VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Opavák Michal Krysta přeletěl východní část Nepálu

Opava /ROZHOVOR/ - Opavský paraglidista, horolezec a dobrodruh Michal Krysta z týmu Hannah-Eurofoam se vrátil z téměř měsíc trvající expedice v dalekém Nepálu, jejímž cílem bylo podniknout bivakový let ve východní části této země.

17.3.2010
SDÍLEJ:

Michal Krysta s malými obyvateli Nepálu.Foto: archiv Michala Krysty

V rozsáhlejším rozhovoru se Michal Krysta pokusil přiblížit, nakolik byla výprava úspěšná, a popsat měsíc strávený v nejvyšším pohoří světa - Himálaji.

Michale, máte za sebou expedici v Nepálu. Jak dopadla? Podařilo se vám splnit všechny vaše cíle?

Hlavním cílem bylo vrátit se domů v pořádku, a to se povedlo. Chtěli jsme víceméně poznat Nepál a překonat vzdálenost mezi městy Pokhara a Káthmándú, což se nám také podařilo. Velkou část jsme přeletěli, některá místa museli přejít pěšky a v závěru využili i místní dopravu.

Museli jste přímo na místě měnit plánovanou trasu letu? Třeba v důsledku špatného počasí?

No, počasí bylo trošku horší, než jsme předpokládali. Ne, že by moc pršelo, ale byla pořád slabá inverze, což pro létání není dobré, protože termika a proudy, které potřebujeme pro let, jsou buď žádné nebo minimální. Z toho důvodu bylo obtížné se ve vzduchu udržet, a proto jsme volili cestu tak, abychom byli blíže velkým horám a tím pádemi silnějšímu proudění.

Na druhou stranu se naskytl problém se zalesněnými kopci a následnou dopravou, obstaráním jídla a podobně. Snažili jsme se tedy letět tak, abychom měli blízko civilizaci. Dalším háčkem bylo to, že jsme se pohybovali blízko spojnice měst Kathmandu s Pokharou, kde létají letadla, kterým jsme se museli vyhnout.

Některé letové dny nám prostě vyšly a někdy jsme museli šlapat pěšky. Nejvýše jsme dosáhli hodnoty něco kolem 4 000 metrů. Podmínky nebyly moc vhodné na to, abychom se dostali do větších výšek.

Popište prosím, jak vypadal váš typický letový den?

To je těžká otázka, protože každý den byl úplně jiný. Když jsme letěli, vstávalo se s východem slunce. Následovalo sbalení věcí, uvaření jídla a samotný start. Většinou se nám podařilo přistát na místě, odkud jsme druhý den mohli znovu startovat. Spát se chodilo brzo, zhruba kolem šesté hodiny se západem slunce.

Dostali se členové expedice i do míst, kde možná byli jako první lidé bílé pleti?

Letělo se odlehlou horskou krajinou, kde jsme po přistání potkávali místní obyvatele, procházeli vesničkami a užívali si jedinečnou atmosféru nepálského venkova. Byli jsme první lidé evropského původu, kteří tam zavítali. Pro místní obyvatele jsme byli velkou atrakcí. Jak pro nás, tak pro ně to bylo velmi zajímavé setkání.

Zvládli jste tamní letové podmínky?

Letové podmínky se různily. Jednou byly silnější, jindy zase slabší. Ale většinou bylo počasí klidné. Horší byla orientace v terénu. Na některých místech byly kopce příliš placaté a tím pádem obtížnější na točení termiky a v údolích často foukalo silné údolní proudění. Občas byla přistání velmi obtížná.

Ze zpráv, které jste posílali domů, se dalo vyčíst, že vás postihly i dny bez větru, a tím pádem i bez létání. Jak jste trávili tyto neletové dny?

Vítr byl většinou pořád, v tom bych problém neviděl. Tím byla oblačnost s deštěm, která nás na pár dní postihla. Tyto neletové dny jsme strávili výletem na motorkách do Národního parku Chitwan.

Přece jen Nepál je země s odlišnou kulturou a mentalitou, než kterou známe od nás. Měli jste díky tomu problémy třeba s komunikací, vyřizováním povolení a podobně?

Ne. Nepálci jsou strašně přívětiví lidé. Hodní, slušní. Byl to pro nás nezvyk oproti Evropě, kde sice taky nejsou špatní lidé, ale tam je to úplně o něčem jiném. Každý nás tahal domů, chtěl nám dát najíst a za tyto služby většinou ani nechtěl peníze. Platili jsme víceméně ze slušnosti.

Místní byli rádi, že si můžou s někým pokecat, poznat cizí lidi. To až v těch větších městech, kde je víc obchodníků a kšeftařů, vše funguje jinak.Tam jim jde čistě jen o zisk z kapes turistů. V horách byli lidé lepší, ale tak to úplně chodí všude na světě.

V jedné z prvních zpráv, která z Nepálu dorazila, jste psali, že jeden z členů expedice měl nehodu. Co se vlastně stalo?

Nešlo o nehodu. Dostal se do turbulence, nedokázal na ni včas zareagovat, zbortil se mu padák a chvíli padal v nestandardních letových režimech. Naštěstí kousek nad zemí to vybral a přistál. Dopadlo to naštěstí dobře. Takovéto situace jsou při létání běžné a pilot na ně musí být připraven.

Přílet do České republiky byl naplánován na 28. února. Jak je možné, že výprava trvala o týden méně?

Michal Šneiberg měl s Jirkou Dlaskem letenky na 20. února a já jsem se k nim přidal, protože Honza Šmatera musel odletět domů již dříve. V podstatě tam už nebyl důvod zůstávat déle.

Zkuste popsat, jaký je to pocit, když letíte kolem nejvyšších hor světa, do toho svítí slunce a člověk se kochá výhledy.

Bylo krásné letět podél nejvyšších hor světa. Když jsme opouštěli oblast Annapuren, tak se naše expedice pomalu začala blížit k Manaslu (8. nejvyšší hora světa 8 163 m.n.m), která byla zdálky vidět, a vůbec nás ten den nenapadlo, že budeme v její úrovni přistávat. Byl to jeden z nejhezčích letů výpravy. Každý den jsme viděli jiné panorama, jiné hory, jiná údolí. Krajina i hory se pořád měnily.

Nedělal vám problém časový posun? Například někteří sportovci, kteří startovali na olympiádě ve Vancouveru, přijížděli do dějiště her ve velkém předstihu, aby se aklimatizovali a podali co nejlepší výkon.

Časový posun je v Nepálu o necelých 6 hodin zpátky oproti našemu času. Problém to určitě nebyl. Měli jsme hodně času na spánek. Více problémů nastalo po návratu domů. Trvalo nám celý týden, než jsme se opět dostali do normálního režimu. Například v době, kdy se podávala večeře, jsem už byl zvyklý dávno spát.

Jaký byl nejsilnější zážitek? Myslím tím v dobrém slova smyslu.

Nejsilnější zážitek. No asi bych řekl, že let z Machapuchare base campu mezi velkými horami. To bylo opravdu krásné. Měli jsme radost, že se podařilo bezpečně odstartovat a přistát. Tam to byl velký mazec.

A naopak nejhorší zážitek?

V době našeho příletu z Annapuren do Pokhary tam zahynul nějaký paraglidista, který chyboval. Prostě udělal blbost. Oslavoval snad nějaký svůj dvoustý let, nad jezerem se odepnul ze sedačky a skočil do vody. Bylo to prý z velké výšky. No, a samozřejmě vynořil se až po týdnu. Takže to bylo takové nepříjemné. Vládla tam smutná atmosféra, dělaly se různé obřady u ohníčků a podobně.

Dostali jste se někdy za hranici bezpečného létání, kdy hrozila nějaká nehoda nebo úraz?

Snažili jsme se létat takovým terénem a takovým stylem, aby to riziko bylo co nejmenší. Největší nebezpečí představovaly starty a přistání. Potřebovali jsme přistát nahoře na kopci, abychom ušetřili šlapání na další den a mohli hned odstartovat.

Místa pro přistání byla někdy opravdu hodně malá. Například mezi stromy, a tím pádem to bylo tak na hranici, kdy šlo o nějakou zlomeninu. A starty z terasových políček, tak ty občas byly rovněž na hraně. Všechno jsme však zvládli.

Ve zprávách jste uvedli, že vás trápí střevní potíže. Jak jste si s nimi poradili?

Snažili jsme se je léčit rumem a místními medikamenty.

Vaše výprava se vydala do neznámého terénu. Překvapily vás tamní podmínky? Lišily se hodně od těch, které znáte třeba z Alp?

Tak ty byly úplně jiné. Hory měly velké předhůří a nejednalo se o souvislé hřebeny, jaké se nalézají v Alpách a které jsou pro létání jednodušší, protože člověk letí pořád kolem hřebene. V Nepálu byly kopce roztahané na všechny strany, stejně jako údolí, takže orientace byla náročná. Byl také problém s termikou, která se měnila s nadmořskou výškou. Snažili jsme se létat v té výšce, kde by termika alespoň trochu fungovala.

Letos to byl Nepál. Už víte, kam poletíte příště?

Toto léto možná vyrazím létat do pohoří Karakoram v Pákistánu. Dají se tam absolvovat krásné přelety ve vysokých horách. Dostupy jsou v této lokalitě možné až do výšky 7 000 metrů. Tam by mohl padnout i český výškový rekord.

Martin Kardaš

17.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vysypávání volební urny během voleb do poslanecké sněmovny.
SLEDUJEME ON-LINE
66

VOLBY 2017 V KRAJI: Incident se selfie, kolaps v komisi... Odhad účasti - 57 %

Matěj Melecký se narodil 16. října, vážil 3,31 kilogramů a měřil 49 centimetrů. Rodiče Eva a Martin z Kravař přejí svému prvorozenému synovi do života zdraví, štěstí, Boží požehnání a aby potkával jen samé dobré lidi.
13

Tak už jsme na světě

Opavsko je pro archeology zemí zaslíbenou

Svá tajemství odhalil poslední pozůstatek opavského hradu – Müllerův dům. Objeveno bylo třeba také pravěké sídliště a pohřebiště v Loděnici.

Jiří Štěpáník: Včelař vždy dbá na dobrou matku

/ROZHOVOR/ Na střeše jednoho z jeho domů na Dolním náměstí můžete vidět více než deset včelstev. Další pak třeba v Městských sadech. Jiřího Štěpáníka můžete potkat také na farmářských trzích, kde prodává med a sirupy, ale i další produkty.

Komická opera dramatického skladatele Verdiho

/POZVÁNKA/ Do nové sezony přispěje v neděli 22. října od 19 hodin operní soubor uvedením premiéry opery Giuseppa Verdiho s názvem Falstaf. Jde v podstatě o jedinou komickou operu skladatele zaměřeného na dramata, který ji údajně vytvořil během čtrnácti dnů na přání královny Alžběty I.

Basketbalisté chtějí pátou výhru

/POZVÁNKA/ Výbornou formou disponují na úvod sezony opavští basketbalisté. Trenér Petr Czudek se svým týmem všechny čtyři duely vyhrál, naposledy Slezané přejeli na Folimance domácí USK Praha. V sobotu do Opavy míří úřadující vicemistr z Děčína.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení