Petře, opavské účinkování v pohárové Evropě skončilo. Přitom nechybělo mnoho a mohli jste postoupit do další fáze FIBA EUROPE Cupu. V Levicích jste totiž ještě ve čtvrté čtvrtině drželi vedení.

Je pravda, že zápas v Levicích byl pro nás hodně zlomový. Tři čtvrtiny jsme měli utkání ve svých rukou. Jenomže ve čtvrté desetiminutovce přišel náš kolaps a utkání jsme úplně ztratili. Nebyli jsme schopni zastavit soupeře, který nejenže vyhrál, ale zvítězil i s větším počtem bodů, jenž mu stačil na postup. Šance postoupit pro klub byla velká, i proto to bude ještě dlouho bolet. Tento neúspěch jsme se snažili rychle hodit za hlavu, což se nám nepodařilo a stopa ztraceného utkání se promítla do dalších zápasů. Trápí nás zdravotní problémy. Máme zraněné hráče, někteří kluci jsou nachlazení.

Pojďme se vrátit ještě k pohárové Evropě. Smolně jste vypadli, nicméně oproti předchozím sezonám jste odehráli dobré zápasy. Po dvou úvodních porážkách jste se vrátili dokonce do hry o postup…

Máme za sebou jednu sezonu v Lize mistrů, ve které jsme byli nováčkem a dostávali jsme velké příděly. Učili jsme se soutěž hrát. Máme za sebou také dvě sezony ve FIBA Cupu. V prvním roce bylo vidět, že stále ještě sbíráme zkušenosti. Letos to bylo jiné. Bylo patrné, že tým dokáže zareagovat. Dokázali jsme v Evropě vyhrát venku, k čemuž jsme se v minulých sezonách ani nepřiblížili, tedy až na utkání v Lisabonu, kde nás ale soupeř pustil svou laxností do koncovky. Můžeme se bavit o tom, zda loňský tým byl silnější, a to asi byl. Měli jsme nadstandardního pivota Mattyho Markussona, ale měli jsme těžkou skupinu. Letos, i když jsme hráli s mistry Bulharska, Kypru a Slovenska, tak šance na postup byla velká, i proto stále cítíme velké zklamání. Evropu hrajeme proto, že i prohra by nás měla posunout k dobrým výsledkům v naší lize a my se můžeme pokusit znovu se dostat do poháru. Protože tyto zápasy posunují dál celý klub.

Po Levicích jste prohráli v Děčíně. Nicméně váš tým hrál bez rozehrávačů a i přesto dokázal být na horké děčínské půdě konkurenceschopný.

Klukům jsem poděkoval za bojovnost. Odpracovali to. Samozřejmě v útoku nám chyběla organizace. Hrát bez dvou základních rozehrávačů je velmi těžké. Navíc jsme neměli čas se na to připravit. Šli jsme do zápasu z jednoho tréninku. Nemohu po klucích chtít, aby nějak reagovali. Bylo tam vidět nasazení, bojovnost. Spíše se bojovalo, než se hrál basket. Nakonec jsme mohli i vyhrát, ale bylo by to nezasloužené, protože Děčín celé utkání vedl a my jsme dotahovali.

Stejně jako v Levicích jste ztratili utkání v Nymburce, kde jste dokonce vedli už o sedmnáct bodů…

Hráli jsme velmi dobře, půjčovali jsme si balon, šla nám střelba. Stejně jako v Levicích jsme si vybojovali rychle náskok, ale rychle jsme ho ztratili. Začali jsme dělat hloupé individuální chyby a soupeř nemusel vydat ani moc energie k tomu, aby skóre srovnal. Nasekali jsme spoustu chyb a naše hra se úplně rozsypala, nebyla organizovaná. Je to k zamyšlení, protože už se nám to párkrát stalo a musíme se o tom pobavit. Není možné působit na palubovce tak naivně.

Nyní odbočme od basketbalu. Blíží se Vánoce, jak se na ně těšíte?

Vánoce beru jako chvilkové zastavení času. I když my hrajeme mezi svátky, tak tam budou dva tři dny volnější, pak pár dnů, kdy si člověk trošku odfrkne od basketbalu. Budou to takové pracovní Vánoce a silvestr.

Fotogalerie: Petr Czudek - Fínále

Když se podíváme z okna ven, tak při pohledu na sněhovou nadílku vám musí jako vyznavači běžeckého lyžování srdce zaplesat…

Už jsem byl se psem podívat se na Karlově, vylezl jsem na Mravencovku a věřím, že v nejbližších dnech si vezmu běžky a půjdu si vyčistit hlavu.

A co Silvestr?

Jedeme s partou na Karlov. Sice nás bude méně než loni, ale všichni se těšíme. Pro mě je to odpočinek. Navíc na programu máme i velkou procházku.

Není tomu tak dávno, kdy jste si pořídil psa. Přitom v minulosti to nebyl zrovna váš šálek kávy. Můžete to trochu okomentovat?

Je to typický covidový pes. Kdyby covid nebyl, tak děti si psa neprosadí. Tak máme nyní Jessy, je to maďarský ohař, lovecký pes. Než jsme si ho pořídili, tak jsme si něco o něm nastudovali, ale to, že musí mít myslivecké zkoušky, jsme nevěděli. Žili jsme v domnění, že postačí základní výcvik. Manželka se do toho ale pustila v plné zbroji. Udělala všechny zkoušky a naše Jessynka může mít potomky. Žena s ní chodí na hony.

Chápu to dobře, že se z vaší ženy stal myslivec?

Ano, je to tak. Chodí na hony, protože to je hlavní pro toho psa. Má ráda hory, sníh, je to pes, který potřebuje pohyb. Už se těšíme, až si vyrazíme, já na běžkách, manželka na skialpech a Jessynka nám bude dělat doprovod.

V minulosti si přitom nikdo nedokázal představit spojení Petr Czudek a pes…

Je to tak. Byl jsem antipejskař. I do komunální politiky jsem šel proto, že se nesbírají psí exkrementy, že se pokusím s tím něco udělat. Jenomže za osm let se mi s tím nepodařilo udělat vůbec nic. Teď jsem zjistil, že my pejskaři jsme hloupí a exkrementy nesbíráme. Občas sbírám i za druhé, aby pohled na nás pejskaře nebyl tak škaredý, jaký je. Jsem turista, rád chodím, tak nyní mám v pejskovi parťáka na své procházky. Pes je vděčný a když mu dáte prostor, aby se vydováděl, tak vám to vrátí.

Jessy máte přímo v domě?

Je v bytě více, než byste čekali.

Takže právoplatný člen rodiny…

Nebál bych se říci, že je to taková moje milenka.