19. ledna 2009: Jakub Šiřina

Náš seriál, ve kterém představujeme basketbalovou kabinu Opavy, má další pokračování. Tentokrát na sebe práskl několik pikantností dvaadvacetiletý rozehrávač Jakub Šiřina, jinak pravidelný návštěvník Mc- Donaldu.

Basketbal je pro mladého rozehrávače vším. „Já si ani vlastně nedokážu představit, co jiného bych dělal. Nejsem studijní typ, proto jsem rád, že mě sport může živit,“ přiznává opavský rozehrávač.

Basketbalu věnuje dost času, ovšem věnuje se i jiným koníčkům. „Rád si zajdu do kina, pracuji u počítače,“ vyjmenovává mimo basketbalové záliby. „Samozřejmě, že rád mám i jiné sporty. Rád si zahraji fotbálek nebo tenis,“ doplňuje výčet svých koníčků.

Právě posledně zmiňovaný sport, tenis, je zatím pro Kubu svým způsobem osudový. Bílému sportu holduje naplno Jakubova přítelkyně Kristýna. „Chodí ho hrávat do Německa, ale také se věnuje již trenérské praxi a na rozdíl ode mne hodně studuje,“ říká Jakub Šiřina.

Sám ale na kurtu proti své lásce nenastoupil. „Ještě jsme na to neměli čas. Ale určitě si někdy zahrajeme,“ podotýká dvaadvacetiletý rozehrávač. A kdo by vyhrál? „O tom není pochyb, jasně že Kristýna,“ přiznává sportovně.

Jakub pak na sebe práskl ještě jednu zajímavost: „Někteří lidé jsou závislí na drogách, já na Mc- Donaldu. BigMac je můj nejoblíbenější pokrm.“ Z toho vyplývá, že opavský basketbalista uvítal otevření tohoto podniku v Opavě. „Jo, jo už jsem tam byl, už bych to nespočítal na prstech čtyř rukou,“ pokyvuje hlavou a dodává:

„Kluci si mě dobírají, že je to moje přechodné bydliště. Nechodím tam každý den, ale nemám problémy s váhou, takže v tom až tak velký problém nevidím. Jo a z českých jídel mi chutná svíčková, tu zbožňuji,“ doplňuje výčet svého jídelníčku Jakub Šiřina.

V loňské sezoně mu společnost dělala fenka yorkshira Jessie. „Už ji zde mít nemohu. Loni měl tady Pavel Pumprla labradora, který způsobil na pokoji menší škody, vedení klubu tak není psům nakloněno,“ smutní Jakub Šiřina. O psa se tak stará nyní hlavně sestra Barča. „A taky mamka,“ doplňuje Jakub Šiřina.

15. prosince 2009: Ondrej Šoška

Nyní přichází na řadu zkušený pivot Ondrej Šoška. Asi málokdo ví, že současná opora Opavy měla původně spadeno na volejbal. „Začínal jsem v Žilině jako volejbalista,“ přiznává jednatřicetiletý Slovák. „Ale hrál jsem ho jen krátce,“ dodává vzápětí.

Na trénink basketbalistů ho pozval trenér Gavlák a Ondrej u tohoto sportu zůstal. „Mohu říci, že jsem udělal dobře. Přeci jen basketbal je dynamičtějším sportem,“ podotýká jednatřicetiletý Slovák.

Krom Opavy a Žiliny oblékal i dres Pezinku, Nového Jičína a Prostějova.

„Chtěl jsem si vyzkoušet i zahraničí. Jedno angažmá bylo již na spadnutí, nakonec z toho byla Česká republika, kde již hraji nějaký ten pátek,“ pousmál se Soška. Největší úspěchy sbíral s Novým Jičínem. „Pětkrát jsme byli druzí. Dostal jsem se i do all stars, takže svého působení v české lize nelituji. Líbí se mi v Opavě,“ pochvaluje si.

Svůj volný čas věnuje vesměs rodině. „Máme malou dcerku, a ta zabere opravdu hodně času. Rád dělám také na počítači nebo zhlédnu dobrý film,“ práskl na sebe Ondrej.

Jako civilní povolání vystudoval stavební průmyslovku se zaměřením na geodezii. „Ale tady v tomhle bych tápal. Vlastně hraji jenom basketbal,“ usmívá se Ondrej Šoška, který na dovolenou nejraději jezdí do Chorvatska.

1. prosince 2009: Petr Kivorchian

Po trenéru Davidu Klapetkovi přichází na řadu masér a dobrá duše týmu Petr Kivorchian. Petr Kivorchian chodil na basketbal nejdříve jako divák, s postupem času mu ale tento sport přirostl pořádně k srdci a už šest let patří neodmyslitelně k týmu.

„Začal jsem pracovat jako správce haly, poté jsem si udělal masérský kurz a u týmu zakotvil natrvalo,“ vysvětluje současný masér. V minulosti hrál fotbal, jeho doménou byly také šipky. „Pořádali jsme turnaje a také mistrovství republiky. Teď už na to není čas,“ dodává Kivorchian.

Šipky si občas ještě hodí. „Na hale mám jedny, někdy si ještě zahrajeme,“ usmívá se.

Basketbal nebere jenom jako práci. „Je to i můj velký koníček, kdybych ho nemohl dělat, hodně by mi chyběl. Navíc člověk mezi kluky omládne,“ svěřil se Petr Kivorchian. Basketbalisty nesleduje jen pouze z lavičky. „Hodím si s kluky občas trojky o pivko, některé jsem i porazil, ale nebudu jmenovat,“ dodal pyšně.

Během letní přestávky dokonce s týmem běhal i na Sádráku a chodil na spinning. „Člověk se musí stále udržovat,“ řekl vážným hlasem. Doma mu jeho koníček a práci respektují.

„Děti už bydlí mimo domov a manželka si zvykla,“ říká opavský masér.

Zajímavostí je i fakt, že jeho dcera Lucie má za přítele extraligového útočníka hokejbalové Opavy Lukáše Přibylu. „Když je čas, tak s Lukášem sport řešíme. Máme také mezi sebou sázku o bednu šampáňa. Bere ji ten, jehož tým se v soutěži umístí lépe,“ zakončil povídání Petr Kivorchian.

Za dva týdny Ondřej Šoška.

18. listopadu 2009: David Klapetek

Začínáme u trenéra Davida Klapetka. Dvaačtyřicetiletý bývalý pivot je opavským patriotem.

Za svou úspěšnou kariéru prošel pouze třemi kluby, vedle mateřské Opavy hrál osm let v konkurenční Nové huti Ostrava, na rok si pak odskočil do rakouského Müstelbachu.

Je ženatý. S manželkou Naďou mají dva syny, osmiletého Reného a pětiletého Robina. Říká se o něm, že je to basketbalový fanatitk. Trenérské práci u mužstva dospělých se začal věnovat v sezoně 2004/2005.

„Opava je mou srdeční záležitostí, je to klub, ve kterém bych chtěl působit co nejdéle,“ vyznal se David Klapetek, který je jinak rodinným typem člověka. Krom basketbalu také rád čte a občas si zajde i do divadla.

„Mám rád detektivky a fantasty literaturu,“ práskl ještě na sebe.

Společnost jeho rodině dělá ještě psí slečna, labradorka Gina, mimochodem zbožňující vodu. „To je pravda, umí se dobře potápět,“ podotkl opavský trenér.

A co by dělal David Klapetek za práci, kdy by ho neživil basketbal? „Jsem vyučený automechanik. Když jsem ještě hrával, občas jsem při výjezdech pomáhal s opravou autobusu. Nyní bych si na to ale asi již netroufl,“ přiznal David Klapetek.

V příštím díle představíme vedoucího mužstva a maséra Petra Kivorchiana.