Od inkriminovaného momentu však už uplynuly zhruba dva měsíce a oba vodní slalomáři se od myšlenek na olympijské hry chtějí definitivně oprostit.

„Po návratu nám spousta lidí vyjadřovala lítost. Nějakou dobu ovšem potrvá, než se s tím úplně srovnáme," vysvětloval Jonáš Kašpar, s nímž si povídala naše redakce.

Jonáši, stihli jste si po náročné sezoně trochu odpočinout?

Dopřáli jsme si volno. Bylo tam nějaké individuální sportování, regenerace a dohánění věcí, na které jsme během sezony neměli tolik času. Jsme členy Dukly a před nedávnem jsme absolvovali dvoudenní vojenský zdokonalovací kurz ve Vyškově. Cvičili jsme a vzdělávali se v oblasti boje s tanky a obrněnými vozidly, ve střelbě anebo přechodu přes zamořené prostředí.

Došlo také na nějakou dovolenou?

Ano, Mára se jel podívat do Řecka a já navštívil Filipíny.

Zahojily se tam alespoň částečně bolestné vzpomínky na olympiádu?

Víme, že se to dalo zvládnout. Hlavu jsme měli nastavenu správně. Nové pro nás bylo až to, co se dělo po olympiádě. Všichni nám říkali, jak je jim to líto. Pro člověka je to ale těžší, když se to opakuje. Všechno se mu to vybavuje znova. Nějakou dobu potrvá, než se s tím úplně srovnáme.

Byla chyba tři brány před cílem olympijského finále nešťastnou náhodou?

Šlo o souhru více faktorů. Každopádně za výkon jsme zodpovědní my. Mára udělal pohyb, aby se vyhnul bráně, s čímž jsem já nepočítal. Nedíval jsem se za sebe a snažil se, abychom byli v cíli co nejrychleji. Stačil přitom kousek a mohli jsme to ustát. Chyba padá na nás oba.

Ve studiu České televize po finále jste hovořili o tom, že se vám něco podobného stává opravdu výjimečně. Co myslíte, podaří se vám s tím někdy úplně srovnat?

Je to tak jednou za rok. To ukáže až čas. Pro nás bohužel sezona skončila špatně. Na světovém poháru v Praze jsme před domácím publikem nedokázali postoupit do finále. Byl už to závěr sezony za tím největším vrcholem. Nejezdilo nám to tak jako před olympiádou. Jednalo se o takový signál, že bychom to měli přestat řešit.

Vyloženě jsme potřebovali si během dvou měsíců odpočinout, všechno hodit za hlavu, se vším se vypořádat a v listopadu zase začít závodit s čistou hlavou, abychom si nedej bože navzájem vyčítali něco, co se stalo před půlrokem. Udělali jsme chybu, ale takový holt život někdy je, že se něco nepovede.

Co jste říkali na podporu v rodné Opavě? V loděnici se vaše jízdy promítaly v rámci přímých přenosů.

Strašně nás to překvapilo. Hlavně skrze přítelkyni jsem věděl, jaká tam panuje atmosféra. Psala mi i řada lidí. Zájem vidět nás a povzbuzovat byl velký. Celkově je neuvěřitelné, jak se při takových akcích na dva týdny národ dokáže semknout a držet za jeden provaz.

Jaké to v Riu vlastně bylo? Názory se různily. Někteří například tvrdili, že Brazílie byla na olympiádu nepřipravená.

V Brazílii jsme už byli a věděli, co od místních můžeme čekat. Musím říct, že to fungovalo báječně. Na druhou stranu byla to naše první olympiáda a je problém v tom, že nemáme s čím porovnávat. Možná bychom dospěli k jinému závěru.

Podle mnohých se nic nevyrovná předešlým olympijským hrám v Londýně. Výborně připravené Brity prý někdo těžko překoná. Na Brazilce je potřeba vzít jiný metr. Udělali maximum a my se s žádným zádrhelem vypořádávat nemuseli.

Skvěle se o nás postaral Martin Doktor a jeho tým. Dostával se nám skutečně špičkový servis. U nás všechno fungovalo na jedničku.

Letošní sezona je dílem minulosti. Už jste si společně s trenérem Ondřejem Štěpánkem stačili vytyčit cíle pro tu nadcházející?

Abych řekl pravdu, po světovém poháru v Praze jsme se ještě neviděli. V průběhu října se však sejdeme a vše si důkladně naplánujeme. Já bych rád dodělal školu, abych se po zbytek kariéry mohl čistě věnovat jen vodnímu slalomu.

Příští rok nás čeká evropský šampionát, pět svěťáků a hlavně mistrovství světa ve francouzském Pau, kde se nám vždy dařilo.

Předtím ovšem bude potřeba projít jarními nominacemi, abyste si vyjeli místo v české reprezentaci, že?

V Čechách máme silnou pozici. Za nejlepšími loděmi je výkonnostní díra. To však neznamená, že bychom něco podceňovali. Naopak, chceme k tomu přistoupit zodpovědně.

Když ale probíhala nominace na olympiádu, bylo to o něčem jiném. Mohla jet jen jedna loď, tudíž se bojovalo o vítězství. Tentokrát se budeme moci nominovat i z druhého místa. Chceme si to pohlídat, ale je jasné, že nezávodíme proto, abychom někde byli druzí. Chceme vyhrávat.

Čeká vás na začátku přípravy na příští sezonu soustředění?

Ano, pojedeme právě do Pau. Chtěli bychom tam vyrazit na pět dnů během listopadu, kdy ještě panují slušné podmínky. Po té pauze se hodláme hlavně rozjezdit.