„Já vlastně ani nevím, čím se cítím více. Jestli Češkou, Portugalkou či Angolankou. (smích) Nejdéle jsem zatím žila v Portugalsku, ale necítím se, že bych pocházela čistě odtamtud. V Česku se mi líbí, jsem docela přizpůsobivá, takže na život tady jsem si zvykla rychle.

Na začátku mě trochu překvapilo, že většina lidí je tady uzavřenější, ale časem jsem si zvykla a je to v pohodě,“ říká na úvod šestnáctiletá tenisová naděje.

K tenisu ji přivedla maminka, sama nadějná lyžařka, která byla také jejím prvním trenérem. Raketu držela Mendesová v ruce poprvé ve třech letech. O čtyři roky později se zúčastnila svého prvního turnaje. Talentovaná hráčka začínala tenisově růst v Opavě a spolu se zlepšujícími se výkony nyní pokračuje ve vyhlášené tenisové akademii v Přerově.

Občas, když má chuť, si však jde se svým starším bratrem či matkou, jak se říká, pinknout. Aby své tenisové dovednosti vylepšovala, musí se Pernilla velmi tvrdě připravovat, kolik času jí tak tréninky vlastně zaberou? „Když jsem zcela zdravá, tak trénuji pětkrát, někdy až šestkrát týdně. Tréninky trvají tak dvě až tři hodiny a navíc mám ještě kondiční průpravu,“ popisuje.

Ačkoliv jí je teprve šestnáct let, má za sebou celou řadu úspěchů. Ve své krátké kariéře již Mendesová stihla vyhrát nespočet turnajů jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni. Nejvíce si cení tří titulů pro mistryni republiky, potěšila ji také vítězství na turnajích ITF v Poznani či Žilině. Již v patnácti letech vstoupila do juniorské kategorie a vedla si, vzhledem ke svému věku, velmi dobře.

Přeskočila tak kategorii do 16 let, kde odehrála pouze týmové soutěže. „Skončila jsem ve starších žákyních a zdálo se mi zbytečné startovat na turnajích do 16 let, a tak jsem se rozhodla naskočit rovnou mezi juniorky,“ říká Mendesová a jedním dechem dodává: „Přechod k juniorkám ovšem nebyl vůbec jednoduchý. Soupeřky byly zkušenější a některé o dost starší než já, což mi v některých utkáních dělalo problém. Postupem času jsem se ale v mezinárodním žebříčku zlepšovala, i když to mohlo být i lepší.“

Kromě sportu nezapomíná ani na své studijní povinnosti. Již druhým rokem se Pernilla vzdělává na Slezském gymnáziu v Opavě a vede si výborně. Skloubit vrcholový sport a školu dohromady, je však jistě velice náročné.

„Je to tak, občas je to velmi složité. Nejtěžší je donutit se k učení po náročném tréninku nebo zápase. Naštěstí mi ve škole umožnili studovat podle individuálního plánu a tomu jsem velmi ráda. Bez něho by bylo studium určitě mnohem těžší,“ říká upřímně opavská rodačka.

K největším úspěchům loňského ročníku řadí nadějná tenistka vítězství ve Wilson Cupu ve Frýdlantu nad Ostravicí či fi nále na turnaji ve Villachu. Předsezonní cíl probojovat se do první stovky mezinárodního žebříčku sice Pernille nevyšel, i přesto však hodnotila svou sezonu kladně.

„Umístění v nejlepší stovce mi uteklo jen o kousek, ale i tak jsem byla ráda. Celkově jsem sice nebyla tak úspěšná, jak to bývalo v nižší věkové kategorii, ale výsledky beru. Někdy se mi dařilo více, někdy zase méně, ale na druhé straně jsem se hodně zlepšila v deblu a po boku dobrých spoluhráček mi celá řada utkání vyšla,“ vykládá tenisová hvězdička.

I přesto, že ve čtyřhře se v poslední době Mendesové dařilo, rozhodně kvůli ní nehodlá opustit singl. „Přiznám se, že dvouhra mě baví mnohem víc. Jsem totiž docela individualistka (úsměv), ale když jsou úspěchy i v té čtyřhře, tak proč si ji nezahrát,“ směje se obdivovatelka Sereny Williamsové či Kim Clijstersové.

Díky svým vynikajícím výkonům si vysloužila i pozvánku do české reprezentace. Poprvé dostala možnost reprezentovat ČR v týmové soutěži, když jí bylo čtrnáct let. Od té doby reprezentuje pravidelně. Soutěž družstev se hraje obvykle dvakrát za rok. Až na výjimky hraje vždy obě disciplíny – dvouhru i čtyřhru.

„Mezi mé největší úspěchy s naší reprezentací patří třetí místo na mistrovství Evropy U 14 v roce 2008 nebo loňský titul z ME U 16, které se konalo v Praze,“ vyjmenovává Mendesová své reprezentační úspěchy.

Pernillu jsme taktéž požádali o stručnou charakteristiku svého tenisového já. „Jsem spíše útočnější hráčka od základní čáry. Snažím se hrát hodně hlavou a přemýšlet, jaký styl hry platí na danou soupeřku. Na každou se musí hrát něco jiného, proto chci, aby i moje hra byla co nejrozmanitější,“ líčí cílevědomá odchovankyně TK Witzenmann Opava.

Jaké jsou její cíle do dalších let? „Vždycky jsem říkala, že v budoucnu bych chtěla patřit do dvacítky nejlepších světových hráček, ale konkurence je čím dál větší (usmívá se). Byla bych moc ráda, kdybych se dostala do první stovky žebříčku WTA. Chce to však ještě hodně práce, ale budu se snažit, pokud mi to zdraví dovolí,“ uzavírá odhodlaně sympatická černovláska.

Jan Šimek