Nejlepší triatlonista ze slezské metropole podobně jako ostatní absolvoval čtyři kilometry plavání, 120 km jízdy na kole a třicetikilometrový běh. No, a v tzv. Age Groupech v kategorii od 25 do 29 let si nevedl vůbec špatně.

Dosáhl na třetí místo, což je v souladu s jeho ambicemi. Celkově byl čtyřiatřicátý. „Mým cílem je tento závod dojet, abych byl alespoň v první desítce své věkové kategorie. Natrénováno v tuto chvíli nemám a hodlám čerpat ze svých zkušeností a sedmi let tréninku,“ tvrdil před závodem Kopřiva.

Po něm pravděpodobně spokojenost osmadvacetiletého Opaváka nezná mezí. „Startovalo se ve třech vlnách. Nejprve Elite ženy. O pět minut později Elite muži a tři minuty za nimi moje Age Groupy. Byla to docela mela, protože v poslední kategorii plavalo asi 300 lidí.

Zajímavostí je, že se na výletní lodi na nás přijel podívat i prezident České republiky Václav Klaus. Voda měla osmnáct stupňů a byly povoleny neopreny. Držel jsem se mezi 15. a 20. místem. Dařilo se plavat s rezervami a šetřit síly na kolo. Bohužel ztratil jsem čip, který mi měřil čas. Při vystupování z vody jsem křičel, že ho nemám. Naštěstí vyplaval někde u břehu a nějaká Španělka, nejspíš divačka, mi jej podala. Obrovská náhoda.

Zdržel jsem se jen pár sekund, což nehrálo až takovou roli,“ poznamenal Petr Kopřiva. Následovala cyklistická část. „Na kole mě čekalo šest dvacetikilometrových okruhů. Snažil jsem si držet průměrnou rychlost 36 km/h. Ve třetím kole mě sjeli největší favorité. Rasmus Henning a spol. Nejel jsem za nimi přímo v háku, protože je to zakázané, ale udržoval asi dvacetimetrový odstup.

Tři okruhy jsem s nimi absolvoval jejich vražedné tempo. Zatímco oni už šli do běžecké části, mě čekalo poslední kolo, v němž se mi povedlo předstihnout i poslední dva „eliťáky“,“ pokračoval opavský triatlonista.

„Třicet kilometrů běhu bylo rozděleno na tři desetikilometrové okruhy. Hned v tom prvním mi Henning přátelsky podal pití. Do dvacátého kilometru šlo všechno v pohodě. Běželo se mi skvěle, pak mě ovšem chytly brutální křeče. V životě jsem ještě nikdy 30 km neabsolvoval a projevilo se manko v tréninku.

Díky tomu mě v Age Groupech předstihl Tomáš Kozel, kterému jsem na kole nadělil asi dvanáct minut. Měl jsem toho skutečně plné zuby. Nakonec z toho bylo třetí místo právě za Kozlem a prvním Britem Christopherem Rhodesem. V konečném pořadí jsem byl registrován jako čtyřiatřicátý.“

Pro celkové prvenství mezi muži si došel Dán Rasmus Henning. Ten se držel na čele už po plavecké části. Na záda mu velmi zblízka dýchal lucemburský reprezentant Dirk Bockel. Na kole se však ostatním závodníkům, mezi nimiž byl i náš bronzový medailista z olympiády v Sydney Jan Řehula, podařilo náskok vedoucího tandemu stáhnout.

Jestliže po plavání a cyklistice byly šance otevřené, v běžecké fázi Henning zařadil vyšší rychlostní stupeň a s náskokem téměř šesti minut před druhým Bockelem zvítězil. Na třetím místě byl klasifikován Ital Massimo Cigana. Mezi nejlepšími překvapivě chyběl spolu s Henningem největší favorit Luc van Lierde z Belgie, který dosáhl až na šestou příčku. Osmá pozice patřila prvnímu z našich – Janu Řehulovi.

Dalšímu českému reprezentantovi Petru Vabrouškovi se příliš nevedlo. Pražský podnik byl pro něho devátým dlouhým triatlonem sezony, pokaždé skončil v první desítce a hned ve čtyřech případech bral bronzové medaile. Na evropském šampionátu mu však štěstěna nepřála. Během čtyř kilometrů plavání dost ztratil, což už ve zbytku závodu nedokázal napravit, a skončil osmnáctý. Za Řehulou tedy jako druhý nejlepší Čech.

O novém evropském šampiónovi Rasmusi Henningovi se Kopřiva také několika větami zmínil: „Je to opravdový borec. Musím před ním smeknout, protože vyhrává dlouhé i olympijské triatlony a patří k úplné světové špičce. Vyhrál například nejlépe dotovaný závod světa – Escape from Alcatraz v USA. Bylo velmi motivující startovat po boku takových závodníků, jakými jsou již zmíněný Henning, van Lierde či Johnsenn.“

Abychom neopomněli zástupkyně něžného pohlaví, je třeba dodat, že k našim největším nadějím patřila Lucie Zelenková, která nedávno v Klagenfurtu překonala nejlepší český ironmanský čas. Zelenková potvrdila své plavecké kvality a z vody vylézala na prvním místě. Bohužel v cyklistické fázi ji předjela pozdější vítězka Virginia Berasateguiová ze Španělska a v konečném zúčtování z toho byla šestá příčka.

Druhou nejlepší českou závodnicí se stala Candrová. To proťala cílovou pásku coby jedenáctá.

Pro Petra Kopřivu se jedná o největší úspěch sportovní kariéry. Bronz z mistrovství Evropy se přece jen počítá. „Jsem samozřejmě naprosto spokojený. Placka z ME je placka z ME. Ať už v kategorii Elite nebo Age Group. Když vezmu, že do tréninku jsem šel z nuly, je to velký úspěch. Člověk si sáhl na absolutní dno svých sil. Tak dlouhý triatlon jsem ještě nikdy neabsolvoval.

Plavání mi nedělalo problémy stejně jako kolo. Jsem totiž bývalý cyklista. I tak však je nutné dodat, že pomohlo naše soustředění v Itálii, kde jsme s Insportline triathlon teamem najezdili asi 800 kilometrů. V posledních deseti kilometrech běhu však přišla na řadu skutečná krize. Šílené křeče a chtělo se mi dokonce až zvracet.

Žaludek už to prostě nedokázal zpracovávat. Do té doby jsem běžel nanejvýš dvacítku a to ještě ne v rámci triatlonových závodů, nýbrž samostatně. Troufnu si říct, že kdybych tréninku věnoval více času, mohl jsem pomýšlet na vítězství v Age Groupech a celkově bych byl do dvacátého místa. Musím se však něčím živit a na trénink už tolik času nezbývá.

Na poloprofesionální úrovni je, to těžké. Z takových 50 procent hrálo tréninkové manko svou roli. Každopádně lepší je, když se do toho jde bez očekávání, než abych úpěnlivě trénoval a závod by mi pak třeba z nějakého důvodu nevyšel. To by bylo velké zklamání,“ zdůvodnil.

Pokud by měl Petr Kopřiva zhodnotit celý závod z organizačního hlediska, určitě nebude pět samou chválu, ba právě naopak: „Na trati nebyl problém. Pořadatelé se o závodníky starali dobře. Zklamalo mě místo konání závodu. Vše se totiž konalo za Prahou. Uzavřela se dálnice. Celá akce neměla téměř žádnou propagaci a chyběli tudíž diváci, kteří by povzbuzovali.

V Chuchli na vás řvali tak akorát naštvaní řidiči, kteří stáli na dočasně neprůjezdné dálnici. Jako závodník bych si představoval, že závod takových parametrů bude umístěn někde do centra Prahy. Poplave se ve Vltavě apod. Asi by to nebylo jednoduché uspořádat kvůli provozu, ale celý podnik by měl své kouzlo. Takhle jsem z evropského šampionátu v Praze zklamán.“

Závěr našeho rozhovoru patřil dalším Kopřivovým plánům. Opavskému fanouškovi triatlonu po přečtení následujících řádků jistě srdce zaplesá. „S Jiřím Foltysem se chystáme na Xterru do Hradce Králové, která se koná 30. srpna. Potom se již etabluji do role pořadatele na opavském triatlonovém závodě.

Ten je na programu pátého září na Stříbrném jezeře. Organizátorem je opavská část Insportline triathlon teamu. Název celé akce zní – Insportline Opavský terénní triatlon. Startující čeká plavání, jízda na horském kole a běh,“ zakončil povídání Petr Kopřiva.

(dus)