Před prvním zápasem sezony naposledy Radim Klečka zamával při emotivní rozlučce opavským fanouškům. Nyní už nová životní etapa. „K mému životu potřebuji adrenalin. Basketbalem jsem si splnil první sen, tím druhým je práce profesionálního hasiče,“ svěřil se Radim Klečka. Testy a zkoušky má již za sebou. Brzy by se měl připojit k Hasičskému záchrannému sboru v Olomouci.
Radime, jaká byla vaše opavská životní kapitola?
Za mě určitě něco, co bych ještě jednou zopakoval. Nelituji rozhodnutí, že jsem do Opavy šel, že jsem hrál v lize jen za opavský klub. I když zranění bylo dost. S odstupem času si člověk může říct, že se jim dalo i nějak vyhnout a tím si kariéru prodloužit. Musím ale říct, že ničeho nelituji.
Na výsluní jste se prokousával z béčka jako v Ostravě nechtěný hráč…
Je to tak. První zkušenosti jsem sbíral v béčku. Ať tým byl jakýkoliv, tak vždy to bylo o vynikající partě a to Opavu zdobí a zdobilo. Je to důvod toho, proč sem hráči přicházejí a zůstávají tady. Tým je pospolu, to se odráží do našich výkonů. Opava je rodinným klubem, kabina má neskutečnou chemii.
Vy jste dokonce jako mladý hráč bydlel na hale, přitom jste klidně mohl jezdívat pravidelně domů…
To nás bylo více takových. Když byla možnost, to jsme byli mladí, tak jsme tady zůstávali. Mělo to své kouzlo. Hodně nás to i stmelovalo.
V Opavě jste hrával pod trenéry Klapetkem a Czudkem, jací byli?
Oba mi dali šanci. Trenér David Klapetek si mě do Opavy vybral. Dal mi první šanci v áčku. Pod Petrem Czudkem jsem se měl možnost rozvíjet v béčku. Jako bývalý rozehrávač byl dobrým učitelem. Pak naše spolupráce pokračovala úspěšně v prvním týmu. Na oba trenéry nemohu říct křivého slova, měli vliv na mou kariéru.
Nakonec jste se z Opavy dostal až do národního týmu…
V dorosteneckých kategoriích mě reprezentace minula. Mezi dospělými mi to už vyšlo. Zúročila se dobrá práce v Opavě. Bohužel v roce, kdy jsem se do nároďáku dostal, mě srazily zdravotní komplikace. Od toho momentu to bylo nahoru dolů. Je to škoda, možná nebýt zdravotních problémů, mohla být kariéra ještě pestřejší.
Ve vaší opavské kariéře byly zářivé momenty. Byl tím největším final 4 Českého poháru v Lounech? Tam jste byl X faktorem toho, že tým zvedl nad hlavy pohár pro vítěze…
Asi se dá říct, že to byl největší a nejčerstvější zážitek. Celý turnaj mi vyšel. Navíc jsme s Opavou něco velkého vyhráli. Když se ale zamyslím, tak podle mě bylo možná ještě o fous výše to, když jsme získali první medaili v lize. Atmosféra v naší hale při zápasech s Děčínem byla šílená. Fanoušci nám dávali spoustu energie.
Měl jste někdy nabídku z Opavy odejít?
Možná kdysi dávno jsem nabídku měl, ale nechtěl jsem odejít. Jak jsem již řekl, opavské prostředí vás pohltí. Nemáte důvod nikam chodit. Opava mi navíc pomohla, chovala se ke mně výborně, když jsem byl dlouhodobě zraněný.
Letos jste začal s týmem letní přípravu, ale nakonec jste se rozhodl kariéru ukončit. Nebyla šance, nebo vůle si ji ještě třeba o rok prodloužit?
Celý rok byl pro mě složitější. Musel jsem skončit kvůli zdraví. To máte jenom jedno a nechtěl jsem dál riskovat. Když má člověk dvakrát během dvou let operované jedno koleno, tak je to k zamyšlení. Chci mít aktivní život i po kariéře. Možná si zahraji ještě někde první ligu, uvidíme ale, jak na tom budu. Nechci si úplně koleno zrušit. Teď mám jiné priority.
Už víte, jakým směrem se bude profesně váš život ubírat?
Nechci to úplně zakřiknout, protože když nemá člověk něco úplně na papíře, tak to není jisté. Ale směřuji k tomu, že bych chtěl být profesionálním hasičem. I proto se nyní do basketbalu na nižší úrovni nehrnu, chci být v pořádku.
Proč zrovna profesionální hasič?
Chci být aktivní i v profesionální hráčské kariéře. Je to povolání, které je psychicky i fyzicky náročné. Nechci vypadnout z tohoto adrenalinu, co patří ke sportu. Tím, že se mi splnil sen, být profesionálním hráčem, si chci splnit i druhý, a tím je být profesionálním hasičem. Je to mé vysněné pokračování v životě.
Už pro to něco děláte?
Víceméně už jen čekám na datum nástupu. Zkoušky i testy mám za sebou.
Radime, jak vám bylo, když jste vystoupil na palubovku a diváci vám tleskali ve stoje?
Před opavskými diváky v naší hale je to vždycky úžasný zážitek. Bylo to fajn. Ale měl jsem smíšené pocity. Na jednu stranu nebyl člověk v dresu, to je totiž úplně něco jiného, než když tam stojí v civilu. Chtěl bych všem fanouškům poděkovat za úžasnou podporu.
