Čas 13:24,99 min na 5000 metrů je v rekordech české atletiky posvěcen zlatými číslicemi. Od 1. srpna 1980 se na našem území nenašel nikdo, kdo by toto maximum překonal.

„Tenkrát jsem byl nachystaný dobře a měl natrénováno. Mohl jsem se dostat až k hranici třinácti minut, jenže chyběly mi zkušenosti. I tak deváté místo z letních olympijských her považuji za obrovský úspěch,“ vracel se v čase Jiří Sýkora, který v den svého životního výkonu měl přesně měsíc po šestadvacátých narozeninách.

Naší redakci ochotně odpověděl na několik otázek.

Zabýváte se myšlenkou, že jste vlastně poslední český vytrvalec, jenž se představil ve finále olympijské pětky?

Uvědomuji si to. V horizontu dalších let do našich rekordů na dlouhých tratích zasáhl vlastně jen Jan Pešava. Pokud tedy bereme v potaz horizont posledních asi dvanácti let. Ten v roce 1998 zaběhl česká maxima na trojce a desítce.

Dneska již tolik závodníků, kteří obstojí v mezinárodní konkurenci, nemáme. Ze současnosti bych však mohl zmínit například opavského rodáka momentálně závodícího za Duklu Praha Jakuba Holušu. Momentálně ovšem je jeho tratí osmistovka.

Od moskevské olympiády letos uplyne už třicet let. Jaké jsou vzpomínky, když byste se vrátil do roku 1980?

Jednalo se o určitě největší úspěch mé kariéry. Byly to méjediné olympijské hry. Pokoj jsem sdílel s dalším běžcem Dušanem Moravčíkem, pro něhož Moskva byla po Mnichově a Montrealu třetí olympiádou. Říkal mi, že vždycky je to podobné. A asi to je pravda.

Člověk je jen v olympijské vesnici a soustředí se na svůj výkon. Navštěvuje vlastně jen tréninkové plochy, takže na nějaké poznávání Moskvy určitě nebyl čas. Vždyť i Martina Sáblíková potvrdila, že ve Vancouveru se dostala do města až během posledních dvou nebo třech dní.

Co atmosféra?

Moskevské olympijské hry byly poznamenány bojkotem USA v přímém důsledku sovětského vpádu do Afghánistánu. Přihlášku nevyplnilo celkem pětašedesát zemí. Převážnou většinu z nich tvořily státy, které se připojily právě k americkému bojkotu.

Je to trochu tendenční záležitost, protože západní země společně s USA hry ignorovaly, ovšem osobně jsem se v Moskvě potkával třeba s americkými sportovci, kteří byli naštvaní a v místě dějiště se ukázali coby turisté. Není však pravda, že země jako Francie nebo Velká Británie se olympiády neměly zúčastnit, ale jejich sportovcům bylo umožněno startovat pod olympijskou vlajkou.

Za čtyři roky se vše obrátilo. Letní olympijské hry uspořádalo Los Angeles a bojkot jako pomsta za Moskvu přišel ze strany Sovětského svazu a zemí východního bloku. Tedy i Československa. Nesl jste to těžce?

Jak už jsem řekl. V té době jsem měl na lepší časy. Natrénováno bylo, jenže nebylo kde startovat. Olympiáda v Los Angeles, kam Československo nejelo, se stala vrcholem všeho.

Myslíte si, že je v silách našich současných vytrvalců, aby překonali váš famózní výkon z Moskvy?

Doufám, že ano. Momentálně na to chystám svého syna Honzu. (úsměv) Ten nedávno zaběhl čtvrté místo na patnáctistovce při republikovém šampionátu dorostenců a juniorů v Praze. Má všechny vlastnosti, které by měl běžec na dlouhých tratích mít.

Trošku se po mně potatil, takže třeba půjde v mých šlépějích. Připravuje se v opavském Sokole pod Honzou Škrabalem. V tréninku pomáhám i já.

Vraťme se ještě jednou k vašemu času z Moskvy. Čím se dá obecně vysvětlit skutečnost, že takřka všechny české rekordy, vyjímaje už zmíněného Jana Pešavy z hladkých tratí delších než tisíc metrů, se zrodily během osmdesátých let? Jaká je nyní vůbec úroveň našich vytrvalců?

Podle mě je problém v celkovém obrazu naší současné společnosti. Pro dnešní děti to už zkrátka není jen atletika, ale existuje počítač a další lákadla moderní doby. V československém socialismu bylo vše jiné. Sport pro nás tenkrát znamenal motivační stimul.

Nedávno jsem četl rozhovor s fantastickým etiopským běžcem Hailem Gebrselassiem, který přiznal, že jeho děti jsou již touto dobou, co se týče atletické nebo jiné sportovní přípravy obecně degenerovány. O tomhle to podle mého je.

A co dnes? Zaběhnete si ještě alespoň relaxačně nějaký ten závod?

Nikoliv, pravidelně ale běhat chodím. Momentálně trávím spoustu času v lese a sestavuji mapy pro orientační běh. S ním jsem vlastně začal. Člověk při něm pocítí velkou svobodu.

V Opavě se proslýchá, že na podzim chystáte jednu speciální akci. Můžete prozradit něco bližšího?

Někdy na druhý týden v říjnu chceme sestavit štafetu na 200 m plus dvanáctkrát 400 m. Cílem je tímto způsobem překonat můj už třicet let starý rekord z pětky v Moskvě. Ještě nevíme, zda každý úsek půjde jiný závodník nebo dáme dohromady třeba jen tři běžce, kteří se budou střídat.

Možná by přijal naši nabídku i Jakub Holuša. Uvažujeme i o vodiči, který by se staral o tempo. Tato akce se uskuteční na Tyršově stadionu a mělo by se jednat hlavně o takovou show.

Petr Dušek