Ostravský rodák ale vytáhl heslo, že krize je příležitost a on se té své chytil. Vytvořil sedm malých turnajů Oktagon Underground, poté další čtyři větší galavečery v bublině a nakonec z těžkého roku vyšel dobře. „Hodnota naší firmy a značky roste. Řekl bych, že se letos zdvojnásobila,“ říká v rozhovoru pro Deník Novotný.

Zásluhu na tom má i Oktagon 19 s hlavní bitvou Vémoly s Mikuláškem. „Fantastický turnaj. Měl v sobě vše, těžko mohl být lepší. Zařadil bych ho k zápasově nejpovedenějším a patřil i k nejsledovanějším. Na internetu, kde přenos běžel, máme nejlepší čísla,“ tvrdí Ondřej Novotný.

Být Oktagon 19 volně v televizi, myslíte, že by lámal rekordy sledovanosti i tam?

Určitě. Tam je důležité to se Zápasem století nesrovnávat po sportovní stránce, ale srovnávat to optikou toho, že jsme zase o rok dál, ušli jsme za tu dobu kus cesty a duel Mikulášek – Vémola byl skvěle vypromovaný. A všechny to zajímalo. Být to normálně dostupné, tak to bude dělat čísla jako Végh s Vémolou, ne-li lepší.

Jako promotér musíte být nadšený.

Jsem, protože je to dobrá práce celého týmu, zápasníků, všech. A také jsme na tom pracovali tři čtvrtě roku. V tomto byznysu, když dáte tolik úsilí do věci, která se rozhodne během pár hodin, máte tam jasné ukazatele, zda to bylo nebo nebylo úspěšné, které pak partnerům můžete prezentovat, je to strašně exaktní. Neexistuje žádné „kdyby“. Není kam uhnout. Buď to dobře dopadne, nebo ne. Vše okolo, jsou jen kecy.

Měl jste jasno o vítězi hlavního duelu, nebo jste si připouštěl i překvapení?

Vždycky to může dopadnout překvapením. To, že teď všichni mají kecy o tom, jak to bylo jasné, a že Vašek nebyl ani soupeř – byť tomu svými nešťastnými vyjádřeními pomáhá, a dnes už to cítí jinak, ale už je pozdě – tak nechápou a neznají ten sport. A já to těm lidem nezazlívám. Ale chcete říct, že José Aldo nebyl soupeř pro Connora McGregora jen pro to, že se k ničemu nedostal a za třináct vteřin padl jak podťatý? Asi ne. Optikou tohoto bychom mohli o spoustě fantastických soubojů mohli říct něco podobného a být zklamaní. V tom je zázrak bojových sportů, že máte nějakou představu, ale ta se ve výsledku realitě ani nepřiblíží. A potom se o tom může diskutovat.

Diváci možná čekali zajímavější bitvu.

Samozřejmě. To by bylo, kdyby zápas prošel nějakým vývojem. Ale neprošel. Stejně jako neprošel Zápas století. A je pak Karlos špatný bojovník, když ho Attila trefil první ranou a rozhodl? Sám Karlos říká, že není špatný zápasník. To víme. Vašek zamrzl, běžně s příležitostí roste, teď ho ta příležitost možná až ztrapnila.

Mluvíte o jeho nebránění se?

Jasně. Spousta lidí se k tomu vyjadřovala a všichni se shodnou, že v záchvatu boje třeba i na ulici také neroztáhnete ruce. Takhle to ale je a to vše patří ke sportu zvaným MMA.

Který z dalších zápasů vás nejvíc zaujal?

Ohromný návrat Lucie Pudilové, které bych já osobně dal cenu pro výkon večera. Vzhledem k tomu, co zápasu předcházelo, tak to vítězství je neuvěřitelně vybojované a cenné. Skvělý návrat Piráta (Samuela Krištofiče) po roce a čtvrt s výborným soupeřem, jehož k ničemu nepustil. Famózní výkon Tatu Primery, který nikdo nečekal a málokdo si vsadil, že porazí Kalašnika. Kuzník proti Bartlovi pak byla neskutečná bitva, kde se lze hádat, jestli Bartl neměl vyhrát, protože jemu nic nebylo, zatímco Kuzník byl dobitý. A mohl bych pokračovat. Bavilo mě to od prvního do posledního zápasu a nebyl žádný, u něhož bych se nudil. Navíc takový Javid Basharat předvedl s Bezkorovaynym světový zápas a moc se těším až půjde o titul třeba s Filipem Mackem.

Na tiskové konferenci jste zmínil událost s výtahem. O co šlo?

Ve stejné chvíli, kdy zkolaboval trenér Lucie Pudilové, tak se utrhl výtah s jedním z našich mladších členů týmu a zabrzdil až lehce pod úrovní nuly. Ten si tedy také prošel peklem. Když pak dostáváte takové zprávy do sluchátek, tak si říkáte, jestli to není spíše halloweenský večer místo mikulášského.

Jste pořadatel, ale celý večer i moderujete. Co s vámi dělají takové zprávy?

Nevím, to je na divácích, jak mě vnímají. Každopádně ke mně se dostane všechno, protože mám takovou nemoc, že vše musím sledovat, vidět a při přestávkách mimo přenos říkám lidem okolo, kde co vidím, kde je chyba a co má být jinak. Už jsme na to ale zvyklí. Už všichni vědí, že je lepší mi vše říct, než mě udržovat v nevědomosti. Člověk si říká, že zažil všechno a pak zjistí, že ani náhodou. Pořád jsou varianty, kterými jsme neprošli.

Nebyly tyto události symbolické pro celý rok 2020?

Asi jo. Musíte překonávat strašné útrapy, abyste akci udělal. O to víc si cením našeho týmu a dalších lidí, protože na to vydáváme enormní množství úsilí. Člověk si neumí představit, co to stojí. To ale nemluvím o penězích. Spíše o fyzických a psychických silách, jak ti lidé musí být pružní, aby to vypadalo nakonec tak, jak to vypadá. A výsledek? Během covidu jsme udělali jedenáct akcí. Jako jediní. A dvanáctá nás čeká jako vrchol.

Asi je psychicky těžké se vyrovnávat se změnami podmínek pro pořadatele, které přichází ze dne na den?

No, jasně. A k tomu zápasy. My jsme jich udělali na čtyřech turnajích asi čtyřicet, ale složených jsem jich měl kolem dvou set. Přitom domluvit zápas je náročné samo o sobě. Ano, někdy to jsou dva telefony, jindy dny vyjednávání. A když se dohodnete, tak neletí letadlo, přijdou nové restrikce a vše se mění. Nebo jedete do Maďarska, vše tam vymyslíte, zajistíte, zainvestujete a vzápětí to zavřou i tam. Pro celý tým je to zkouška ohněm. Ale na druhé straně nás to celosvětově posunulo.

Opravdu?

Třeba v Norsku, kde MMA turnaje nejsou, jsme velký hit. A našli bychom pár dalších zemí, kam prodáváme signál a jsme populární. Francie, Španělsko… Prostě každá krize je příležitost.

Jste spokojen, jak se s touto příležitostí Oktagon popral?

Myslím si, že jo. Samozřejmě jsme maximalisté a říkáme si, že to mohlo být i lepší, nebo takové a makové. Ale jsme pyšní. To je to správné slovo. Ještě nás čeká 30. prosinec, tam chceme přinést ještě nové prvky a bude to super.

Kdy vám ale bylo v roce 2020 nejhůře?

Asi teď, pár dnů před turnajem, kdy už i na mě, člověka, který má věčný motor, došla krize a neudělalo se mi dobře. Turnaj byl pro nás důležitý, protože stejně jako loni jsme se rozhodli vkládat všechny peníze zpátky do lidí, programu, zlepšení. Dali jsme do toho obrovské prostředky, a to byl zdroj příjmů omezený. Chtěli jsme, aby se nám to vrátilo, něco jsme konečně vydělali, protože si to zasloužíme. To se povedlo. Nejhůř mi bylo, když jsme čekali, zda to vyjde, protože kdyby ne, tak by to nebylo příjemné. Jsem ale rád, že fanoušci si placený přenos koupili a podrželi nás.

Platí to, že pokud byste se na podzim nerozběhli i bez diváků, tak byste mohli zavřít?

Přesně tak, protože v té chvíli rezignujete. Pak musíte rozpustit tým, lidé půjdou jinam, ztratí nadšení. A vy také. Kdybychom měli od března stát až se otevřou haly, tak čekáme dokdy?

Dosud byste se nedočkali.

A to by byl konec. Všichni bychom museli dělat něco jiného.

O kolik peněz jste přišli na vstupenkách?

Už jsem to někde říkal, že co se týká cash flow, tak to bude na úrovni sta milionů. Neříkám, že to je výdělek, ale na vstupenkách to tak bude. A to jsou peníze, které se už nikdy nevrátí.

Jak se s tímto vědomím podnikateli žije?

(usměje se) Pět let jsme něco budovali a teď měl být rok sklizně, místo toho je to rok záchrany. Ale byl jsem na procházce centrem Prahy a viděl jsem, že pro spoustu lidí ani ta záchrana není možná. Buď se můžete trápit tím, že vás osud nemá rád a v momentě, kdy jste měl vydělat životní peníze, jste je nevydělal, přitom to není vaše chyba a udělal jste vše dobře. Nebo si můžete říct: O.K., život není spravedlivý, nikdo neříkal, že bude, poperete se s tím a vymyslíte a postavíte něco znovu. My jsme si zvolili to, že jsme udělali tlustou čáru, řekli si, že to tak má být a příště to bude o to sladší.

V říjnu byl Oktagon jednou ze tří výjimečně povolených akcí v Česku. To musela být obrovská reklama MMA, že?

Určitě. Jsem rád, že naše úsilí je ku prospěchu všem bojovým sportům a organizacím, které z toho těží. Včetně třeba šampionátu v judu. V podstatě se za námi vezou, ale to myslím pozitivně. Jsem rád, že silou značky, kvalitou a mezinárodností můžeme takový štít ostatním poskytovat. Zápasníci mají sponzory, více lidí chodí na soukromé tréninky do tělocvičen a to je určité uspokojení, které nám to dává. Že přinášíme do sportovního byznysu velké množství peněz, byť ne do vlastní kasy.

Když pořádáte aktuálně turnaje, je to o tom, abyste byli na nule, ale byli vidět, nebo na tom i vyděláváte?

Jsme schopni vydělat. Ale zase… Co to znamená? Vyděláváme tak, abychom pořádali další turnaje, rozšiřovali tým, platili dobře zápasníky a pouštěli desítky milionů do byznysu. Ale nejde vydělat tolik, abychom si je dali stranou a každý z nás letěl byznys třídou do Thajska na měsíční dovolenou. Ale v černých číslech jsme celou sezonu. A to je náš motor. Vědomí, že jdeme dál, že se posouváme, vymýšlíme nové věci, formáty a investujeme. A když investujete, tak vám byznys roste. Nehromadí se peníze v trezoru, ale v lidech. Proto se podle mě hodnota firmy letos zdvojnásobila.

O to víc vás může celý koronavirus mrzet…

Třeba bychom měli peníze v trezoru, ale hodnota firmy by taková nebyla. Z mého pohledu ale nemá smysl přemýšlet nad „kdyby“. To zdržuje a vrací vás to zpátky k brečení. To nemá cenu. Říkám si: Smiř se s tím a dělej na tom, co můžeš ovlivnit.

Václav Mikulášek (vpravo) s promotérem Oktagonu Ondřejem Novotným.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Chybí vám osobně fanoušci a plná hala, její odezva?

Cítím to. Ale nežiju ve vakuu a když vidím, že na YouTube se na vážení divá 36 tisíc lidí, tak o tom by si většina sportů mohla nechat jen zdát. A potom o půl jedné v noci se 42 tisíc divá na tiskovku po turnaji. Pak moc dobře víte, že tam nejste sám, obě země to sledují a každý o tom mluví. Samozřejmě v hale ta vřava chybí, ale jsem už tak zkušený, že se na to umím nastavit. Jak říkám, zvlášť když vím, že to nevysíláme do zdi a pro nikoho.

V sobotu 30. prosince jedete dál, pořádáte v Brně Oktagon 20. Budete mít přesto klidné Vánoce?

Myslím, že jo. Úspěch jsme oslavili v sobotu, v neděli jsme si řekli, že si dáme klid zbraní a od pondělního rána jedeme naplno. Ale klidné Vánoce mít budu. A když se něco stane, což si nikdo nepřejeme, tak to přijmeme jako fakt a budeme se s tím prát. Pro nás byl důležitý úspěch devatenáctky, i finanční, k tomu jsme to směřovali, aby i nás to nakoplo a nálada byla dobrá, protože ocenění musí přijít. Dělat práci za nula jde jen nějakou dobu, pak potřebujete vidět, že hlavně lidem můžete vrátit část platu, u něhož jsme se v nejhorších měsících s nimi dohodli, že jim na něj sáhneme. A teď jim můžeme říct: Odvedli jste super práci a tady máte prachy zpátky. To je pro nás ta největší odměna.

Pro vás bylo asi impulzem a odtrhnutím od stresu narození dcery, viďte?

Já to dokážu oddělit, takže to se stresem nechci přehánět. Řada lidí je na tom hůř, takže si nestěžuju. Máme fungující firmu, která to ukázala v nejtěžších časech. A malá Meda je v tom štěstí absolutní nadstavba.

Jaké jsou plány do Nového roku? V této chvíli se tedy ví o Ostravě 13. února.

No, já se obávám, že to je opět ve hvězdách vzhledem k tomu, co se děje. Ale máme už datum na turnaj v lednu, což brzy zveřejníme a jedeme dál. Dokud nemohou fanoušci do hal, tak musíme turnaje vymýšlet tak, abychom lidi udrželi v pozornosti, bojovníky v zápřahu a připravovat si půdu nejlépe, jak můžeme.

Na závěr se nelze nezeptat. Stačil jste v sobotu sledovat „svůj“ Baník v Opavě?

Neviděl jsem to celé, ale některé části ano. No tak… Slabý tým porazil slabší. Nechci aby to znělo špatně, ale fotbal nebyl bůhvíco, to si musíme přiznat. Ale jak se ve fotbale říká, máme tři body, jaké to bylo se dnes už nikdo neptá. Jsem rád za trenéra i tým. Na závěr šarvátka a upřímně, nechápu Zavadila. Nevím, o co tam šlo, nikde jsem se nedočetl, co ho štvalo, ale choval se jako blázen. Zrovna od takového pardála by to člověk nečekal. Ale souboj Laštyho se Zavadilem by byl pěkný pro turnaj v Ostravě. Jen Lašty by ho asi zabil. K.O. v prvním kole. Ten by nevydržel ani jako Mikulášek do druhé minuty. (zasměje se)

Jako fanouškovi vám Baník přináší radost, či starost?

Radost. Jako fanoušek si to vždy musíte ospravedlnit. (zasměje se) Ale tato sezona je v pohodě, protože jsme zachránění, tam jsou jiní zoufalci než my. Teď to máme spíše na stavění kádru, proto teď u toho týmu nepotřebuju výsledky, hlavně když to bude mít tvář. A to mi chybí, zatím žádnou nemáme. Ale nejsem fotbalový manažer, jen fanda jako každý Pepa na stadionu. Mýma očima ale nevidím, že bychom hráli dobře a zlepšovali se, že bychom měli jasný systém, kterým překonáváme obrany, ale třeba nedáváme góly. Nebo že bychom měli třicetiminutovky, kdy si řeknu: „Jo, to šlape. Je to banda kluků, která se ještě sehraje a bude to super.“ Ten pocit nemám. Pořád nevíme, s kým to typově hrát. Jsem zvědavý, co se s tím stane.

Na druhé straně je to specifická sezona.

To chápu, že hrát v této době je to strašné. Máš covid, pak nemáš, chvíli hraješ, chvíli ne, pak trénuješ jako tým, později ve skupinkách v šesti, v deseti a pak vůbec… Je to těžké, navíc bez lidí, zvlášť pro Baník, kde je to znát, jestli je za sebou máte nebo ne. Na rozdíl od jiných klubů. Baník je v Česku specifické prostředí, ale všem klukům přeju to nejlepší, ať se jim daří.