Ze sobotního vítězství měl dvojitou radost. Během zápasu měl v hlavě myšlenky na svou nedávno zesnulou babičku. Právě skalp Válečníků věnoval jenom jí. Více se už rozpovídal opavský srdcař v následujícím rozhovoru.

Martine, Opava vyhrála zápas nad Děčínem, jak ho hodnotíte?
Vyhráli jsme ho a to je jenom dobře. Pro mě tohle utkání mělo zvláštní náboj, ne kvůli soupeři, ale chtěl jsem ho strašně moc vyhrát pro svou babičku, která zemřela. Dopoledne jsme byli na jejím pohřbu. Tohle důležité vítězství věnuji své babičce.

Do utkání jste vstoupili celkem dobře. Pak ale jste přestali hrát, Opava úplně ztratila energii. Děčín šel najednou do devítibodového trháku….
Téměř v každém zápase to bývá nahoru dolů. Proti Děčínu to nebylo jiné. Hosté v jedné pasáži chytli slinu, dávali těžké střely, na které jsme nenacházeli odpověď. Na druhou stranu krom této pasáže jsme celý zápas kontrolovali a zaslouženě vyhráli.

Hlavně třetí čtvrtina byla v podání Opavy excelentní…
Podařily se nám střely z dálky. Šířa trefil dvě slepené trojky, přidali se k němu další. To je přesně to, co nás má zdobit.

Peter Hlinka
I přes porážku jsme měli ve hře dobré věci, řekl opavský kouč Hlinka

Martine, vy jste se vrátil k basketbalu po několikaměsíční pauze. Poprvé jste naskočil proti Ústí, tam to ještě nebylo ono. Ale proti Děčínu už to byl ten pravý Martin Gniadek, lídr nesený na vlně emocí…
Jsem za to rád. Nedají se ale čekat zázraky na počkání. Jsem teprve nějakých deset dnů v tréninku. Půl roku jsem víceméně nic nedělal, jen jsem si chodil zahrát pralesní ligu. Proti Děčínu to bylo z mé strany nad očekávání.

Trenér Petr Czudek přitom mluvil o tom, že si vás bude připravovat pomalu na play off. A zatím z toho byl skok do rozbouřené řeky…
Je to tak. Plány byly trochu jiné. Nakonec jsme se rozhodli, že naskočím už do utkání s Ústím nad Labem, protože nám šlo o Český pohár. Bohužel to nevyšlo, neúspěch s Ústím jde i za mnou, protože jsem si vzal minuty a nebylo to z mé strany stoprocentní. Doufám, že nyní už to bude lepší a lepší.

Přidáváte si v tréninku navíc?
Přidávám si jen kompenzační cviky, které jsou kvůli mému věku třeba. Takže nic extra. Přidávat si musí mladí kluci.

Proti Děčínu bylo vidět, že vás basketbal znovu chytil. Bylo to hodně o emocích…
Mám to rád, Nyní jsem seděl půl roku v kanceláři na židli, tak si to patřičně užívám.

A jak se dá skloubit práce s basketbalem?
Je toho hodně. Ráno trénink, poté práce. Do toho děti, manželka, takže volného času není moc. Doma jsme se ale domluvili, že to nějak dáme, a doufám, že to bude klapat.

To znamená, že manželka vám návrat do opavského dresu schválila?
Určitě. Má to v Opavě stejně ráda jako já, takže se na můj návrat těšila.