Petře, jaké jsou vaše pocity pár hodin po velkém triumfu Opavy, o kterém se bude dlouho mluvit…
Je to neuvěřitelné. Těžko se pocity popisují, protože série byla výborně rozehraná. Přišel šestý zápas, vyprodaná hala a naše prohra. Musím přiznat, že největší problémy jsem měl sám se sebou, znovu se nastartovat trošku pozitivněji a jít do utkání s vírou, že se může stát i nemožné, podruhé vyhrát v Nymburku a postoupit do finále. Byli lidi, kteří nám věřili. Byl jsem rád, že kluci byli dobře nastavení. Bylo to vidět v autobuse, že tíha okamžiku šestého zápasu byla pryč. Bylo na nich vidět odhodlání uspět. Od začátku zápasu jsem cítil, že jsme na tom lépe než Nymburk.

Opava hrála od prvních minut s velkou lehkostí…vypadalo to, že jste úplně bez stresu…
Pořád se o tom píše, že u sportovců je to hodně o hlavách. A tady to bylo jasně vidět. V sobotu jsme to v hlavách nezvládli my a v pondělí Nymburk. Byli svázaní, nervózní. Bylo vidět, že už nejsou tak sebevědomí jako u nás v sobotu.

Těžili jste hodně z týmového a soustředěného výkonu…
'V sobotu bylo vidět, že jsme přecházeli pozice, nevěřili jsme si. Kdežto v pondělí bylo vidět, že kdokoliv přišel na palubovku, tak hrál s velkým sebevědomím a chtěl týmu pomoci. Nebyl u nás k vidění ten alibistický výkon, který jsme předváděli v sobotu.

Říkal jste, že bylo třeba v neděli tým dobře na sedmý zápas připravit. Prozradíte jak? Co se stalo v neděli, že v pondělí byla Opava, jaká byla?
Připravil jsem je tím, že kluci dostali volno. Každý ať si to v hlavě rozebere sám. Znovu se budu opakovat, já jsem měl obrovské problémy sám se sebou.

A můžete prozradit, co pomohlo vám?
Procházka s manželkou a se psem. Povídali jsme si o jiných věcech než o basketu. Samozřejmě, když člověk hraje play-off, těžko ho může vytlačit z hlavy, ale už jsem ji měl na prasknutí a potřeboval jsem něco změnit. Neděle byla pěkným dnem. V pondělí jsem přišel do haly, dali jsme si krátký předzápasový trénink a vyrazili do Nymburku.

Kdy jste začal v pondělí věřit, že to vyjde? Martin Gniadek říkal, že ve třetí čtvrtině, kdy se začal Luděk Jurečka trefovat z dálky…
Já až skoro na konci. Basketbal je strašně rychlá hra. Člověk vede o čtrnáct bodů, stačí dvě tři rychlé trojky, nějaké ztráty a všechno je jinak. Vypadnete na chvíli z rytmu a klidně můžete přijít i o dvacetibodový náskok. Na konci, když jsem viděl, že Nymburk ztratil drive i víru, že může výsledek obrátit.

Berete zatím tuto sezonu jako nejneúspěšnější své dosavadní trenérské kariéry? Přece jenom oproti předešlým ročníkům jste šli do vyřazovacích bojů ze sedmého místa…
Je fakt, že sezona byla odehraná tak, že jsme do play-off šli ze sedmého místa, což není ideální pozice, obzvlášť v basketbalu, málokdy se stane, že hůře postavený postupuje dál. My jsme šli do předkola play-off v momentě, kdy naše výkony nebyly úplně dominantní. Pak to z nás spadlo, řekli jsme si, že jsme dost zkušený tým a tyhle těžké zápasy umíme. Vyřadili jsme Brno, které bylo druhé, nyní Nymburk, který dlouhodobou část vyhrál. Klobouk dolů před klukama, co všechno zvládli. Pořád se ale počítá jen vítězství. Do finále se dostaly dva týmy, které byly v minulosti vyzyvatelem Nymburka. Ve finále si to rozdají na férovku dva týmy, které mají nejlepší fanoušky.

Opava svým tažením v play-off hodně připomíná hokejový Třinec. Oceláři museli do předkola, v semifinále vyřadili favorizované Pardubice a nakonec jim cinklo zlato…
(usměje se). Mám v Třinci hodně kamarádů, hlavně pak Honzu Peterka, sportovního ředitele. Během sezony jsme si dost spolu vykládali. Třinec neprožíval nejlepší sezonu, stejně jako my. Tak jsme si občas spolu poplakali. Oni udělali titul. Honza než odjel na dovolenou, tak mi řekl, že přijde na finále. V duchu jsem si říkal, kéž by. A je to tady. V Třinci při posledním zápase základní části skandovali fanoušci: Moták ven. Tady tomu tak nebylo, ale spousta lidí si myslela, že i v Opavě potřebujeme změnu. Teď si to s hráči užíváme, protože těch škaredých hlasů bylo během sezony celkem dost.

Co série s Děčínem? Bude to souboj žlutého a bílého pekla…
Žluté versus bílé peklo. My musíme nyní dobře zregenerovat. Kluci to oslavili, nyní se už musíme soustředit na finále. Potřebujeme urvat tři výhry, abychom zvedli „hnusný pohár“. Máme před sebou deset dnů, ve kterých se musíme zkoncentrovat, vyškrábat poslední síly a jít do toho sebevědomě.

A taky dát dárek hale k dvacátým narozeninám…
Bylo by to krásné. Hala má dvacet let a vždycky jsem si přál, aby jednou byla mistrovská. Uvidíme, zda to bude letos.

Kdo byl v pondělí vaším prvním gratulantem?
Přímo na ploše mě odchytil můj kamarád Petr Liška. Co se týká zpráv, tak jsem jich měl snad 240 a to je rekord.