Petře, aktuální postavení Opavy v tabulce není to, co byste si představovali. Cíle byly určitě vyšší…
Předsezónní cíl byl jasný, což znamenalo obhajobu vítězství v Českém poháru a postup ze základní skupiny v pohárové Evropě. Ve FIBA Europe Cupu jsme k jeho naplnění byli blízko, bohužel nám nevyšel poslední zápas v Levicích. Po tomto neúspěchu na nás spadla deka. Začali jsme na sebe přitahovat samé nepříjemné věci. Začalo to tím, že Dontay Bassett nebyl ze zdravotních důvodů schopen dál pokračovat. Nemohl naplno trénovat a tím absolvovat náš celosezónní program. Náhrada za něj se těžce hledala. Jsme rádi, že se nám v možnostech, které jsme měli, podařilo získat Dylana Carla. Ten sice zatím nedosahuje takových čísel jako Dontay Basset, ale věříme, že hlavně na obranné polovině může být lepší a může nám pomoci. Poté jsme schytali těžkou ránu v podobě nepostupu do FINAL, kdy jsme doma nezvládli zápas s rozjetým Ústím nad Labem. Vše vyvrcholilo domácí porážkou s Pardubicemi. Tohle utkání jsme vůbec nezvládli. Byl to jeden z nejhorších výkonů, které jsme předvedli. Naše hra si stále sedá. Občas to vypadá, že jsme na dobré cestě, máme ve hře dobré momenty, jenomže se jedná zatím o chvilkovou záležitost. Zatím procházíme těžkými vodami. Pevně věřím, že tým, který nyní v Opavě máme, má na to, aby splnil alespoň jeden ze stanovených cílů. Pozitivem je, že Kuba Slavík se dostal do reprezentace. To samé Kuba Mokráň. Během reprezentační přestávky musíme nabrat sebevědomí, abychom ještě vylepšili naše postavení v tabulce. Chtěl bych se vyhnout v předkole play off, protože to je to hazard o dvou zápasech. Věřím, že náš tým vyřazovací boje hrát umí a sezonu v nich zachráníme.

Na startu letní přípravy nečekaně skončil Martin Gniadek, hráč, kolem kterého se to v předchozích sezonách v Opavě točilo. Bral jste jeho absenci jako velký zásah do herního konceptu týmu?
Je to tak. Před sezonou jsme věděli, že budou změny v kádru. Věděli jsme, že kvůli zdravotním důvodům skončí Radim Klečka. Martinův konec byl pro nás nečekaný. Zásah do týmu byl příliš velký. Radim byl nositelem úspěchu v Českém poháru. Do toho najednou skončil Martin, který byl lídrem jak na palubovce, tak v kabině. Do Francie odešel Matty Markuson, jenž byl vládcem pod oběma koši a byl nadstandardním hráčem pro českou ligu. Do toho skončil zmiňovaný Dontay a naše hra se začala sypat. Nyní zažíváme porodní bolesti a uvidíme, kdy odezní. Jsme rád, že Martin Gniadek se nakonec vrátil, půl roku ale nehrál. Pevně věřím, že se brzy dostane do staré formy.

Neuvažujete nad tím, že ještě do kádru sáhnete a nějakým způsobem ho ještě okysličíte? Protože přece jenom v letošní sezoně se dají uhrát velké věci…
Titul může vyhrát osm týmů. Zatím kádr ale necháme tak, jak je. Tým si musí projít nějakou cestou. Samozřejmě, že kdyby se objevil na trhu hráč, u kterého bychom si byli jisti, že nám může výrazně pomoci, tak bychom o něm uvažovali. Takový ale momentálně žádný není. Chci, aby se porvali kluci, kteří tady jsou. Máme dvanáct hráčů, očekávám, že kabina se dá dohromady a začneme táhnout za jeden provaz a uděláme společně úspěch.

Souhlasíte, že současný stav Opavy je také hodně o hlavách? Ze hry je vidět, že hráčům chybí sebevědomí a lehkost…
Je to o sebevědomí. Na palubovce je vidět, že kluci si tolik nevěří. Střely, které normálně dávají, jim tam nespadnou, nebo si je dokonce ani nevezmou. Sport je o hlavě, tu my potřebujeme nastavit na vítězné myšlení, ať konec sezony zvládneme.

Je vidět, že hráči i vy osobně působíte místy podrážděným dojmem. Bylo to znát hlavně v zápasech v Ostravě a doma s Kolínem…
Souvisí to s tím, že není pohoda, nejsou výsledky. Cítíme zodpovědnost vůči sponzorům, vůči městu, vůči fanouškům. Chodí na nás hodně diváků a my nepředvádíme výkony, které bychom předvádět chtěli. Všechno se to sečte a člověk pak reaguje podrážděně, ale nedá se nic dělat. Sport je o emocích. Hodně rád bych zaťal vítěznou pěst. Momentálně jsme ale v situaci, kdy nám to moc nejde. Dobře víme, že nejde pořád vyhrávat, ale musíme předvádět adekvátní výkony, nasazení, koncentraci, disciplínu.

Po prohraném pohárovém zápase s Ústím nad Labem jste naznačoval svůj možný konec u týmu. Bylo to až tak reálné?
Jsem sportovní ředitel Opavy. Tým jsem si složil, přemýšlím o něm. Zároveň jsem i trenér. Hledám impulz, který by mužstvu pomohl. Možná už jsem u týmu opravdu dlouho a potřebuje to změnu, aby začal reagovat. Je to na analýzu. Rozhodli jsme se, že sezonu dojedu a pak se uvidí. Je tam spousta otázek a odpovědi na ně přijdou po sezoně.

Jako trenér zažíváte nejtěžší sezonu v kariéře, nebo tak byste to nebral?
Nejtěžší byla ta moje první. Desetkrát v řadě jsme prohráli. Řekl jsem si, že tak to dál nejde, že tým potřebuje impulz. Tehdejší šéf Láďa Schreiber byl ale proti. Udělali jsme změny v kádru a my jsme nakonec skončili na devátém místě. Pak se to rozjelo. Vím, že tehdy jsem byl v daleko těžší situaci než nyní. Ano, nyní cítím tlak, přece jenom v Opavě bylo v posledních sezonách zvykem hrát o finále, být výše v tabulce. Ale nebavíme se o sestupu. Tenkrát jsme byli poslední, hrozila baráž, sestupy, což nyní nehrozí.

Jak vnímáte celkově letošní sezonu? Po dlouhé době to není o souboji Nymburku a zbytku ligy…
Od řady lidí, a to nejen z basketbalového prostředí, slyším, že soutěž má konečně grády. Mistrem může být kdokoliv. Osobně ale pořád věřím, že Nymburk má DNA vítěze. Mají v kádru dost zkušených hráčů, kteří mohou znovu dojít ke zlatu. Každopádně letošní play off bude hodně zajímavé. Brno dokazuje, že jde postupně nahoru. Letos už hodně buší na finálová vrata. Pardubice mají výborný tým. Ústí udělalo dlouhou šňůru vítězství. Děčín podává vyrovnané výkony, Kolín taky nechce ustoupit ze svých medailových ambicí. Ostravě se podařilo udělat pět cizinců a stala se z ní štika ligy, hlavně doma jsou hodně nepříjemní. Pro fanoušky je letošní ročník dost zajímavý.

Paradoxně v letošní sezoně se Opavě tolik nedaří, ale diváci chodí ve velkém počtu. Návštěva v hale neklesla pod tisíc diváků…
Pamatuji si, když na nás chodily čtyři stovky fanoušků, následně jich přišlo pět set a byl z toho velký článek v novinách. Dlouho se čekalo, až budeme atakovat tisícovku. Celkově je o basketbal v Česku zájem, návštěvy se zvedají všude. My jsme za naše fanoušky hodně rádi, vážíme si jich. Moc bych si přál, abychom opět vyprodali halu.