve starých lyžařských brýlích. Všichni se mi smáli, že vypadám jako Kyklop. Doma jsem vždycky před zápasem řekl tátovi, že jedeme s kluky na výlet."
>> K basketbalu ho dovedl právě otec. „Začínal jsem v osmi letech v rodném Šumperku, když jsem se zhlédl v tátovi, který to sice dotáhl nejdál do druhé ligy, ale jeden čas ho chtěli do Ostravy, kam jsem následně odešel a hrál od staršího dorostu."
>> Vždy dbal na životosprávu. „Všechno je o ní. Nikdy jsem nebyl nějaký pařmen, že bych vysedával někde v hospodě. Hodně jsem spal. Někteří lidé mají problém se spánkem, to já nikdy neměl. Věnoval jsem se strečinku, zkoušel i jógu."
>> Odpočívá u českých seriálů. „Spěchám na Cesty domů a Ordinaci v růžové zahradě, které prostě nemůžu vynechat. Já jsem seriálový typ. Koukáme společně se ženou. U toho si nejvíce odpočinu. Dělá mi to dobře, vždycky se na to už těším. Dokonce přemýšlím, co bude, jak bude. Takhle jsem spokojený."
Očima druhých
Zdeněk Hummel
bývalý trenér Marka Stuchlého
„Marek byl vždycky obrovský dříč, výborný střelec, který pracoval hlavně pro kolektiv. Žil pro něj. Já ho paradoxně trénoval jen v reprezentaci. Když jsem totiž odcházel z Opavy, kde jsem získal titul, on tam teprve přicházel. V Ostravě jsme se taky minuli.
Dobře si vzpomínám na dobu, kdy jsme s nároďákem hráli poprvé kvalifikaci na mistrovství Evropy a on byl ve výběru. Hráli jsme s Lotyšskem, tak jsem mu dal za úkol ubránit jejich nejnebezpečnějšího hráče, který byl i nejlepším střelcem celé kvalifikace. Jméno už si nevzpomenu. Svou práci splnil perfektně. Po zápase jsme byli oba šťastní.
Budu si ho vždy pamatovat jako jednu z hvězd celého českého basketbalu. Mám i velkou radost, jak zvládl v Ostravě přechod z aktivního hráče na asistenta trenéra. Dělá to s obrovským zapálením. Zhostil se toho skvěle."
David Klapetek
bývalý spoluhráč Marka Stuchlého
„Během své kariéry jsem se potkal s Markem několikrát. Poprvé jsem ho zažil v Ostravě, kdy přišel do našeho kádru jako dorostenec, a už tehdy bylo vidět, že má potenciál být velkým hráčem. Jelikož jsme měli v týmu velkou konkurenci, jako mladý šel na hostování do třetí ligy, do týmu Šumperka.
Já jsem v té době vedle hraní ještě trénoval v Opavě třetí ligu a narazili jsme právě na Šumperk. V tom utkání nás Marek porazil sám. Jeho kvalitní výkony mu poté zajistily angažmá v Opavě, která patřila k absolutní špičce. Byl čtyři roky součástí našeho týmu, diváci ho milovali, říkalo se, že diváci chodí na Stuchlého. Měl basketbal strašně rád a z jeho výkonu to bylo cítit.
V hale na Mařádkově odnaučil fanoušky dávat pivo za reklamu, protože když skákal pro balony, vždycky jim ho rozlil."
Petr Czudek
trenér BK Opava a bývalý spoluhráč
„Marek byl velmi poctivý hráč a také velký bojovník, který byl schopný hrát za jakýchkoliv okolností. Když to přeženu, tak třeba i se zlomenou nohou. Dával basketu všechno.
Sehráli jsme spolu spoustu zápasů, byl typ hráče, který nikdy nehrál na schovku, a záleželo na rozehrávači, zda mu balon dal. Jako trenér bych takovéhoto basketbalistu bral do týmu všemi deseti. Jeho velkou předností je, že všechno směřuje do koše. Patřil k hráčům bojovníkům, na které bylo spolehnutí."
Dušan Medvecký
trenér NH Ostrava
„Má za sebou skvělou kariéru. Když se otočí zpět a zavzpomíná na ni, musí být spokojený. Dokázal toho hodně. Ono působit dvacet let na vrcholové úrovni je samo o sobě obdivuhodné.
Jaký byl? Až do samého konce výborný střelec, a dokud si nezranil koleno, tak byl i vyhlášený obránce. Poslední tři roky jsem ho trénoval, takže můžu něco prozradit. Hlavně v závěru kariéry měl svůj svět. Na tréninku se dělal jeden cvik, on si ale jel podle sebe něco jiného. Měl i své rituály. Tak třeba před každým zápasem si pouštěl studenou sprchu a namáčel do ní nohy. Nevím, proč to dělal, to se musíte zeptat jeho.
Kdybych ho měl charakterizovat dvěma slovy, tak řeknu: Pan hráč."
Vypadáš jako Kyklop, smáli se mu
Nejsilnější příběhy píše sám život. Své o tom ví dnes už bývalý basketbalista a současný asistent u ligového týmu NH Ostrava Marek Stuchlý (uplynulou středu už se naplno věnoval nové roli, viz. fotografie níže).
V šestnácti letech mu protihráč při zápase málem vypíchl oko. Bezvědomí, dvě operace a navrch striktní zákaz jakéhokoli sportu. „Mahel" se však svého snu vyhrát titul nevzdal a nakonec ho také získal. Dokonce hned dva, s Opavou. Cesta k nim však byla hlavně na začátku pořádně hrbolatá.
Vraťme se do doby, kdy vám protihráč vážně poranil oko. Jak vám bylo, když jste se v nemocnici probral z bezvědomí?
Bylo to šílené, fakt moc nepříjemné. Přišel přesun do Olomouce a operace, ale ta se úplně nepovedla a musel jsem jít ještě na druhou. Ta už naštěstí klapla. Sport mně ale doktoři okamžitě zakázali. Jasně mi bylo řečeno: Basketbal? Neexistuje.
To musel být velký šok. Ale řešil jste hlavně zdraví, vždyť oko jste měl úplně zavřené, viděl jen na levé…
Je to tak, pravé oko jsem vůbec nepoužíval. Po operaci jsem dostal speciální černé brýle, které měly uprostřed dírku, do které se táhla čočka. Učil jsem se pracovat s hlavním svalem, vše nejlépe koordinovat. Opravdu to nebylo nic příjemného. S velkou radostí na to rozhodně nevzpomínám.
Kariéra se zdála ztracena. Vy jste ale tvrdě bojoval, nevzdával se…
Když mě pustili z nemocnice, doma jsem tátovi zalhal, že jedu s kluky na výlet, a odcestoval jsem s týmem do Brna. Jinak by mě nikam nepustil. Hrál jsem v lyžařských brýlích, to byly ještě takové ty staré na velké gumě. Moc mi neslušely. Taky se mi všude smáli, dělali si ze mě srandu, že vypadám jako Kyklop. Byl jsem z toho hodně smutný, strašně mě to trápilo.
Jak dlouho jste vydržel odolávat posměškům protihráčů?
Po měsíci, během kterého si ze mě všichni dělali neustále legraci, jsem si řekl, že už to stačilo. Brýle jsem odhodil a zkusil to bez nich. Byl to velký risk, ale naštěstí vyšel. Od té doby mě nic podobného nepotkalo. Oko mi netiká, vlastně to není ani moc poznat, za což jsem moc rád. Pořád na něj ale vidím jen z třiceti procent. Na začátku roku se mi navíc dělal šedý zákal, který má spojitost s těmi operacemi. Ale co, mám ještě druhé oko, tak to neřeším. Hlavně, že žiju.