Naše redakce pátrala po tom, jak dlouho se motokros ve známé lokalitě poblíž Otic jezdil. Josef Tichý to po konzultacích s přáteli zjistil naprosto přesně. „Závody se tam jezdily mezi lety 1948 až 1989. Pak se to muselo zrušit kvůli oznámení, že tam žije jakási vzácná ještěrka. Zasáhli do toho ochranáři přírody,“ komentoval ostřílený motokrosový jezdec z Uhlířova.

Podniky na Otické sopce přitom patřily k vyhlášeným. Spadaly do seriálu osmi závodů republikového šampionátu, takže v obci poblíž Opavy se více než čtyřicet let sjížděla absolutní tuzemská špička. Rodák z Otic Marek Luzar se na umění motokrosařů chodil dívat jako malý kluk.

„Trať vždycky byla doslova obsypaná diváky. Vzpomínám si, že o této trati se říkalo, že je nejtěžší u nás,“ mínil. S tím víceméně souhlasí také Josef Tichý, mimochodem mistr republiky v pětistovkách, účastník mistrovství světa v Itálii a také jezdec armádních klubů Dukly Mošnov a Dukly Olomouc.

Josef Tichý„Tehdy jsem objížděl celou republiku. Závodilo se například ve Vřesině u Ostravy, Netolicích, Sedlčanech a mohl bych pokračovat. V Oticích to bylo o to náročnější, že se jezdilo mezi stromy, vlastně z kopce do kopce. Nevím, jestli by dnes taková trať vůbec byla povolena,“ usmíval se Josef Tichý a vzpomněl si ještě na jednu zajímavost:

„Jezdci museli projet takzvaným Hřebečkovým padákem, nejatraktivnějším místem na trati. Jednalo se o skok, po němž jste vzduchem letěli zhruba patnáct metrů.“

Josef Tichý chtěl po revoluci o zachování motokrosu na Otické sopce bojovat společně se svými kolegy. Jejich snaha však nepadla na úrodnou půdu. „Je mi to moc líto, protože závody to byly opravdu skvělé. Když jsem se tam byl naposledy asi před dvěma lety podívat, trať už dávno byla zarostlá,“ uvedl dále.

Motokrosové závody přitom byly vyhlášené v širokém okolí. „Jezdili jsme tam v osmdesátých letech, když mi mohlo být okolo deseti let. Tehdy jsme bydleli ve Služovicích. Vzpomínám si, že tam mířila spousta lidí nejen z okresu,“ pátral v paměti Tomáš Marek, jenž pochází ze Služovic a později se přiženil právě do Otic.

„Návštěvnost byla skutečně obrovská. Během závodů bylo okolo trati až pět tisíc lidí. Stoprocentně šlo o jeden z největších motoristických závodů na Opavsku,“ doplnil na závěr Josef Tichý.

Rodeocross aneb Legendární závody v Neplachovicích

Neplachovický rodeocross si v devadesátých letech minulého století získal nesmírnou popularitu nejen mezi diváky ale i samotnými jezdci.

Momentálně tam najdete víceúčelové hřiště, dříve se však v neplachovickém areálu Hliník jezdil velmi populární rodeocross, který navštěvovaly tisíce lidí nejen z Opavska, ale i z Bruntálska a širokého okolí. Dnes už je tento legendární závod zhruba deset let po „smrti“.

Pavel Francek byl společně s Janem a Miroslavem Dehnerovými a Ladislavem Schreierem zakladatel celé akce. První ročník se jel po revoluci v roce 1990. „Dříve jsme jezdili autokros, měli jsme stará auta značek Moskvič, Trabant nebo Škoda a chtěli jsme si zajezdit. Našli jsme prostor v Neplachovicích a pustili se do toho,“ komentoval Pavel Francek.

Jenže stalo se to, co nikdo ze zakládající skupiny nečekal, o tento druh zábavy se začalo zajímat čím dál tím více lidí. „Zájemců v dalších letech neustále přibývalo. Později jsem se rozhodl vzít organizaci pod svá křídla, postavil jsem tam rozhodcovskou věž, mantinely a dokonce i depo.

Později se naším závodem inspirovali například na Bruntálsku, ale my jsme měli nejlepší zázemí. Jezdilo se několikrát ročně a zaznamenali jsme i návštěvu okolo sedmi tisíc lidí. Akce byly ve velkém stylu. Letadlem se například rozhazovaly bonbony pro děti,“ dostal se dál jeden ze zakladatelů a přiblížil pravidla:

Neplachovický rodeocross si v devadesátých letech minulého století získal nesmírnou popularitu nejen mezi diváky ale i samotnými jezdci.

„Ze začátku to bylo neorganizované, ale později tomu bylo nutno dát nějaký řád. Jezdci nesměli mít u místa řidiče žádné takzvané berany, tedy věci, které by je při nárazu mohly zranit. Zakázáno bylo i přímé najeti do soupeře. Vozidla se vzájemně mohla otáčet, ale přímé nárazy pravidla nedovolovala.“

Pavel Francek dokonce chtěl, aby se na jezdce po vzoru dostihů sázelo. „Kandidát na prezidenta Michal Horáček, spoluzakladatel Fortuny, do toho ale tenkrát nechtěl jít. Bál se, že by výsledky byly ovlivňovány,“ posunul se dále.

Rodeocross v dobách své největší slávy navštěvovalo až sedm tisíc lidí. Popularita paradoxně neplachovickým závodům ublížila. „Chtěl jsem to posunout ještě o úroveň nahoru, ale ze strany obce mi to už nebylo umožněno. Na jednu stranu se tomu nelze divit. Jezdilo se několikrát do roka, lidé z okolních domů si stěžovali na hluk, a když se závodilo, hlavní cesta z Opavy na Krnov byla lemována stojícími auty z Neplachovic klidně až po Držkovice,“ ohlížel se zpět Pavel Francek, který předal štafetu rodeocrossu dále.

Za éry dalších provozovatelů si někteří diváci stěžovali, že závody už nebyly tak atraktivní. Kontakt mezi vozidly se totiž zakázal. „Těžko je z něčeho vinit. Po roce 2003 už totiž závody nejezdila pouze stará auta, ale i vozy, jejichž hodnota přesahovala klidně i sto tisíc korun. Vzrostla navíc rychlost. Už se nejezdilo 30, ale 70 kilometrů za hodinu. Na to se v pravidlech muselo myslet.

Na rodeocross se navíc povedlo přivést známé tváře – ať už šlo o zpěváky nebo herce. Přijeli například Heidi Janků, Roman Skamene a mnoho dalších,“ uzavřel Pavel Francek. Poslední rodeocross v Neplachovicích se jel v letech 2007 a 2008.

Neplachovický rodeocross si v devadesátých letech minulého století získal nesmírnou popularitu nejen mezi diváky ale i samotnými jezdci.