„Těším se, a to dost,“ nezastíral padesátiletý kouč. „Snad nebudu přítěží, ale bude tam Kryštof, který mi pomůže,“ pousmál se Petr Czudek. V minulém týdnu úspěšný kouč oznámil, že přerušuje reprezentační kariéru. Nejen o tom je následující rozhovor.

Petře, vracíte se zpátky do akce. Můžete v kostce přiblížit, co vás na měsíc vypnulo z trenérského života?
Prošel jsem si covidem, který mi zasáhl trochu plíce, do toho přišel streptokok pneumonie, který zapříčinil oboustranný zápas plic, který jsem přechodil. Ten se nakonec rozjel tak, že jsem skončil na čtrnáct dní v nemocnici, další dva týdny jsem se léčil v domácí péči. Už je mi podstatně lépe, ale stále ještě nemám plíce úplně v pořádku. Pomalu se chci ale už zapojit do normálního pracovního procesu. V minulém týdnu jsem se byl už podívat dvakrát na kluky, na trénink. Tento týden už chci najet normálně s tím, že chci koučovat i zápasy. Uvidím, jak tělo zátěž zvládne.

První zápasy v lednu jste asi vzhledem ke zdravotní indispozici příliš nesledoval…
Abych pravdu řekl, úvodní zápasy jsem neviděl, byl jsem na tom opravdu špatně. Televize, knížky, to vůbec nepřipadalo v úvahu. Postupem času už to bylo lepší. Mohl jsem komunikovat s Kryštofem Vlčkem. Bavili jsme se o věcech, kde nás bota tlačí, co bychom mohli změnit. Byl jsem rád, že Kryštof s Davidem Zachem to zvládli velmi dobře. Šlo hlavně o tréninkový proces. Výsledky mohly být lepší, ale mohly být i daleko horší. Cením si postupu v poháru, neboť v Děčíně šlo o velmi těžký zápas. To platilo také o derby, kdy nám chybělo sebevědomí. Každý hráč přemýšlí o tom, když má pár porážek v řadě. Jsme rádi, že se třikrát vyhrálo, ale je třeba si říct, že je tam pořád spousta práce. Potřebujeme to vyladit, abychom byli opravdu nebezpečným týmem. Být po nadstavbě co nejvýše, a v play off se uvidí, na koho narazíme a jak na tom budeme.

Pohárový zápas v Děčíně přinesl náznaky, že to začíná být ta stará dobrá Opava…
Kluci jsou dlouho pospolu a o sobě ví. V Děčíně bylo vidět, že se začínáme vracet k mechanizmům, které fungují jak v obraně, tak útoku, a to i přesto, že v naší hře byly hloupé až žákovské chyby. Těšilo mě, že jsme byli hladoví, že chceme vyhrát, postoupit, což v předešlých utkáních chybělo. Působili jsme nekoncentrovaně, vláčně.

Byl jste ve spojení s týmem?
Psali jsme si s Kubou Šiřinou. Spíše jsem byl v každodenním kontaktu s Kryštofem Vlčkem. Probírali jsme všechno. Viděl jsem to z povzdálí. Kryštof mi zprostředkovával věci, které viděl přímo. Spoustu toho není v televizi vidět. Navíc jsem nebyl na trénincích. Nevěděl jsem, jak se tým chová, jak je na tom psychicky, fyzicky, tohle jsme řešili. Největší tíha taktiky, kdo bude hrát, kdo střídat, byla na Kryštofovi. Jsem rád, že se nakonec dostavily i výsledky a tým dostávám zpátky s bilancí tří výher v řadě.

Souhlasíte, že pro Kryštofa Vlček byl leden obrovskou školou?
Byla to obrovská škola. Je taky rozdíl, když se na to člověk může připravit, než když je do toho hozen. Kryštof do toho spadl z minuty na minutu. I v klubu se muselo změnit spoustu věcí, protože Kryštof má v klubu i další úkoly a povinnosti. Vše se muselo překopat a jsem moc rád, že na aktuální situaci zareagovali v klubu všichni skvěle. I když nám to výsledkově nešlo a bylo vidět, jak si někteří do nás rádi kopnou, tak se celý klub stmelil a ukázali jsme, jak velkou máme sílu a nejsme žádný otloukánek. Celý BK táhl za jeden provaz a tahle mimořádná věc ho nevykolejila.

Kamil Konečný
Smutná zpráva přišla z Opavy. Do hokejového nebe odešel Kamil Konečný

Vy jste na začátku února oznámil, že přerušujete svou činnost co by asistent u národního týmu. Šlo o dlouho promyšlenou věc, nebo roli v tomhle případě sehrál i zdravotní výpadek?
Nároďák nemá nic společného s nemocí, kterou jsem prošel. Téma mého konce jsme konzultovali už i na olympiádě. V listopadovém okně, kdy jsme hráli v Opavě, přišlo mé rozhodnutí. Bavili jsme se na toto téma jak s trenérem, tak sportovním manažerem i předsedou svazu. Chtěli jsme najít nějakou možnost, která by se dala uchopit. Existovaly jen dvě možnosti, buď skončit v klubu, nebo u reprezentace. Tyhle dvě věci se nedaly skloubit. Rok 2022 je náročný časově, jsou v něm kvalifikační okna, příprava na Evropu.

Měl jste hned jasno, že klub je pro vás na prvním místě?
Byla možnost, že Opavu převezme Kryštof Vlček s někým. Dělal dvě letní přípravy, zná tým, ten zase dobře zná jeho. Možnost, že bych z toho vyskočil, byla. Jenomže poslední dva roky jsou poznamenané covidem, svět svým způsobem se nechová normálně. Přece jenom jsem Opavák a srdíčko řeklo,že je mistrovství Evropy, což je úžasný zážitek, ale budeš muset něco obětovat směrem k Opavě. Jsem tak připraven naplno pracovat pro BK Opava, a to nejen s áčkem, ale i mládeží. Chceme hrát evropské poháry, přitáhnout fanoušky do haly. Veškerá má koncentrace půjde směrem k Opavě.

Blíží se konec přestupního termínu. Můžeme něco očekávat v Opavě?
Uvidíme. Myslím si, že náš tým, pokud bude zdravý, by měl sezonu dokončit. Kvalitu má.