Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Michal Balner: Na konec kariéry nepomýšlím

/ROZHOVOR/ Byť letos oslavil čtyřiatřicáté narozeniny, skáče mu to stále velmi dobře. Tyčkař pražské Dukly Michal Balner má za sebou velmi povedenou sezonu.

30.11.2016
SDÍLEJ:

Michal BalnerFoto: DENÍK / František Géla

Na největší sportovní akci roku, tedy olympiádě v Riu, se blýskl parádním sedmým místem a sám v sobě tak rozmetal veškeré úvahy o tom, jestli se neblíží čas, kdy by měl za aktivní atletickou kariérou udělat tečku.

„Říkal jsem si, jak to po olympijských hrách bude. Nakonec se mi však povedlo obsadit sedmou příčku, což je fantastický výsledek. I to mě přesvědčilo, že není žádný důvod končit," popisoval.

Michale, jedna atletická sezona už skončila, ale příprava na tu další se už dávno rozběhla. Jak se vám v ní prozatím daří?

Se mnou to je momentálně bohužel složitější. Na soustředění v Tatrách jsem utrpěl výron kotníku. Následně jsem nemohl trénovat a společně s docentem Kolářem jsem pracoval na tom, abych se dal dohromady. Měl jsem i berle. V současnosti už je to lepší, normálně chodím, ale co se týče tréninku, jsem zhruba v měsíčním skluzu.

Doufám, že se mi to podaří co nejdříve dohnat. Snažím se nic neuspěchat. Přece jenom už nejsem nejmladší.

Je zranění vážné? Přišel jste k němu při tyčkařském tréninku?

Paradoxní je, že ne. (smích) Stalo se to při volejbalu. Vždycky předtím, než jdeme trénovat, se snažíme rozhýbat. K tomu je například volejbal ideální. Bohužel mě při něm potkala tato nepříjemná věc.

Před olympiádou bychom si vůbec nedovolili zapojovat se do nějakých míčových her, abychom se nezranili. Teď to bylo něco jiného. Při výronu jsem si v kotníku přetrhl dva vazy. Kdybych si přetrhl i třetí, musel bych na operaci. To se naštěstí nestalo, takže chirurgický zákrok nebyl nutný.

Ohrožuje zranění halovou sezonu?

Věřím, že ne. Do prvních závodů stále zbývají nějaké dva měsíce. Já se na tuto část sezony vždycky moc těším, protože se skáče v různých nákupních střediscích, halách a podobně. Lidi jsou namačkáni na sobě a pozornost je věnována pouze tyčce. Atmosféra je pak parádní.

Začátek jedné sezony se blíží, ale definitivní konec té uplynulé přišel nedávno společně s anketou Atlet roku, v níž jste obsadil deváté místo. Panovala s umístěním spokojenost? Máte rád podobné společenské akce?

Osobně takové velké akce úplně nemusím, ale na druhou stranu je to něco, co k sezoně patří. S takovým výsledkem jsem tak nějak počítal. Musím říct, že je krásné být v desítce nejlepších českých atletů. Jsem velmi spokojený.

A spokojený jste i s celým ročníkem? Za velmi solidní úspěch můžete považovat devátou příčku z halového mistrovství světa v americkém Portlandu.

Tento závod byl opravdu krásným zážitkem. Tyčka mužů a žen přišla na řadu hned na začátku šampionátu. Stadion patřil jen tyčkařům a byla to takové exhibice. Šlo se rovnou do finále a myslím, že se nám to povedlo.

Mám už určitý věk a není pro mě úplně jednoduché závodit s kluky, kteří jsou o deset let mladší. Spoustu věcí ale doháním svými zkušenostmi. Končit v první desítce takových závodů je pro mě skvělé.

Narážíte na své letošní čtyřiatřicáté narozeniny. Ubírají se vaše myšlenky směrem ke konci aktivní kariéry?

Po olympijských hrách musím říct, že vůbec. Před nimi jsem si říkal, zda po nich budu pokračovat, jenže sedmé místo mě utvrdilo v tom, abych skákal dále. Pokud budu schopen takto skákat na akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy, není žádný důvod končit.

V republice navíc momentálně s Honzou (Jan Kudlička – pozn. red.) nemáme žádné nástupce. Nikoho, kdo by nám, jak se lidově říká, lezl za uši.

Opravdu nikdo takový není? Ani třeba v mládežnických kategoriích?

Nějaký takový talent tam momentálně nevidím. Posledním talentem byl Honza Kudlička. Ten, když se dral nahoru, ve svých kategoriích převyšoval starší kluky. Měl velký talent a hodně tvrdě trénoval.

Pojďme ještě k olympiádě. I v závislosti na výsledku jste si ji nejspíš užil, že?

Byla to velká věc a musím říct, že i splněný sen. Opravdu jedinečný zážitek. Závod byl navíc velmi náročný. V televizi to tak možná nevypadalo, ale byl hodně promáčený. Na hodinu nás schovali dovnitř, potom nefungovaly stojany…

Kdyby mi před olympijskými hrami někdo řekl, že skončím sedmý, nevěřil bych mu.

Oproti tomu na venkovní evropský šampionát v Amsterdamu byste nejraději asi úplně zapomněl.

Pro mě to bylo velké zklamání. Před mistrovstvím mě zničehonic začala trápit páteř. Najednou mi brněly ruce a nevěděli jsme, čím je to způsobeno. Myslel jsem, že jsem si vyhodil žebro, což je u nás tyčkařů takové klasické zranění.

Absolvoval jsem i vyšetření, zda nemám vyhřezlou plotýnku, to se ale naštěstí nepotvrdilo. Nakonec to byla ta krční páteř. Následně jsem začal s rehabilitací a díkybohu se dal dohromady. Před blížící se olympiádou to nebylo nic příjemného.

V Amsterdamu na medaili stačilo 550 centimetrů, já ale neprošel kvalifikací a neprobojoval se tak do finále. Ten den vůbec nic nefungovalo. Neměl jsem správně nastavenu hlavu, nepovedlo se nám rozcvičení a mohl bych pokračovat. Odcházel jsem skutečně s hodně sklopenou hlavou.

I v Amsterdamu jsem se ale přesvědčil o tom, že všechno zlé je k něčemu dobré. Byla to pro mě taková „nakopávačka", abych se dal do kupy a před olympiádou se vzpamatoval.

Autor: Petr Dušek

30.11.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ivo Vondrák.

ON-LINE rozhovor s Ivo Vondrákem, hejtmanem a krajským lídrem ANO 2011

Milan Čichoň

ON-LINE rozhovor s Milanem Čichoněm, kandidátem ČSSD na poslance PČR

Houbař ztratil v lese zbraň, policisté ji našli

Hůlka, košík, nůž, hadřík, případně mobilní telefon. To vše patří do běžné výbavy houbaře. Neplatí to však o jedenapadesátiletém muži z Ostravy, který si s sebou vzal i legálně drženou zbraň, s níž vyrazil na Opavsko.

Deblkanoisté Kašpar s Mrůzkem se chtějí probojovat do seniorské reprezentace

Talentovaní opavští deblkanoisté Albert Kašpar s Vojtěchem Mrůzkem mají za sebou velmi dobrou sezonu a pro tu příští mají jasný cíl.

Hubertova jízda opět lámala rekordy

Na začátku bylo rozhodnutí, že jízdu v bryčce přenechám kolegovi fotografovi. Nakonec se ale ve mně hnulo reportérské svědomí a díky laskavosti rodiny Binarovy ze Skřipova jsem se také mohl „nalodit“ a Selskou Hubertovu jízdu absolvovat v jejich voze.

Tento týden představíme prvňáčky ze ZŠ Šrámkova a ZŠ Kylešovice

Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka - pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení