Pavel Válek: Od kluků cítím velkou podporu

Olympiáda v Deníku

Nymburský kanoista Martin Fuksa: cesta od nechtěného sportu k olympijské slávě

Nymburský deník už několik let sleduje úspěšnou sportovní kariéru nymburského…

V posledních letech jste působil ve florbale v Českých Budějovicích, protože jste studoval na Jihočeské univerzitě, co vás zase táhlo zpátky do Opavy?

Studium jsem zdárně ukončil, v létě jsem promoval. O návratu do Opavy jsem uvažoval už asi od února. Uplynulá sezona mi v Budějovicích nevyšla podle mých představ, bylo v tom i zranění, ale ani forma nebyla. Potřeboval jsem nějakou změnu.

Váhal jsem mezi Prahou a návratem domů, ale nakonec zvítězila Opava. Hodně hrály roli osobní důvody.

Vracel jste se v podstatě do známého prostředí…

Jsem rád, že jsem se měl kam vrátit. Byť jsem v Opavě působil jen jednu sezonu, tak pořád jsem byl s klukama z P.E.M.Y. v kontaktu, mám tady dobré kamarády. Navíc všechny hráče v týmu osobně znám. A to byl také hlavní důvod návratu.

Jste ještě mladý florbalista, takže byl předpoklad, že budete v Opavě chtít pokračovat v brankářské kariéře, ale dopadlo to jinak…

Původně ano, chtěl jsem se poprat o místo v A-týmu P.E.M.Y. a chytat první ligu. Ale různé okolnosti to celé převrátily. Vzdal jsem se chytání na té nejvyšší úrovní v Opavě, vzal jsem do ruky tabulku a začal trénovat.

Jak to celé vzniklo? Z brankáře, který chtěl chytat 1. ligu, je najednou trenér prvoligového týmu?

Jedním z důvodů bylo to, že mám vystudovánu trenérskou licenci B. Přišel za mnou dosavadní trenér Martin Both s nabídkou, že bych vedl opavské áčko jako hlavní trenér a on že bude mým asistentem. Jeho k tomu vedly rodinné důvody a navíc dokončuje vysokou školu, tak tomu nemůže věnovat tolik času, kolik by chtěl.

Navíc 1. liga se jezdí po celé republice a každý víkend, což by taky časově nezvládl. Tak jsem na to kývl, protože bych nemohl dopustit, aby ten tým ležel ladem, a já bych se na to jako vyškolený trenér jen díval z branky. První liga už se nedá hrát s hrajícím trenérem, už tam musí být ten člověk na střídačce v civilu. Ale určitě nechci chytání pověsit na hřebík. Pokud bude možnost, chtěl bych si zachytat třeba za naše béčko nebo céčko.

Měl jste hodně velké dilema, jestli to vzít, nebo ne?

Byl jsem tak trochu postavený před hotovou věc. A musím říct, že jsem se s tím dva tři dny srovnával, že nebudu chytat 1. ligu, ale budu to prostě vést. Mám zatím za sebou s týmem jen pár tréninků a přátelské utkání proti Vítkovicím, ale chytlo mě to. Chci s tím týmem pracovat.

Jak to vzalo tvoje okolí, ti nejbližší?

Musím přiznat, že rodina mě spíše viděla v bráně. Ale já doufám, že mi budou fandit i v téhle roli. Hlavně otec, který jezdil i na zápasy Budějovic, bude chodit i dál na všechny naše domácí zápasy a třeba i ty bližší výjezdy, jako je Rožnov.

Jak vás vzalo mužstvo?

Zatím mám opravdu jen pár tréninků za sebou, takže to nemůžu úplně posoudit. Hráči byli postaveni před fakt, že budu hlavní trenér a oni se s tím musí porovnat. Nejsou to žáci, kteří si říkají: A my toho trenéra nechceme. Jsou všichni dospělí a buď ten florbal v Opavě hrát chtějí, anebo ne.

Cítíte podporu třeba od hráčů, kteří jsou starší než vy?

Právě od starších hráčů podporu cítím velkou, za to jsem strašně rád. Ale ani s mladšími nebudu mít problém. Tam je důležité stanovit si mantinely, musí se naučit rozeznat, kdy jsme kamarádi a kdy už je tam vztah trenér hráč. Ale se všemi jsem si o tom povykládal a nikdo s tím nemá problém

V Českých Budějovicích jste trénoval mládež a teď je to najednou přechod do mužů. Je to asi velký skok…

Je to brutální skok. Myslel jsem původně, že pro tuto sezonu budu Borisovi (Martin Both, pozn. red.) dělat asistenta já, abych ten tým poznal. Ale nakonec se to tedy vyvrbilo jinak. Ale trenérské vzdělání mám na to, abych se tomu postavil čelem a dělal to naplno.