Nejprve v hale působil jako její správce, nyní jej fanoušci znají spíše jako vedoucího mužstva.
„K basketu jsem se dostal tak trochu jako slepý k houslím,“ začal Petr Kivorchian a pokračoval: „Nejprve jsem pracoval jako správce haly, s kluky z basketu jsem se denně potkával v jejích útrobách. Byla tu tehdy dobrá parta a brzy mi byla nabídnuta také práce vedoucího mužstva, která se dala se správcovstvím skloubit dohromady. Nemusel jsem se dlouho rozmýšlet a nabídku přijal.“
Dříve aktivní hráč fotbalu se tak přeorientoval na zcela jiný sport. „Abych se přiznal, tak ze začátku jsem pořádně neznal ani pravidla. Na lavičce jsem je ale rychle vstřebal a po pěti letech mne už nic nepřekvapí. Snad jen sporné výroky rozhodčích, těm se ale porozumět asi nedá,“ přiznal Kivorchian.
Nemá alespoň někdy nutkání poradit něco hráčům či trenérovi? „Do jejich práce se nemíchám, každý máme své úkoly. Během oddechových časů si poslechnu, co trenér hráčům říká, podám klukům pití nebo ručník. Maximálně zastoupím během venkovních utkání Dušana Štěničku, který občas dělá delegáta,“ řekl vedoucí opavského mužstva a pokračoval: „Na lavičce to jsou někdy pěkné nervy. Vůbec nezávidím trenérům, kteří se musí během zápasu bleskově rozhodovat.“
Co vlastně funkce vedoucího mužstva obnáší? „Měl bych být hráčům stále k dispozici, jsem tak na všech trénincích a zápasech. Ty jsou asi nejnáročnější. Před domácím zápasem přicházím do haly nejméně dvě a půl hodiny dopředu. Nachystám dresy, pití a mnoho dalších maličkostí, které jsou potřeba. Když se jede ven, je to obdobné, jen se nesmí na nic zapomenout,“ zvedá varovně prst.
V poslední době se mají hráči v jeho rukou opět o něco lépe. „Po postupu jsem uvažoval o tom, že s basketbalem skončím. V nejvyšší soutěži potřebují hráči kromě běžných věcí také maséra a vše zabere více času. Neměl jsem však potřebnou kvalifikaci,“ řekl Kivorchian a hned dodal: „Výborná parta, která zde nyní je, mne přesvědčila, že mám s basketem pokračovat. Musím se přiznat, že kdybych skončil, ten zápasový kolotoč by mi i trochu chyběl.“
Vedoucí opavského mužstva se tak přihlásil na rekvalifikační masérský kurz a po osmi týdnech se může pyšnit jeho absolvováním. „Dojížděl jsem třikrát týdně do Olomouce. Bylo to náročné, ale stálo to za to. Mohu být klukům více nápomocen,“ usmívá se Kivorchian a ukazuje certifikát o absolvování kurzu, který visí na zdi jeho útulně vybavené masérny.
A jak jeho nových služeb využívají hráči? „Je zajímavé, že na masáže chodí spíše mladší kluci,“ řekl na závěr Kivorchian a dodal: „Starší jakoby masáže ani nepotřebovali.“
(lu2)
