Petře, Opava za vaší trenérské éry postoupila podruhé do finále. Co vaše pocity s odstupem času?
Cítím obrovskou radost, úlevu. Sezona se pro nás vyvíjela velmi dobře, vybojovali jsme si druhé místo a finále se nabízelo. Ale musíte zvládnout play-off, jedná se o jinou soutěž a to, že do něj jdete z druhého místa, neznamená automaticky to, že jdete do finále. Velmi dobře jsme zvládli čtvrtfinále, velmi dobře jsme rozjeli i semifinálovou sérii. Po dvou domácích výhrách jsme byli hodně nahoře, jenomže přišly zápasy v Kolíně, a ty nás poslaly dolů. Šlo pro nás o velkou zkušenost, ale bylo vidět, že náš tým je dlouhou dobu pospolu a hlavně už má nějaký důležitý zápas za sebou. Na Kolín rozhodující páté utkání dolehlo. A i když přijeli k němu dříve a soustředili se na něj, tak tíhu důležitosti zvládli jen Adam Číž a možná David Pekárek. Ostatní se nám podařilo pokrýt.
Jednotliví hráči vaší sestavy vnímali pátý zápas jinak. Filip Zbránek si nervozitu nepřipouštěl, naopak Martin Gniadek mluvil o tom, že špatně spal a nakonec se nervozita promítla i do jeho výkonu. Jak jste to měl vy?
Každý to má jinak. Osobně jsem se vzbudil ve dvě ráno a hlavě mi běhaly věci směrem k zápasu. Co vymyslet, abychom Kolín překvapili. I když si řeknu stokrát, že je to jenom sport, tak hlava jede a jsem nervózní a podrážděný. Musím přiznat, že je to pro mě hodně stresující.
Semifinálová série jasně ukázala, jak důležité bylo urvat druhé místo. Výhoda domácího prostředí hrála strašně velkou roli…
Říkává se, že je jedno, kde se pátý zápas hraje. Ale série připomínala zápasy žákovské kategorie. Doma vyhrajete o třicet, venku téměř stejným rozdílem prohrajete. U dospělých takové rozdíly přitom nevidíte. Kolín ukázal, že je doma obrovsky silný a věří si. Kdežto my jsme se nedokázali u něj trefit a dostat se do nějaké herní optimální pohody. Naopak doma to bylo naše.
Kdy jste v pátém utkání začal věřit, že to půjde a sérii zlomíte?
Viděl jsem na klucích velkou bojovnost a chuť po úspěchu, dařilo se nám získávat neutrální míče. Začátek utkání byl z naší strany v mírné křeči. Plně jsem začal věřit, když jsme měli pasáž čtyř trojek a odskočili jsme na osmnáct bodů. I když Kolín začal hrát vabank a spadly mu tam těžké trojky, věřil jsem, že náš tým je natolik zkušený, že si vítězství vzít nenechá.
Říká se, že play-off je o zkušených hráčích. Ve vašem případě se to ukázalo v plné nahotě, a to v podání Luďka Jurečky, který sázel v klidu těžké trojky…
To jsou momenty, pro které tady Luděk je. Umí se trefit a i když soupeř ví, že je dobrý trojkař a nám dělá problém ho uvolnit, dokázal se prosadit. Nasypal dvě slepené trojky, je to odskočení o šest bodů k náskoku, který jsme měli. Ostatní se přidali a celý tým spadl do euforie.
Ve čtvrté čtvrtině stáhl Kolín tuším deset bodů. Neměli jste malou dušičku, přece jenom to bylo jen o devět bodů?
Basketbal je rychlý sport. Devět bodů jsou tři koše, to je nic. Měli jsme chvilkový propad, naštěstí jsme ho zastavili. Podařilo se nám znovu nakopnout a poslední atak Kolína odrazit.
Jak moc do opavské mozaiky zapadli nově příchozí Radovan Kouřil s Petrem Bohačíkem, kteří se k týmu připojili až v nadstavbě?
Petr Bohačík odvádí spoustu neviditelné práce, můžeme nazvat černé. Je výborný v obraně. Nejen, že ubrání své hráče a zacpe bednu, pomůže ostatním. O doskocích se nemusíme bavit. Do toho přidá nějaké koše. Přesně tohle jsme potřebovali. Náš tým musí mít do budoucna u sebe takto silového hráče. Radovan Kouřil má tyto zápasy rád. Cítí se v nich jako ryba ve vodě. Bylo vidět, že v určité pasáži to vzal na sebe. Dával tam stop jumpy a floutry. Jeho kreativita plně vyplynula na povrch. Celou sezonu jsme šli jedním směrem díky Šířovi. Nyní jsme daleko více nebezpečnější.
Co postup do finále znamená pro Opavu směrem k pohárové Evropě?
Měli bychom mít před sebou kvalifikaci o Ligu mistrů, do které se budeme chtít určitě hlásit. Je to silná soutěž, do které nechtějí kluby se slabšími rozpočty jako Opava, ale už jsme tuto soutěž hráli, máme fantastickou halu, zázemí. Vzít by nás měli. Zkusíme uspět, překvapit. Pokud by se nám podařilo postoupit, dostaneme se do skupinové fáze, takže opavský divák uvidí tři kvalitní zápasy a hlavně kluky to posune dál. Už první účast, i přesto, že jsme dostávali velké příděly, nás posunula dál. Hlavně pro mladé hráče je to obrovská škola.
Máte před sebou finále s Nymburkem. Tady je favorit jasně daný. S čím do série hrané na dva vítězné zápasy jdete?
Nechtěl bych, aby to z naší strany bylo odevzdané. Máme dost času se na to připravit. Neříkám, že vymyslíme něco famózního, taktického. To zase ne. Respektujeme sílu soupeře. Je úctyhodné se v jednom roce dostat dvakrát mezi nejlepší osmičku v Lize mistrů. Měl by z nás spadnout stres, svázanost. Měli bychom být uvolněnější a uvidíme, jak budeme nepříjemným soupeřem pro Nymburk.
Po pátém závěru vás kluci během rozhovoru pro Českou televizi slili vodou a rázem jste se stal hitem internetu…
Asi se to převzalo z amerického fotbalu, kdy se trenér polívá po nějakém úspěchu. Kluci toho využili. Já jsem byl zase rád, že jsme se vrátili k tradici a já mohl kluky pozvat na zahrádku do Draka, kde jsme si dali Magické oko (plzeňské pivo a něm vložen panák zelené) a mě hrozně baví, jak se u toho trápí. Musím ale říci, že to zvládli všichni. Mohli se tak krásně nastartovat do oslav.
