Padesátiletý srdcař z Opavy poznal na vlastní kůži, jaké to je vyhrát pohárové zlato coby trenér, jako hráč. „Emoce byly velké. Tenhle tým ukázal svou sílu, dokázal svou hladovost. Měl víru v úspěch, jsem na něj patřičně hrdý,“ svěřil se po velkém triumfu Petr Czudek.

Petře, jak vnímáte s odstupem času opavský pohárový úspěch?
Volám si s lidmi, komunikuji s fanoušky, právě až teď mi dochází, že opravdu jsme dlouho čekali na velké vítězství. Teď přišlo. Pro nás, pro hráče i fanoušky je to obrovský úspěch. Už ale přemýšlím nad tím, jak nastavit zpátky hlavy na ligu. Rveme se o druhé místo v lize, pak nás čeká play-off, což je nejdůležitější vrchol této sezony. Doufám, že si z víkendu vezmeme pozitivní věci i sebevědomí, které jsme získali tím, že jsme porazili Nymburk. Ukázali jsme si, že dokážeme být po celé utkání koncentrováni.

Nymburk si byl vítězstvím v poháru jistý. Měl nachystány vítězná trika, čepice, doutníky, tak moc byl o svém úspěchu přesvědčený. Zaznamenali jste to? A vy jste měli taky něco připravené?
Vědělo se, že Nymburk je připraven. Nevím, zda to kluci řešili, ale já jsem to nějak nevnímal. Soustředil jsem se na utkání. My jsme neměli nachystáno vůbec nic, ani doutníky, prostě nic. Po zápase jsem si chvíli pohrával s myšlenkou, že bych od Nymburáku nějaký doutník vyžebral. (usměje se) Nakonec jsme to nechali tak. Pořadatelé z Loun nám dali šampaňské. Jak říkali kluci, my nevíme, co máme dělat. Nejsme zvyklí vyhrávat tituly a trofeje. O to byly naše oslavy příjemnější, takové bezprostřední.

Kdy jste začal věřit, že by to v neděli mohlo vyjít? Přece jenom v poločase jste vedli o osmnáct bodů, vypadalo to, že máte Nymburk na lopatě. Jenomže ve čtvrté čtvrtině to bylo najednou jen o koš…
Basketbal je hrozně rychlá hra. Stačí pár vteřinek a ráz zápasu je úplně jiný. Začal jsem věřit, až odtroubili konec. V závěru vedete o čtyři, jenomže přijde trojka s faulem a jdete do prodloužení a zápas se mění. Věřil jsem, až zatroubil poslední klakson.

Vy jste přitom do Loun nejeli zrovna v nejlepším rozpoložení. V lize jste utrpěli tři porážky v řadě. Hlavně poslední vystoupení před pohárem bylo špatné. Utkání s Brnem jste nezvládli a on i začátek semifinálového duelu proti Pardubicím byl ze strany Opavy docela dost ospalý. K tomu zranění Rosti Dragouna…
Přesně tak. Po Brnu jsem vnímal ztrátu druhého místa, ta mě hrozně štvala a štve stále. Měnili jsme odjezdy, dokonce existovala varianta, že pojedeme až v sobotu. Nevypadali jsme dobře. Ale výhoda našeho týmu je v tom, že kluci jsou dlouhou dobu spolu. Jsou zkušení. Odehráli jsme tři finále, plus finále Českého poháru. Bylo vidět, že na Final 4 jedeme s vírou v úspěch. I když začátek utkání proti Pardubicím nevypadal dobře a byli jsme ještě zdrblí, přesto jsem věřil, že se nestane to, co před dvěma lety v Plzni, kde nám to vůbec nevyšlo a byly z toho dva propadáky. Nakonec jsme postoupili do finále, v něm to bylo o jednom utkání, navíc na neutrálním hřišti, šance uspět.

Opava má své lídry, klíčové muže sestavy. V Lounech ale zářil Radim Klečka, kluk, který bojoval dlouhou dobu se zraněními. Navíc ani do pohárových zápasů nešel zcela zdráv. Nakonec byl vyhlášen MVP turnaje…
U nás platí to, že po hodech přichází sračka. Je to jak u kolektivního, tak individuálního výkonu. Když jsem v sobotu viděl Radima, jak hořel energií, dával těžké střely, odehrál dost minut a vydal se na maximum, tak jsem mu po utkání předhodil, zda nechce sednout na vlak a vydat se domů. Měli jsme za to, že sobotní výkon nemá šanci zopakovat. A vidíte, on byl v neděli ještě lepší. Klobouk dolů před ním, jak se na celý víkend připravil, jak fyzicky, tak psychicky. Byl naším x-faktorem, který nám výraznou měrou pomohl k vytouženému vítězství v Českém poháru. Musím ale také říci, že každý hráč, který nastoupil i na vteřinku, odvedl nadstandardní výkon. Radim byl zaslouženě MVP celého poháru.

Do dalekých Loun za vámi přijela i skupinka věrných fanoušků v čele s Ivo Harazimem. Čekali jste, že za vámi přijedou?
V pondělí jsem je pozval do Antona na pivo a hlavně s Ivošem Harazimem (šéf kotle - pozn. autora) jsme vzpomínali na pohár v Sokolově, který se hrál 26. a 27. prosince a oni za námi dojeli s Matesem. Byl to tehdy jejich největší výjezd. Pohár berou jako svátek. Domů se vrátili až v pondělí, užili si to a já jsem hodně rád, že jsme jim to vrátili. Byly tam i slzy, dojetí. Podporují nás od roku 1996, někteří už nejsou mezi námi. A to je to krásné. Vzpomínali jsme na dřívější doby. Jsem moc rád, že jsme vyhráli, že se mohli s námi konečně podělit o vítěznou radost.

Před zápasem s vámi nikdo nepočítal. Hovořilo se o tom, že Nymburk přijel v plné síle, navíc už nemá povinnosti v Evropě…
O to je to pro nás cennější. V minulosti míval v tento čas Nymburk důležitý pohárový zápas v play- off, nebo bitvu o postup. Nyní se mohl soustředit pouze na pohár. Když jsme přijeli do Loun, tak bylo vše jasně dáno. První semifinále hrají dva týmy, které nemají formu a předčasné finále bude duel Nymburka s Brnem. Brno ale neodehrálo tak super utkání, jako s námi v Opavě. Nebyli se schopní tolik trefovat, Nymburk si to od začátku pohlídal. My jsme se proti Pardubicím museli zvedat, druhá půlka už vypadala líp, ale hrálo se až do konce a i proto si všichni mysleli, že finále bude jasné. Kdo basketu rozumí, ten řekl: „Bacha na to, opavská parta je dlouho při sobě. Něco potřebují vyhrát.“ Věřím, že basketbalový bůh existuje a řekl - dobrý, pokud podáte nadstandardní výkon, budete odměněni, a to se stalo.

Radim Klečka zářil
Můj nejpovedenější víkend kariéry, usmíval se Radim Klečka

Berete vítězství v Českém poháru jako největší vítězství své dosavadní trenérské kariéry? Nebo to teprve přijde?
(usměje se) Poprvé jsem zvedal cenu jako první, jako vítěz.

Bylo ve vás hodně emocí, že?
Ano, protože i když jsme si zahráli v lize finále, taktéž v poháru, tak z toho bylo vždy druhé místo. Nyní jsme poprvé něco vyhráli, z tohoto pohledu je to největší úspěch. Druhá místa se rychle zapomínají. Na to, že Opava vyhrála pohár, se nikdy nezapomene.

Mezi prvními gratulanty byl váš kamarád, známý herec Ivan Trojan…
Byl dojatý. Dobře zná kluky, když tady v létě je, chodí s námi trénovat. Pozorně sleduje naše zápasy v Praze, na které chodí. Letos má skoro nejlepší docházku ze všech sezon. Na finále neměl ale být, protože namlouval podcast pro Respekt, ale naštěstí se mu to podařilo přesunout na sobotu a v neděli byl v hale. A já jsem rád, že jsme mohli sdílet radost a úspěch společně.

Doslova vaším průvodcem v Lounech byl místní rodák a bývalý fotbalista Slezského FC Opava Tomáš Smola…
Tomáš je úžasný kluk. Oblíbil jsem si jej, když hrával za Opavu. V Lounech nám udělal výborné entrée, staral se o nás. Byl jeden z těch, který nám v hale udělal další fanouškovskou základnu a Louňáci nám fandili. Bylo vidět, že tohle publikum bylo na naší straně a to díky Smoličovi. Byl to krásný víkend, které jsme si užili se vším všudy. Tomáš Smola tvrdil, že Louny jsou městem zázraků a měl pravdu.

Jak vnímala váš úspěch rodina, která je taky velmi sportovně založena?
Syn Pája viděl zápas v autobuse, když se vracel se sedmnáctkou, z extraligy z Plzně, manželka byla na lyžařském kurzu, tak utkání sledovala v televizi a dcera Emička koukala na utkání s prarodiči doma. Všichni tak byli přímými účastníky, prožívali to. Byli rádi, že jsme vyhráli. Byl to takový dárek pro mou ženu, která měla v pondělí narozeniny.

Opava má pohárové zlato
Podívejte se: Opavská basketbalová pohádka ve víru emocí, fandil i Trojan

Myslíte si, že basketbal je v Opavě momentálně sport číslo jedna?
Nechci takhle soupeřit. Sportem číslo jedna v České republice jsou fotbal s hokejem. Respektuji to. My děláme všechno pro to, abychom pro basket i Opavu udělali co nejlepší reklamu. Na druhou stranu to, co se nyní děje v opavském fotbale, se mi moc nelíbí. Je mi líto, jak se zachází s opavskými srdcaři a lidmi, kteří opravdu fotbalu rozumí. Ale to už je na jiný příběh. O to více mě dojímá příběh hokejistů Slezanu Opava. Nemusí mít člověk nejvíce peněz, nejpěknější halu, nejpěknější prostředí. Jde o to srdce, jak se dáte dohromady a bojujete. To přesně nyní předvádí hokejisté druholigové Opavy. Na hokej jsem chodíval, ať už to byly zápasy v soutěži nebo Slezský pohár v létě.

Oslavy byly bouřlivé? A kdo byl jejich šéfem?
Kluci to vzali poctivě, a to mám rád. Takový úspěch se oslavit musí. Psali jsme si Patrikem Lamlou z JC Transu, jehož autobusy nás vozí. Moc nám gratuloval. Řekl jsem mu, že jede veselý autobus se smutným řidičem. A kdo byl šéfem oslav? Švanda se zhostil roli dýdžeje a byl nejvíce slyšet.