Právě skončené reprezentační okno bylo svým způsobem opavské. Po dlouhých letech se národní tým totiž představil ve slezské metropoli a byl to velký svátek. Nejen o poháru, reprezentaci, ale také o lize pohovořil v následujícím rozhovoru Petr Czudek.

Petře, v Opavě se představila basketbalová reprezentace, a to ještě v kvalifikačním souboji s Litvou. Co to pro vás na lavičce jako hrdého Opaváka znamenalo?
Nechci se nějak chlubit, je to ale výsledek mé pětileté práce, kdy jsem se snažil přesvědčit ČBF, aby nám do Opavy dali alespoň jeden zápas kvalifikačních oken. Buď na Evropu nebo svět, protože si myslím, že naše hala a diváci jsou nejlepší v republice, pokud pominu třeba O2 arénu. Cíl se mi podařilo splnit a vnitřně jsem si ho mohl odškrtnout. Jsem rád, že to vyšlo i na Litevce, kteří patří ke světové špičce. Trošku to kalí, že jsme nemohli být v nejsilnější sestavě, porážka mrzí. Největší škoda je ale fakt, že jsme měli vyprodanou halu, ale mohli jsme pustit jen tisícovku fanoušků.

Jaké jste měl pocity na lavičce? Byly jiné, než když jste třeba hráli v jiném městě?
Sám jsem si říkal, že jsem byl hodně nervózní. Šlo mi o to, aby organizace, zápas, diváci, všechno dopadlo dobře a všude panovala spokojenost. Utkání jsem nebral jako klasické v kvalifikačním okně.

Jaké jste měl ohlasy od kluků z nároďáku na Opavu?
Myslím si, že byli spokojeni. Opavu znají, protože prošli výběry šestnáctek, dvacítek, které jsem v minulosti vedl. Mohli se tak už dříve seznámit jak s restaurací, hotelem a halou. Nejen soupeři z poháru ocenili fakt, že si v papučích dojdeš do haly, posilovny, restaurace a na hotel, protože přesuny, které jsou mezi hotelem a halou bývají jinde až hodinové. Člověk je potom unavený, kdežto u nás je všechno na jednom místě. Michal Šob, manažer národního týmu, poslal poděkování všem do Opavy, kteří byli národnímu týmu k ruce. Všechny problémy, které se vyrojily, byly úspěšně vyřešeny. I v přenosu televize vypadala hala slavnostně a důstojně k tomu, že se v ní hrál kvalifikační zápas národního týmu.

Pojďme nyní k Opavě. Máte za sebou první etapu, která znamenala účinkování týmu v pohárové Evropě. Jak ho vnímáte?
Před dvěma lety jsme hráli Ligu mistrů, která byla hodně náročná. Hráli jsme sedm zápasů doma, sedm venku. Bylo to o velkém cestování. Do toho liga. Neměli jsme tak široký kádr, na čemž jsme si i na konci vylámali zuby. Letos jsme této zkušenosti využili. Byli jsme dobře připraveni. Mohli jsme dělat zápasové nominace, hráče vybírat podle aktuální formy. Tím, že se hrál model tří zápasů doma a tří venku, tak se FIBA Europe Cup dal krásně skloubit i s naší ligou. Kromě jednoho týdne jsme hráli maximálně dvě utkání, což bylo taky dobré. I když cestování se musí člověk naučit, musí si ho prožít, protože se nedá načíst z knížek. Bylo vidět, že nás trápí to, že neumíme rychle přepnout hlavy do režimu ligy. Z toho pramenily dvě porážky v Kolíně a s Olomouckem, kdy jsme po výjezdu za hranice zápasy nezvládli. Dělali jsme hloupé mentální chyby. Hlavně zápas s Olomouckem mě hodně mrzí. Udělal černou kaňku za částí, o které nyní hovoříme.

Sice jste urvali ve FIBA Europe Cupu jen jedno vítězství, nicméně ostudu jste neudělali. V některých utkáních to bylo i o štěstí…
Myslím si, že žádný zápas nebyl průšvih alá Tenerife, kde jsme dostali rekordní nadílku. Zápasy měly úroveň. Měli jsme v nich světlé momenty. Bohužel v tak kvalitní soutěži si nemůžete dovolit žádné výpadky. Ač se jednalo o tři čtyři minutové výpadky, tak nás to stálo zápas s Lisabonem doma. I u nich jsme se dostali krásně do hry. S Den Boschem jsme doma odehráli dobré utkání, u nich naopak jsme hráli snad nejhorších pětatřicet minut poháru, vyšel nám až závěr. Celkově s výsledky nemůžu být spokojený, ale přínos z této pohárové účasti je pro klub, kluky i mě obrovský. Pořád mě to utvrzuje v tom, že pokud se chceme posouvat, tak musíme hrát evropské poháry. Jinak budeme stagnovat a půjdeme cestou přešlapování.

Znamená to, že v příští sezony chce Opava znovu do Evropy?
Pokud situace zůstane taková, jaká je. To znamená, že budeme ve složení, ve kterém jsme, tak je pro mě jako sportovního ředitele a trenéra priorita hrát pohár.

Kapitola pohárové Evropy je uzavřena. Nyní bude hlavním cílem medaile z ligy a Českého poháru, je to tak?
Máme před sebou dva vrcholy. Uvidíme, koho nám v poháru nalosují, chceme dojít dál než loni, kdy jsme vypadli už ve čtvrtfinále s Nymburkem. Pak máme českou ligu, ve které je to hodně vyrovnané. Žádné utkání se nedá odehrát jenom jako. Na každé se musíte připravit stoprocentně. Hlavně na ty venkovní, viz Olomoucko, které je pro nás velkým vykřičníkem a bude až do konce sezony.

Říká se, že každá taková facka je přínosem…
Raději bych byl bez ní. Je to za námi. Něco jsme si k tomu řekli. Máme tady prosinec, v něm pět zápasů, které chceme všechny vyhrát. Je třeba taky říct, že doposud jsme hráli více utkání doma než na soupeřových palubovkách. Chceme mít co nejlepší postavení jak po konci základní části, tak nadstavby.