Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sabina Foltysová: Z medailí máme obrovskou radost

/ROZHOVOR/ Na nedávném světovém šampionátu získaly čtyři stříbrné a jednu zlatou medaili. Posádka českého raftařského týmu TR juniorky z poloviny opavská. Sestry Sabina a Denisa Foltysovy s Klárou Horovou jsou z Opavy, společně s Blankou Ligurskou, Lenkou Sovákovou a Klárou Smetánkovou mezi nejlepšími raftařkami světa v juniorské kategorii obstály na výbornou.

27.12.2015
SDÍLEJ:

Členky českého týmu TR juniorky na světovém šampionátu v Indonésii. První zleva je Sabina Foltysová.Foto: Sabina Foltysová

„Na to, jak dlouho jezdíme spolu, jsme dosáhly skvělých úspěchů," poznamenala Sabina Foltysová, která v minulém týdnu naší redakci poskytla kratší rozhovor.

Stihlo vám už dojít, že lepšími raftařkami na světě jsou pouze Brazilky, s nimiž jste se v Indonésii i přesto přetahovaly o vítězství v jednotlivých disciplínách?

V celkovém hodnocení jsme skončily druhé, z čehož máme obrovskou radost. Když jsme odlétaly do Indonésie, vůbec jsme netušily, co nás čeká. Brazilky byly na místě o dva týdny déle. Měly lépe najetou stopu, což bylo důležité především u sprintu a dlouhého sjezdu.

Nacházela se tam totiž řada šutrů a vyplatilo se mít stopu dobře nastudovanou. Byly jsme strašně šťastné, že se nám brazilské soupeřky podařilo porazit alespoň ve slalomu.

Závodníkům údajně hodně komplikoval život nedostatek vody v řece Citarik. Jak jste se s tím popasovaly vy?

Byl to problém hlavně při tréninku, protože jsme zůstávaly viset na šutrech.

Ve slalomu jste nakonec Brazilky porazily, ale na potvrzení vítězství jste si musely nějakou dobu počkat. Co se vlastně stalo?

První jízda se nám příliš nepovedla. Stěžejní brankou byla jedna protivoda, kterou jsme se ve druhé jízdě rozhodly projet těžším způsobem. Věděly jsme, že pokud se nám to podaří, můžeme zvítězit. Dokázaly jsme to a v cíli jsme se radovaly.

Když ale byly zveřejněny výsledky, naskočila nám tam padesátka za neprojetí branky. Podaly jsme protest a čekaly, jak to dopadne. Byly jsme však přesvědčeny, že jsme tuto protivodu zajely čistě. Brazilky předvedly také skvělý výkon. Nakonec nám bylo dáno za pravdu a vyhrály jsme. Šlo o hodně dlouhé minuty. O to však byla radost větší.

Zapůsobila na vás Indonésie jako země?

Některé holky z našeho týmu byly na podzim v Brazílii, takže v krátké době vyrážely opět na dlouhou cestu. Jedla se tam hlavně rýže a nudle, trošku masa, nic kořeného. Někteří z toho měli menší střevní potíže, ale zvykly jsme si.

Krajina v Sukabumi byla vážně krásná. Narazily jsme na super lidi. Celou dobu nás hlídali vojáci, aby se nám nic nestalo. Přičinili se o to, abychom se cítili v bezpečí. Bylo nám vytvořeno výborné prostředí pro závodění.

Indonésie je čtvrtý nejlidnatější stát světa, který se rozléhá více než na sedmnácti tisících ostrovech. Spousta lidí ovšem žije v bídě. Setkaly jste se s chudobnými poměry místních obyvatel na vlastní kůži?

Když jsme přicestovaly do Jakarty, čekal nás kulturní šok. Lidé zde žili pomalu jako bezdomovci v jen opravdu skromných příbytcích. Viděly jsme obrovskou mlhu ze smogu, bylo to něco neskutečného. Z hotelu jsme raději ani nevylézaly ven. Všichni totiž vypadali podezřele, zvlášť když spatřili turisty.

Nějaký den už jste zpět v České republice, jak rychle se vám podařilo vyrovnat s časovým posunem? Přece jenom jste letěly až na druhý konec světa.

Některé holky, mezi nimiž jsem i já, se ještě pořád neaklimatizovaly zpátky na naše podmínky. Z Česka do Dubaje let trval šest hodin. Další čtyři hodiny jsme tam musely čekat na přestup a následně absolvovaly let dlouhý osm hodin.

Zásluhou časového posunu se nám den prodloužil na třicet hodin. Bylo to opravdu vyčerpávající.

Po náročných indonéských závodech jste si dopřály dovolenou na Bali. Splnila vaše očekávání?

Rozhodně. Bylo tam nádherně. Vůbec se nám nechtělo letět domů. Navštívily jsme různé chrámy. Například motýlí nebo opičí. Zkoušely jsme i surfovat. Všem se nám to moc líbilo. Myslely jsme si, že se na tom nemáme šanci udržet, ale každá z nás to už na třetí pokus zvládla.

Zkuste na závěr popsat, jak se vaše raftařská posádka dala vlastně dohromady. Celkově vás je šest, ale všechny nejste z Opavy, že?

Já, má sestra Denisa a Klára Horová jsme Opavanky. Další dvě holky jsou z Kroměříže a jedna je z Olomouce. Sestra společně s Lenkou Sovákovou a Blankou Ligurskou jezdí spolu už tři roky. Sháněly někoho do šestkového raftu, a tak jsme se daly dohromady.

V tomto složení jezdíme od letošních prázdnin. Vzhledem k tomu, že jsme všechny odjinud, je poměrně složité naplánovat tréninky. Nakonec se nám to ale povedlo. Bylo důležité, abychom se spádlovaly, zapracovaly na rozjezdech a tak dále. Na to, jak dlouho jezdíme spolu, dosáhly jsme skvělých úspěchů.

TR juniorkyŠestičlennou raftařskou posádku tvoří tři Opavanky – Sabina Foltysová, Denisa Foltysová, Klára Horová – a Blanka Ligurská, Klára Smetánková a Lenka Sováková. Společně jezdí teprve od letošních prázdnin a na nedávném světovém šampionátu v indonéské oblasti Sukabumi získaly celkem pět medailí.

Vyhrály ve slalomu a čtyři stříbrné medaile braly v disciplínách head to head, sprintu, dlouhém sjezdu a v celkovém hodnocení. Posádek v kategorii juniorek bylo celkem devět, přičemž lépe než Češkám se vedlo pouze Brazilkám. Bronzové příčky posbíraly domácí Indonésanky.

Autor: Petr Dušek

27.12.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ivo Vondrák.

ON-LINE rozhovor s Ivo Vondrákem, hejtmanem a krajským lídrem ANO 2011

Milan Čichoň

ON-LINE rozhovor s Milanem Čichoněm, kandidátem ČSSD na poslance PČR

Houbař ztratil v lese zbraň, policisté ji našli

Hůlka, košík, nůž, hadřík, případně mobilní telefon. To vše patří do běžné výbavy houbaře. Neplatí to však o jedenapadesátiletém muži z Ostravy, který si s sebou vzal i legálně drženou zbraň, s níž vyrazil na Opavsko.

Deblkanoisté Kašpar s Mrůzkem se chtějí probojovat do seniorské reprezentace

Talentovaní opavští deblkanoisté Albert Kašpar s Vojtěchem Mrůzkem mají za sebou velmi dobrou sezonu a pro tu příští mají jasný cíl.

Hubertova jízda opět lámala rekordy

Na začátku bylo rozhodnutí, že jízdu v bryčce přenechám kolegovi fotografovi. Nakonec se ale ve mně hnulo reportérské svědomí a díky laskavosti rodiny Binarovy ze Skřipova jsem se také mohl „nalodit“ a Selskou Hubertovu jízdu absolvovat v jejich voze.

Tento týden představíme prvňáčky ze ZŠ Šrámkova a ZŠ Kylešovice

Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka - pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení