Letošní jubilejní, 35. ročník se uskuteční už tuto neděli 13. března. Začátek je naplánován na 9. hodinu.
Také v tomto roce se závodníci mohou těšit na tradiční schéma celého běhu, což je mimochodem jeden z důvodů, proč se sem většina vytrvalců pravidelně vrací. V Kobeřicích se totiž vždy lze spolehnout na to, že se poběží po stejné trati, ve stejném termínu a o hladký průběh celého závodu se postará stejný tým organizátorů z místního atletického oddílu.
Tito lidé pořádají také další dvě běžecké akce, které se v obci v průběhu roku konají. Jedná se o Zimní běh Kobeřicemi, jehož první ročník proběhl v roce 1990, a také podzimní Kobeřický půlmaraton, který se poprvé konal o šest let později. Seriál těchto podniků nese souhrnný název Kobeřice plné běhu.
Prvním vítězem byl Jiří Sýkora
Nyní se ovšem vraťme zpět k nejstaršímu závodu v obci, ke Kobeřické dvacítce. Nápad zorganizovat takovou akci se během roku 1977 zrodil v hlavách vynikajícího maratonce Emila Kašného, Ervína Buchty a Jiřího Stříbného. Tehdy byly běžecké závody v jednotlivých obcích Prajzské velmi populární a zmíněná trojice se inspirovala Strahovickou dvacítkou.
Trvalo však ještě pět let, než tato myšlenka byla zrealizována. První Kobeřická dvacítka se tedy konala v neděli 7. března 1982.
Hned v úvodním ročníku se představila některá známá jména běžeckého sportu. Šlo třeba o Jiřího Sýkoru, jenž dva roky předtím běžel finále moskevské olympiády na hladké pětce a dodnes je držitelem českého rekordu na uvedené distanci. V Kobeřicích tehdy splnil roli favorita a v hlavní kategorii zvítězil časem 1:10,53 hod. Vítězství pak zopakoval o tři roky později.
Jak už bylo naznačeno, Jiří Sýkora zdaleka nebyl jediným význačným běžcem či bývalým olympionikem, který se v tomto závodě objevil. „Zmínit je třeba také nejlepšího maratonce české historie Karla Davida. Opomenout nesmím ani Alenu Peterkovou. Všichni byli našimi olympioniky.
V Kobeřicích jsme měli také běžce ze zahraničí, například z Etiopie. Pravidelnými účastníky jsou i místní, například Emil Kašný, Günter Hanzlík anebo Werner Nanke z Kravař," vzpomínala nedílná součást organizačního týmu Kobeřické dvacítky Jan Urbiš.
Trať nejrychleji zaběhl Cingálek
Zajímavé jsou také další pohledy do historie. Nejlepšího času v roce 1994 dosáhl Radek Cingálek z Jiskry Otrokovice, který dvacetikilometrovou trať zdolal za 1:03,12 hod. Zajímavostí je, že v posledních šestnácti letech každý z celkových vítězů za tímto výkonem zaostal minimálně o minutu.
Nejblíže k jeho pokoření měl v roce 1995 Karel David, jemuž nakonec chybělo osm sekund. Historicky nejrychlejší ženou je bývalá olympionička Alena Peterková, která také v extrémně rychlém závodě z roku 1994 ustanovila traťové maximum na 1:09,09 hod.
Vynikající běžkyně středních a dlouhých tratí je společně s Danou Hajnou závodnicí, která má z Kobeřické dvacítky nejvíce vítězství. Obě podnik opanovaly celkově čtyřikrát. Mimochodem ve stejném množství jako nejúspěšnější muž Aleš Miko.
Největší počet účastníků měla tato akce v roce 2014, kdy se na start postavilo 264 běžců. V minulosti se kromě závodníků z tuzemska, Slovenska či Polska představili na trati také jiné, mnohdy exotické národnosti. Zmiňme například Etiopii, Keňu, dále pak Německo, Španělsko, Ukrajinu či Velkou Británii.
Vždycky stejná trať
Rekordmanem v počtu vítězství ve svých kategoriích je Nikolaos Tsametis. Kobeřickou dvacítku mezi muži do padesáti let poprvé vyhrál v roce 1983. Následovalo dalších osmnáct prvenství v mužské třídě do šedesáti a sedmdesáti let, přičemž naposledy zvítězil před dvěma roky.
Podnik se může pyšnit také tím, že se vždycky konal na stejné trati. Výjimkou byl pouze rok 2005, kdy kvůli sněhové kalamitě muselo dojít k určitým úpravám.
Organizátoři se letos kromě totožné trati pokusí pro závodníky zajistit maximální možný komfort. Podle mnohých je Kobeřická dvacítka pro běžce prvním ostrým testem toho, jak se jim vydařila zimní příprava. „Všechno zůstane při starém. Náš tým organizátorů Atletického oddílu Kobeřice samozřejmě už dávno zahájil přípravy.
V sobotu před závodem máme tradiční brigádu, při níž všechno nachystáme. Pomáhají nám děvčata z volejbalového oddílu. Vždy je vše perfektně zorganizováno. Start je v 9 hodin a já musím říct, že jsem pokaždé v poledne doma, přičemž všechno je uklizeno," doplnil Jan Urbiš.
